War of the wolves 2: Proroctví

3. Kapitola

Nervózně jsem se kousala do rtu a upřímně jsem se modlila;

1. Za Jessicino bezpečí

2. Aby si nikdo nevšiml toho, jak moc mám velký strach

3. A hlavně jsem si neskutečně moc přála, abych pak nemusela nést následky za tenhle ukvapený čin a nemusela jsem se tudíž setkat s běsnícím přízrakem tety Lisy

A ať už má vroucná přání zabrala nebo ne, Jessica pomalu, ale jistě odříkávala další a další věty.

Když se ale dostala na samý konec, to co už zvrtané bylo, se zvrtalo ještě víc.

Jessica se totiž začala měnit. Každopádně se nejednalo o normální proces, který si každý z nás musel jednou v životě vytrpět.
Ne. Místo toho, aby se jí začaly prodlužovat a zkracovat kosti dle potřeby, Jessice na rukách vyrašily chlupy. Dlouhá, modročerná srst, která se rozrůstala dál a dál, než konečně strávila celé kamarádky tělo a z Jessici se tak stal člověk s vlčími chlupy.
Tím to ale ani zdaleka nekončilo. Následně se Jessice pomalu začaly prodlužovat zuby a já přidušeně vyjekla, když nabyly velikosti, která by trumfla i tygra šavlozubého.

„Jestli tohle přežijeme, tak už přežijeme všechno," zaslechla jsem vedle sebe hlas a překvapeně jsem se otočila na Lilii, která i s dalšími vílami právě dorazila na palouček.

Jessice se mezitím ještě přitížilo. Viděla jsem, jak její tmavou srst smáčejí slzy bolesti a ani jsem nechtěla myslet na to, čím vším si ještě bude muset projít. Co jsem to zase provedla?

„Jess, drž se," zašeptala jsem, protože mi bylo jasné, že rituál nesmíme přerušit, dokud nebude zcela dokončen a v tuto chvíli jsem pro kamarádku nemohla udělat skutečně nic víc, než se pevně modlit za její zdraví.

Sotva jsem pomyslela na to, že přeměna se pomalu chýlí ke konci, Jessica, už úplně otupená bolestí do padla v bezvědomí k zemi.
Srdce se mi v tu chvíli zastavilo a vteřinu na to už bilo nebezpečně velkou rychlostí. „Rychle! Musíme něco dělat!"

Jonathan, Julie a Randy se k ní na můj povel vrhli a já k Jessice přiskočila hned za nimi.

„Má slabý tep!" hlásila Julie nervózně.
Kousla jsem se do rtu. „Lidi vím, že žádat to po vás je pitomost, ale mám pocit, že jestli ji chceme udržet na živu, budeme muset obětovat trochu své energie a pomoci jí kouzlem."

„Energie se dobije," zašeptal odhodlaně Randy a ostatní jen mlčky přikývli.

„Ale proměna ještě nebyla dokončena," zamumlala Julie.

„K čertu s proměnou," vybuchl Randy, „Tady jde o život!"

„Má pravdu," zašeptala jsem a ani jsem se nesnažila v mysli odhadnout všechny možné výsledky.

Natáhla jsem ruce před sebe a ostatní mě napodobili. Pak jsem si představila, jak z mých rukou vylétává energie příjemně žluté barvy. Sledovala jsem ty chomáčky magie, dokud bezpečně nezapluly do Jessiciny hrudi.

Obrovský pocit únavy se dostavil hned, já jej však úspěšně ignorovala.

Jessicino tělo životodárnou energii vděčně přijalo a teď chtělo další, přičemž jsem v hlavě měla jedinou myšlenku- že tohle přání Jessice musím splnit.

Zamumlala jsem příslušné kouzlo a za neustálého kontrolování, jestli energie opravdu odchází kam má, jsem pokračovala.

Každopádně se stalo přesně to, čemu jsem původně chtěla zabránit- spokojená, že můj nápad funguje, jsem Jessice darovala skoro všechnu svou životní energii, aniž bych si všimla, že celý zbytek smečky a Six club se řídí dle mého příkladu a nebylo proto vůbec nutné, abych obětovala tolik síly.