Kiss Me [Dokončeno]

1.kapitola- Těžká Rozloučení

2 dny do odletu

"Veru, vstávej sakra!" zakřičel Mikey na celý dům. Přitom byl nakloněný těsně nad můj obličej a já se tak lekla, že sem mu omylem vrazila facku. "Ježiši, promiň Mikey, ale nemůžeš na mě takhle křičet! Víš jakej sem srab!" odpověděla jsem mu uraženě, aby mu došlo, že to přehnal. "Vždyť tě tu budím 10 minut! Nejdřív sem tě hladil, pak tě slabě pocákal vodou, ale teprve až sem začal křičet se vzbudíš." "Proto mám mokrej celej ksicht a peřinu?! No to si ze mě děláš-" než sem to ovšem stihla doříct, pocákal mě znova. "Tohle si neměl dělat.." Nechápavě na mě koukal, co mám zalubem. Naivní bráška. V ruce držel větší skleničku a mě nenapadlo nic lepšího než jí překlopit na něj. Než se nadál byl mokrý od hlavy až k patě. "Tak co? Jsi taky vzhůru?" zeptala jsem se a začala jsem se nekontrolovatelně smát.

Po snídani ke které jsem nám ukuchtila palačinky s nutelou, ty se mi mimochodem moooc povedly, jsem se šla obléknout a nalíčit. Na sebe jsem si vzala krásné bílé letní šaty s volánky a udělala černé linky s křiklavě červenou rtěnkou. Ať si mě všichni všimnou.

Když jsem se chystala říct bratrovi že skočím pro nákup, začal mi vybrovat mobil. Mám oblíbený Samsung S4. Nepotřebuju nějakej podělanej IPhone nebo jak to je. Stačí mi že volá, píše a můžu na něm poslouchat písničky. Každopádně proč vybruje? Na kafe s Aubrey, mojí nejlepší kamarádkou, která pochází z Kalifornie, se mám sejít až zítra. Nezbývá mi nic jiného než se kouknout.

Aubrey Stone: Veru? Potřebuju pomoc.

Veronika Austin: Co se děje? Děsíš mě Aubrey.

Aubrey Stone: Jde o Sama..

Veronika Austin: Už jedu! :)

Aby jste rozumněli, Sam je přítel Aubrey. Nemám ho ráda. Je to blbec. Aubrey s ním už před pár lety chodila, ale pak je viděla s nějakou 'plastickou' blondýnou, bylo by dobrý kdyby se jenom líbali, ale asi si dovedete představit co dělali. A ikdyž tam Aubrey stála, Sam jí ještě řekl jestli se přidá. No není to debil? Ale i přesto mu Aubrey dala druhou šanci. Já na druhé šance nevěřím. Podle mě, pokud člověk toho druhého opravdu miluje, nikdy takovouhle blbost neudělá.

"Brácha změna plánu," promluvila jsem na něj "Aubrey mě potřebuje, nutně. Pokud by jsi byl tak hodný mohl by jsi dojít místo mě nakoupit. Peníze a seznam je na stole a-" zase mě nenechal domluvit, na to je expert. "Blablabla, ženský problémy, dojdi nakoupit a nepodpal byt. Chápu mami." dořekl a začal se smát, já samozřejmě s ním. "Šikovnej že si to pamatuješ, tak zatím ahoj." a rozcuchala jsem mu pořádně vlasy. Jenom se zasmál a řekl: "Nojo, hlavně už jdi." Nazula jsem si Vansky s kytičkami a z komody vytáhla hnědou koženou bundu. Popadla jsem longboard a už jsem si to jela.

Aubrey bydlela pár bloků od nás. Když jsem k ní přijela, nemusela jsem ani ťukat a už stála ve dveřích. Při pohledu na ní se mi zatajil dech. Rozcuchané vlasy, rozteklá řasenka, kruhy pod očima, které byly celé rudé jako moje rtěnka. A to bylo sakra hodně, ale pěkně oblečená. Napadlo mě jenom jedno.. Zase jí podváděl.

"Co ti udělal?" řekla jsem a na nic nečekala a objala jsem ji.
"Udělal to.. Zase.." Měla jsem sto chutí říct jí Já ti to říkala, ale nechtěla jsem být mrcha. Přece jenom, je jako moje sestra, kterou jsem nikdy neměla.
"Poď, vezmeme si zmrzku a jdeme koukat na sex ve městě." Oči se jí trochu rozzářily, ale ne na dlouho. Někdo ťukal.

"Já tam dojdu, zapni to zatím." řekla jsem jí a ona mě poslechla. Ještě aby ne, byla jako chodící smrtka.

Otevřela jsem dveře a měla jsem chuť vraždit...

-Pokud se vám příběh líbí budu moc ráda pokud dáte vote nebo ho sdílnete kamarádům, ale už i samotné přečtení potěší:)
-Média je blondýna Aubrey a bruneta Veronika:3