Kiss Me [Dokončeno]

12.kapitola- Budu u tebe

Pohled Veroniky

Probudila jsem se v nemocnici. Nic si nepamatuju. Naposledy vidím Luka jak mě chytá pod hlavou, když omdlívám. Teď tu ležím s nohou nadzvedlou a z ní vedou provázky. Co se mi sakra stalo?!

Pohled Luka

Flashback

"Ví, nesmíš omdlít!" řekl jsem a ona omdlela. Naštěstí jsem ji stačil chytit. "Doprdele."

Tak Luku nepanikař, nejdřív jí musíš vyndat tu nohu. Studuješ medicínu, tak dělej. Signál tu asi není, ale můžu to skusit. Mám jednu čárku a 2% baterky. Sakra. Hned píšu Mikovi SMS.

Našel jsem jí, připrav auto, má něco s nohou musíme do nemocnice. Hned.

Aspoň že sebou vždy nosím ten švýcarský nožík. Bude to trvat, ale lepší než nic. "Nožíkem se snažím uříznout velkej kmen, sem to ale debil, viď Ví" říkám nahlas, jakoby neomdlela. Po pár minutách ten kořen dolamuji rukama. Nevím, jestli je to tím adrenalinem v krvi, ale láme se. "Kurva" vykřiknu nahlas.

Ví má otevřenou zlomeninu, teda, vypadá to tak. Musíme jí hned dostat do nemocnice. Na nic nečekám a beru ji do náruče. Jednou rukou jí podepřu záda a druhou ruku dám doprostřed lítka, aby jí to moc nebolelo. Říkáte si, vždyť omdlela, to necítí.. Ale cítí. Jelikož jsem jí to pořádně nezafixoval, může to bolet ještě víc.

Už jsme skoro u východu z parku, naštěstí byla jenom nějakých 5 minut daleko. Musela běhat dokola. Ale každá minuta hraje roli. Mike už má auto připravené a čeká za volantem. Otevírám zadní dveře a sedám si s ní na klíně. Teď už jí nepustím.

"Jeď! Rychle! Asi má otevřenou zlomeninu. Pak ti to vysvětlím" říkám na Mika a ten na nic nečeká a jede.

"Promiň princezno, takhle to nemělo dopadnout." a moje slza dopadne na její tvář.

Pohled Veroniky

Vidím Luka jak spí hlavou na mojí posteli a má mou ruku v jeho pevném a příjemném sevření. Vypadá jakoby strašně dlouho nespal.

"Luku?" řekla jsem se strašným chrapotem, že mě skoro nešlo slyšet. Luke jenom zamlaskal a já se musela usmát. Druhou rukou jsem ho pohladila po vlasech. Měl je na dotek jemné jako nejjemnější samet.

"Ví?" začal se probouzet. V očích měl jiskřičky, jako malé dítě, když dostane novou hračku. "Konečně!" a na nic nečekal a objal mě. Šla z něj cítit vůně kokosu, ale tak slabá, že tu musel sedět minimálně 2 dny.

"Luku, co se stalo? Jak dlouho jsem byla mimo?" skoro jsem to ani nedořekla, protože mě tak strašně škrábe v krku, jako kdybych rok nepila.

"Ví, musíš odpočívat. Nedělej žádné pohyby navíc. Řekni, co chceš a já to udělám." řekl a bylo jasné, že se snaží uhnout odpovědi.

"Luku, jak dlouho jsem byla mimo?!" zeptala jsem se znova a důrazně. Zastavil se, sedl si ke mě, chytil mě za ruku a pohlédl mi hluboko do očí.

"2 týdny" řekl a mě zamrazilo.