Depressed//c.h., cz, DOKONČENO

11.Did you tell him something?

Děsivě pomalu se ke mě mě přiblíží, a já začnu couvat, teda alespoň do té doby, než narazím na zeď. Surově mě chytne pod krkem."Řekla jsi mu něco?"Zavrčí na mě. Komu? Zeptala bych se ho, ale teď bych ze sebe nedokázala vypustit ani hlásku. Svůj stisk, kolem mého krku upevní, že už mi dělá velký problém dýchat, ale to je mu očividně jedno."Řekla jsi Calumovi něco?"Zařve mi do obličeje a slzy se mi začnou valit z očí. Nedivila bych se, kdybych byla modrá, jelikož už mi začíná docházet kyslík. Zavrtím malinko hlavou, jelikož díky jeho ruce mluvit nemůžu. Pustí mě, a já se díky nedostatku kyslíku okamžitě sesunu na zem a začnu lapat po dechu. Slzy se mi pořád valí z očí, takže už přes ně skoro nic nevidím. Najednou mě kopne do břicha. Je to neskutečná bolest."Prosím."Zavzlykám a on mě surově chytí za vlasy a vytáhne nahoru."Kdyby jsi poslouchala, a dělala, co ti řeknu, nechal bych tě. Ale ty prostě nemůžeš udělat to, co se po tobě chce, že?"Zavrčí na mě a pustí mě, přičemž se bouchnu do hlavy. Znovu mě kopne do břicha, a mě z očí pořád tečou vodopády slz. Tohle se opakuje ještě několikrát, takže hádám, že zítra budu místo břicha mít jednu velkou modřinu. Po asi patnácti kopancích už mě nechá, ale to už já nevnímám. Je to totiž to poslední, co si pamatuju, než upadnu do temnoty.

Probudím se na studené podlaze chodby. Podívám se z okna. Je hrozná tma, hádám, že je kolem půlnoci. Chci vstanout, ale když se o to pokusím, ucítím neskutečnou bolest. Vyhrnu si tričko a... měla jsem pravdu. Samé modřiny. Co teď? Zase mě zmlátil, a já teď ležím na podlaze, ze které bych se nezvedla ani kdybych chtěla. A že chci. No nic, asi dneska strávím noc na chodbě. Opatrně se s velkou námahou doplazím do rohu místnosti, kde se stulím do klubíčka a pokusím se usnout. Ale jelikož ležím vedle vchodových dveří, táhne na mě. Natáhnu se pro bundu, která je pověšená kousek ode mě na věšáku. Strhnu ji z něj, jelikož nemám sílu na to, abych se zvedla. Přikryju se bundou, a vydám se do říše snů.

Takže... Trochu více masochistický díl, ale snad nevadí. :D Je sice krátký, ale mě moooc bolí hlava, takže si musím dát trochu pauzu, než začne působit prášek :D Ale chtěla jsem vám tu napsat alespoň něco, ať se tu beze mě nenudíte :D Určitě něco ještě dneska napíšu, ale začnu psát až za chvilku. Takže doufám, že se líbilo :3 Komentujte, hvězdičkujte, buďte úžasní :D Já jdu sežrat popcorn a pomalu umírat, takže zatím pa :3 Miluju vás <3