Kiss Me [Dokončeno]

20.kapitola -Už jsem tvůj

Když jsem odcházela z jídelny, modlila jsem se, ať mě Luke nedožene a mohu se zavřít u sebe v pokoji. Jenže bůh mě nemá rád.

"V, stůj! Počkej chvilku sakra!" křičel Luke na celé parkoviště, které bylo prázdné. Jenže já radši rychle nastartovala auto a jela jsem domů.

Věděla jsem, že mi Luke není ukradenej, ale to v jídelně jsem udělala spíš kvůli sobě. Nikdo mi nebude nadávat bez důvodně. Nebo ne?

Když jsem přijela domů, zalezla jsem do kuchyně. Dostala jsem chuť na muffiny. Mňamka.

Když jsem muffiny vyndávala z trouby, neskutečně to vonělo. Začala jsem slintat, ale ještě jsem je musela dodělat vanilkovo-citrónovou polevu. Pak už jsem pro každého jeden nechala a zbytek si s čajem vzala do pokoje.

Lehla jsem si pod peřinu a s mojí oblíbenou knihou, Selekcí, jsem se nechala unášet fantazií.

Pohled Luka

Nevěděl jsem, co to mělo znamenat. Lil neměla žádné právo říct Ver, že je... No, ani to slovo nechci říct. Bolelo mě to za ní, ale její reakci bych nečekal.

Myslel jsem si že Veronika je ten typ holky, která věří na poníky a love story. Jenže ona místo toho, aby propadla panice, to Lil pořádně nandala.

Lily je na naší škole taková populární. Spíš populární roztahovačka pro kluky a největší bitch pro holky. Já osobně bohužel patřím mezi ty populární také. Nechtěl jsem, nechci a chtít nebudu být jako oni. Většina jsou jen namyšlení týpci, kteří místo toho, aby se učili jak zachránit život pomocí obvazu, si poměřují svaly nebo jaká holka má lepší ňadra. Vážně zábava. Naštěstí mám i pár normálních kámošů.

Když Ver odjela z parkoviště, řekl jsem si, že by nebylo od věci promluvit s Lil. Jenže jsem se bál. Nevěděl jsem, co k ní vlastně cítím. Když jsme s Lily byli  osamotě, byla jiná. Chovala se zdvořile a občas se i styděla. Jenže jakmile jsme šli třeba jen do kina, už měla tu ochranou zeď plnou faleše kolem sebe znova. A mě to nevadilo. Nevěděl jsem, neznal jsem, dokonce jsem nechápal, co je to chemie, než jsem uviděl Ver.

Hned na tom letišti jsem věděl, že to nebude jentak. Nejsem ten typ kluka, co říká že si holku nezaslouží a nechá jí. Naopak. Já bojuju o to, co chci. Co potřebuji. Do čeho se zamiluji.

Ano, zamiloval jsem se. Potřebuju vědět kde je, s kým je, proč tam je a kdy se vrátí. Všímám si nejmenších detailů, které ji dělají ještě více neodolatelnou. Třeba vždy, když něco myslí ironicky, zvedne pravé obočí. Když je nervózní, skousne si dolní ret. Užírá mě pocit, že mám pokoj hned vedle ní a o nic se nemůžu pokusit. Chci na ní pomalu. Chci aby si uvědomila, že ke mě cítí to samé.

Vidím to, cítím to pouto mezi námi. Jenže na divoké holky nemám návod.