Kiss Me [Dokončeno]

14.kapitola- Děkuju

Pohled Veroniky

"Luku?" řekla jsem a pohlédla mu do očí. Byly tam jiskřičky štěstí, jenže ty plavaly v oceánu smutku.

"Děkuju. Za všechno. Nemám čím bych se ti odvděčila. Moc to pro mě znamená." řekla jsem a koutky mi cukali do úsměvu. Musela jsem vypadat jako blbec. Usmívající se blbec.

Luke propletl naše prsty a řekl "Ty mi nemáš za co děkovat. Kdyby jsem šel běhat s tebou, nic se ti nestalo. Mě vděčíš to, že tu ležíš." Ještě než to dořekl, odvrátil pohled na podlahu.
Vzala jsem dva prsty a otočila mu bradu, aby mi pohlédl do očí.

"Proto jsi tak smutnej? Luku noták. Já jsem šla běhat. Bylo to moje rozhodnutí. Kdybych ti to neřekla, ani o tom nevíš. Za to co se stalo, můžu jenom já. Je to jasné?" Luke jen přikývl a usmál se tak, že by se mi podlomila i ta zlomená noha.
Koukali jsme si navzájem do očí. Nevím jak dlouho to bylo, ale pár minut určitě. Pak jsem zabloudila pohledem na jeho ústa, on na moje. Měla jsem strašné nutkání ho políbit, strašné. Luke se pomalu začal přibližovat a já také. Už jsme byli těsně u sebe, měla jsem zavřené oči a cítila jsem jeho dech.

"Luku, tak co. Je vzhůru?" vrazil do dveří Mike. Díky bráško, tohle máš u mě. Pomyslela jsem si ironicky. Rychle jsme se odtáhli a Mike si sundaval kabát, pořád se na mě nepodíval, takže si nás naštěstí nevšiml. Z jeho hlasu šel poznat smutek, ale i naděje.

"Později to dokončíme" zašeptal mi do ucha Luke a přitom mi zkousnul ušní lalůček. Málem jsem začla tát.

"Ahoj Mikey" zašeptala jsem tak, aby mě mohl slyšet. Konečně se otočil a když na mě pohlédl, byl více než překvapený.

"Veru?" řekl a v očích měl diskotéku plamínků štěstí. Na nic nečekal a objal mě. "Sestřičko moje.." řekl mi do vlasů a nechtěl mě pustit.

"Ano Mikey, sem to já. Jenom mě prosím nedus." řekla jsem a všichni jsme se začali smát. Byli jsme šťastní.

"Jak dlouho jsi vzhůru? Tenhle pitomec mi měl hned napsat." zdůraznil slovo hned a otočil se na Luka s pohledem si-pro-mě-mrtvej. Luke jenom v obraně zvedl ruce, že se vzdává. Musela jsem se usmát.

"Jsem vzhůru ani ne, dvě minuty. Mohl by jsi sehnat sestřičku? Začíná se mi motat hlava." a herecky se chytla za hlavu, ale Mike to asi bral vážně. Vyšel ze dveří a zavřel.Luke se chystal něco říct, ale než se nadechl, vletěla ke mě sestřička s doktorem.

"Dobrý den slečno Austin. Jak pak se dnes cítíte?" zeptal se s úsměvem doktor. Bylo mu něco přes padesát a šediny ve vlasech na nic nečekaly.

"Dobře, akorát se mi lehce motá hlava." řekla jsem popravdě s lehkým úsměvem.

"Jste dehydrovaná, to kvůli tomu. Ještě  si vás tu necháme na pozorování a pokud bude všechno v pořádku, budete ještě dnes večer jít domů." a usmál se na mě. Pak ještě něco pošeptal Lukovi a odešel. Ten se poté začal culit. Radši nechci vědět co mu řekl.

"Zůstanu tu s tebou a pak pojedeme rovnou domů ano?" řekl Mike a já jenom přikývla.

"Tak já si zajedu domů do pořádně horké sprchy. Oblečení máš tady, vedle postele, tak si tu zatím s bráchou pokecejte. Nějaké speciální přání Šípková Růženko?" řekl a usmál se. Jak já ten úsměv miluju. Sakra, na co to myslím?

"Něco fakt, faakt dobrého k jídlu. Třeba pořádnou šunkovou pizzu" a mrkla jsem na něj.

"Přání je mi rozkazem. K večeři bude pizza. Domácí samozřejmě." a s cukáním koutků odešel.

"Tak povídej co se mezitím mím spánkem stalo Mikey" řekla jsem a Mike povzdychl.