Depressed//c.h., cz, DOKONČENO

48.I love you

Pst... Jsem zpět... Omlouvám se za chyby, loves... Jsou čtyři ráno xD

"Miluješ mě? Myslím tím... Opravdu mě miluješ, nebo to děláš jen z lítosti?"Pohlédnu mu do očí, zatímco ho nepřestávám křečovitě svírat v objetí.

"Princezno já... Samozřejmě, že tě miluji. Nikdy bych ti nelhal"Zašeptá zmateně, zatímco mě chytne ještě pevněji než předtím.

Jen přikývnu a přitulím se  k němu, zatímco mi pár slz znovu steče po tváři.

"Proč se mě na tohle ptáš? Myslel jsem, že to víš"Zašeptá, hladíc mě po zádech.

"Já jen... Ten sen a... Prostě je toho na mě moc. Já už nevím čemu věřit. Všichni mi jen ubližují"Vzlyknu potichu a zabořím svou hlavu do jeho hrudi, zanechávajíc na jeho tričku mokrou skvrnu od mých slz.

"Bell, podívej se na mě"Řekne potichu a trochu si mě od sebe odtáhne, jen tak aby mi viděl do obličeje.

"Nikdy bych ti nelhal. Miluji tě z celého svého srdce a vždycky to tak bude. Ať už uděláš cokoliv, miluji tě. A ty si nesmíš myslet nic jiného, dobře?"Pousměje se, snad aby mi zlepšil náladu.

Jemně přikývnu a setřu slzy z mé tváře, i když se tam za chvíli objeví nové.

"Taky tě miluji."Zašeptám a znovu se k němu přitulím a i když ho nevidím, vím, že se spokojeně usmívá.

Takhle sedíme několik desítek minut, možná i hodinu. Oči už se mi začínají zavírat, ale já jsem moc vyděšená na to, abych usnula. Přece jenom, co kdyby se ten sen opakoval?

"Asi už nebudu spát, půjdu do obýváku. Ty si klidně zdřímni."Usměji se na něj, když se odtáhnu s jeho náruče.

"Bell, jsou tři hodiny ráno. Musí spát."Zamračí se a přitáhne si mě zpátky.

"Už opravdu nejsem unavená"Zamumlám potichu.

"Dobře... Když ty nebudeš spát, já taky ne."Zamumlá a věnuje mi polibek do vlasů.

"Chci abys spal."Jemně se zamračím, když se trochu odtáhnu, abych na něj viděla.

"A já chci abys spala ty."Opakuje mé zamračení.

"Ale já nechci."Zamumlám, když sklopím svůj pohled.

"Tím pádem nebudu ani já."Uchechtne se a nadzvednu mou hlavu, aby mi mohl věnovat další polibek, tentokrát na rty.

"Dobře."Zamumlám poraženecky a vrátím mu polibek.

"Půjdeme do obýváku, dobře?"Usměje se a chytí mě pod koleny a pod zády, aby mě mohl odnést na určené místo.

"Já umím chodit."Zahihňám se, držíc se jeho zad, abych náhodou nespadla.

"Ale princezny nechodí. Princezny se nosí."Uchechtne se. Když se dostaneme do obýváku, i se mnou si sedne na gauč, posazujíc mě na jeho klín.

"Film?"Usměje se na mě.

Jen přikývnu na souhlas a znovu se k němu přitulím. Je tak měkoučký a pohodlný...

Zapne televizi a spustí nějaký romantický film. 

A já, i přestože se křečovitě snažím nechat své oči otevřené, stejně po chvíli selžu a ponořím se do hlubin spánku.

"Bell. Lásko."Uslyším Calův šepot hned vedle mého ucha.

"Hm?"Zamumlám, zatímco nechávám mé oči zavřené.

"Jde se do školy, ospalče."Uchechtne se a věnuje mi polibek na čelo.

"já nejdu."Uchechtnu se a zavrtám se ještě více do jeho pohodlné hrudi.

"Ale jdeš. A jestli ne dobrovolně, jsem si jistý, že vymyslím jak tě tam dostat."Uchechtne se a položí své ruce na můj pas. A já mám jakési nemilé tušení, že se chystá mě lechtat.

A mé myšlenky se potvrdí, když mě položí na gauč a než si něco dokážu uvědomit, jeho ruka mi přišpendlí obě zápěstí ke gauči, přímo za mou hlavu. Jeho druhé ruka mě začne nesnesitelně lechtat v pase. Zná mou slabinu, hajzlík malý.

"Cale, nech toho!"Řeknu přes můj hysterický smích, který se nese celým pokojem, ne-li domem.

"Tak pojď do školy"Uchechtne se a nepřestává v jeho mučící technice.

"Mě se nechce!"Zasměji se, když se mi konečně podaří vyprostit má zápěstí z jeho sevření.

"Půjdeš, i kdybych tě tam měl donést v pyžamu, přehozenou přes mé rameno."Uchechtne se a políbí můj koutek úst, když konečně přestane v mém mučení.

"To bys neudělal"Zamumlám, i když si tím nejsem zrovna jistá.

"Myslíš?"Znovu se uchechtne a začne se pro mě natahovat, jako by mě chtěl chytit a udělat to, co popisoval.

 "Dobře! Už jdu..."Uchechtnu se a zvednu se z gauče. 

"Hodná holka"Zasměje se Cal a velmi 'nenápadně' pozoruje můj zadek, zatímco jdu do mého pokoje.

Převleču se do té otravné školní uniformy a přehodím si batoh přes rameno. 

Vydám se zpět za Calumem, přičemž si ještě po cestě ukradnu jablko z kuchyně.

"Jdeme?"Usměje se Calum, který už nachystaný stojí u vchodových dveří.

"Jop"Usměji se a přejdu k němu. Calum mi ochranitelsky přehodí ruku přes ramena a přitiskne si mě k sobě, zatímco se blížíme k jeho autu.

Kdopak se vrátil...?

Ano, hádáte správně. Jsem to já Hádám, že nikdo z vás už nemá depku v knihovně, ale... Možná se pár jedinců najde xD Každopádně budu moc ráda za hvězdičky a komentáře. Jako vždy ^^

Depressed mi moc chybělo... Hlavně ty úžasné komentáře! Jen doufám, že tu budou stále ^^

Až teď jsem si uvědomila, jak dobře se mi Depka psala. Neskutečně mi to chybělo... A vy samozřejmě také <3

Hvězdičkujte, komentujte a mějte se krásně!

Neskutečně vás lovuju, guyzz! <3