27. Kapitola

344 27 12
                                    

Představovala jsem si Treels jako poměrně kouzelné místo; všude stromy, obsypané žlutým, oranžovým a červeným listím. Ve vzduchu vůně jablek se skořicí a na blankytně modré obloze přívětivé podzimní sluníčko, jehož unavené paprsky se z posledních sil snaží zahřát obyvatele planety, předtím než na dlouhé zimní měsíce teplo dočista zmizí.
Skutečnost ale byla ještě lepší. Na větvích stromů totiž vysely rozsvícené lucerničky, od nichž sem a tam poletovaly droboučké víly- všechny oblečené v teplých podzimních barvách.
Někde docela blízko hučel potůček a naproti nám se nacházel jakýsi tábor; mýtinka uprostřed lesa, která mi hned připomněla tu u nás ve Švédsku. I tady tvořily koruny stromů po jejím okraji jakousi střechu, avšak prostor, jež listy zakrývaly, byl tak obrovský, že přítomnost magie tu byla zřejmá už při prvním pohledu. Na mýtině plápolalo několik ohňů, kolem nichž seděli v kruhu lidé a o něčem živě debatovali. Nikde jsem neviděla jedinou budovu.
„Je to dost hezký, co?" Zeptal se za mnou Jonathan, který celou podívanou sledoval s širokým úsměvem. Na tváři měl tentýž výraz jako člověk, který se po dlouhé době konečně vrátí domů.
„Je to úžasný," pronesla jsem tiše se zatajeným dechem, „Skoro se mi nechce věřit, že takový místa existují i jinde než v knížkách."

Peter se postavil za nás s každou rukou přehozenou přes rameno jednoho z nás dvou; já jen vrhla na Jonathana kradmý pohled a on se ušklíbl. Peter neustále překvapoval- když jsem ho poprvé potkala, nikdy bych od něj nečekala, že nás bude jednou přátelsky objímat. „Vážení teď bychom se mohli jít pořádně nadlábnout," a skutečně s jeho slovy se po celém okolí rozlehlo cinkání zvonku- jak mi Jonathan s Peterem vysvětlili (protože jsem přece zelenáč, nebo jakže mi to říkali) svolání k večeři.

Vycházkovou chůzí jsme došli až k jednomu z ohnišť. Nejdřív jsem si všimla Jonathanových a Ellieiných rodičů, kteří se na mě vlídně usmívali- pak už se k nim přihnala Ellie, jež je uvěznila ve svých objetích. Pak jsem zahlédla Radu a následně jsem si uvědomila, že všichni shromáždění okolo tohohle ohně jsou členové smečky. Rozlil se mi po tvářích tak široký úsměv až mě z toho po chvíli rozbolel obličej.

Nějak jsme se nasoukali k ohni- to se ví, že nebyl určen pro třicet lidí, takže jsme seděli namačkaní jeden na druhého. Servírovaly se kuřecí špízy, které předtím někdo opekl přímo nad ohněm. Teď jsme si je podávali na tácu a já musela nějakou dobu přežívat Jonathanovy nespokojené řeči; „Proč jsme si sedli na ty nejhorší místa? Takhle na nás přece nic nezbyde. Petere, opovaž se naložit si ještě jeden..."

Nakonec se ale „překvapivě" dostalo na všechny a skončilo to mnoha sliby typu; „Od zítřka držím dietu."

Ještě jsme snědli každý jedno jablko se skořicí a všude už byla tma. Jen v okolí hořely ostatní ohně a ozývaly se hlasy, občas skandování nebo nějaká písnička. Začala jsem být příjemně ospalá a položila si hlavu na Jonathanovo rameno. Chvíli jsme Abrahama přemlouvali, a nakonec svolil a začal tichým klidným hlasem vyprávět.

Nejsem úplně schopná ten příběh převyprávět a ani se o to nebudu pokoušet, abych svými nedokonalými vypravěčskými schopnostmi nezkazila úžasně kouzelný dojem vyvolaný Abrahamem.

Byl to snad nejkrásnější příběh, jaký jsem kdy slyšela a nebyla jsem ani zdaleka jediná, kdo na konci brečel. Skoro se mi i zdálo, že jsem v očích Duncana sedícího naproti mně zahlédla něco jako slzy, které se úporně snaží potlačit. Dost možná to ale byl pouze klam způsobený ohněm, jež nás rozděloval.

Pak už jsme jenom rozbalili spacáky, lehli si a já chvíli pozorovala hvězdou oblohu nad námi- nevím jak to bylo možné, když předtím tam všude byly listy. Byla jsem ale příliš unavená na přemítání, o tom, jaké kouzlo to mohlo způsobit, a během několika minut jsem držíc Jonathana za ruku usnula.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Feb 05, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

War of the wolves 2: ProroctvíKde žijí příběhy. Začni objevovat