Kiss Me [Dokončeno]

9.kapitol- Já si tě nezasloužím

"Dobře. Jestli o tom nechceš mluvit, chápu tě. Ale určitě tě teď nenechám samotného." usmála jsem se a opřela se vedle něho. Koutkem oka sem viděla, že mu pár slz ukáplo, ale usmíval se.

"Vidíš tu malou holčičku? Tamhle na ulici, jde s jejím dědečkem v baletních šatičkách. Připomíná mi to, když jsem byla malá, byly mi zhruba čtyři roky a šla jsem poprvé na balet. Na mou první oficiální hodinu se mnou měla jít maminka, ale nakonec šel dědeček, který miluje tanec obecně, protože maminka byla v nemocnici. Jenže to jsem nevěděla. Když jsme akorát vyšli z domu, babička volala na dědu ať jdeme zpátky... přitom brečela. Nikdy nezapomenu to, jak mi s brekem řekla že potřebují za někým rychle odjet, že si někdo ublížil. Neřekla mi kdo, jen mi zapnula televizi a jeli. Když přijeli až pozdě večer, brečel i děda. Neměla jsem šanci se rozloučit, neměla jsem šanci říct sbohem. Bráška se to dozvěděl až když přijel od kamaráda, druhý den. Když děda s babičkou odešli a nechali nás to vstřebávat, Mikey řekl že jsme v tom spolu, že se nemám čeho bát, že bude navždy se mnou" usmála jsem se "díky tomuhle, jsem celé dny neseděla doma a neplakala. Věděla jsem že Mikey je tu se mnou a pomůže mi." dokončila jsem svůj monolog a měla jsem slzy na krajíčku.

Luke udělal to nejlepší co mohl. Obejmul mě. "Promiň Ví. Nemusela jsi mi to říkat. Tohle je oproti tomu, co se stalo mě, prkotina" a políbil mě do vlasů. "Ale já chtěla. Mám pocit že ti můžu říct všechno a čím víc o mě víš, tím líp." a oba jsme se odtáhli a zase koukali z balkónu.

Luke mi podal jeho mobil. Byla tam vážně žhavá momentka nějaké holky s klukem. Snad víte co myslím pod 'žhavá'. "Tohle je Lil. Moje pří..ehem.. bývalá přítelkyně. A ten kluk, to je můj kamarád Josh." dořekl a ukápla mu slza. Mluvil tak potichu, že kdyby foukal vítr neslyším ho. "Miloval jsem jí. Dlouho. Byl to dokonalý vztah, ale poslední měsíc to bylo celé divné. Teď už chápu proč." dořekl a tentokrát jsem ho obejmula já. "Tohle není prkotina. Život hold není někdy fér, ale věř mi, za každou hroznou událostí je dobrá. Jak někdo řekl, po každé bouři vyjde slunce." řekla jsem s úsměvem.

Když jsme odtáhli, koukali jsme do očí. Chtěla jsem ho políbit, strašně moc. Daniel mi byl v tuhle chvíli úplně ukradenej. Slyšela jsem jeho zrychlený dech a moje klepající se ruce jsem dala kolem jeho krku. On si skousnul spodní ret a já to nevydržela. Pomalu jsem se začala přibližovat, ale těsně před ním jsem se zastavila. Jenže on to chtěl též, takže spojil naše rty. Bylo to něco krásného, nového. Líbal tak vášnivě a dravě, ale mě to vyhovovalo. Po několika minutách se odtáhnul a položil si jeho čelo na moje a řekl "Já si tě nezasloužím. Nejsem svatoušek a ty jsi takový anděl. Chci tě jako nikoho, ale zároveň ti nechci ublížit. Na tenhle balkón, můžeš kdykoliv jít. Jak budeš chtít, ale já tě musím nechat být. Budu se za to nenávidět, ale jenom kamarádi, jo?" neodpověděla jsem mu. Chtěla jsem ho celého pro sebe a celé jsem si to srovnávala v hlavě. Když šel pryč, chytla jsem ho za ruku a přitáhla si ho k sobě a spojila naše rty něžně, ale začínalo to být čím dál víc vášnivější. Když mi přišlo že to chce nejvíc, pomalu jsem se odtáhla a do očí mu řekla "Já si tě proklouznout mezi prsty nenechám Luku Mortgene" a viděla jsem jeho úsměv. Odešla jsem z balkónu a šla jsem si vybalovat.