Charlie je úžasný. Byli jsme na zmrzlinový pohár, který byl jedním slovem dokonalý. Potom jsme museli ještě jet nakoupit, ale to zabralo jen chvíli.
Teď zrovna přijíždíme k mému novému domu... Je to celkem malý, rodinný domek netřený bílou, skoro až béžovou barvou. (viz obrázek) Ale je zkrátka nádherný.
S pusou otevřenou dokořán vylezu z auta, zatímco už mi z něj Charlie vytahuje kufr."Vítej doma."usměje se na mě a pohladí mě po zádech, načež se vydá ke vchodovým dveřím které následně otevře.
Následuji ho do malé, vstupní chodby, kde se nalevo ode mě nachází malý botník, nad kterým je pár věšáků na bundy. Napravo ode mě jsou otevřené dveře, do kterých vejde Charlie.
"Pojď za mnou, ukážu ti to tu."Usměje se na mě a já ho následuji do malého obýváku.
Po pár minutách máme projitý celý dům. Je sice malinký, ale krásně, moderně vybavený. A můj pokoj! Je tak nádherný!
Je růžovo-bílý, a i když je opravdu malinký, je krásný. A ta zahrada! Je tam plno nádherných květin.
Charlie se mi přiznal, že miluje zahradničení. A podle toho ta zahrada taky vypadá.
Momentálně je dvanáct hodin-čas oběda, a já sedím ve svém pokoji a poslouchám písničky. Jaké?
No, je možné, že pár písniček od 5 seconds of summer v playlistu mám... Ale to nemění nic na tom, že je nenávidím. No, vlastně teď už nenávidím jen polovinu z nich.
"Bell! Oběd!"Zavolá na mě Charlie z kuchyně, do které se následně vydám. Už po cestě cítím vůni... Pizzy!
"Ty jsi udělal pizzu?"Podívám se na něj natěšeně a on jen s úsměvem přikývne, načež z trouby vytáhne krásně vypadající, hádám že sýrovou pizzu. Moji nejoblíbenější!
"Nevěděl jsem, co máš ráda, no a... Pizzu má rád každý, no ne?"Zasměje se a s pizzou se vydá do jídelny.Já po chvíli hledání vytáhnu dva talíře a jdu za ním do jídelny, kde na stůl položím oba talíře.
Popřejeme se 'Dobrou chuť' a pustíme se do jídla. Tak dobrou pizzu jsem snad niky nejedla.
"Ještě jsem ti chtěl říct, že kdyby sis sem někoho chtěla pozvat, klidně můžeš. Kdykoliv."Oznámí mi, když už jsme po jídle, a sklízíme talíře. A pak mi dojde, že... Nikdo neví, že už nejsem v děcáku.
Podívám se na hodiny. Sakra! Touhle dobou by tam měl být Cal s Ashem. A já jsem jim to neřekla.
"Děje se něco?" Zeptá se Charlie starostlivě, ale než stihnu něco říct, někdo zazvoní.
"Jdu tam."Oznámím Charliemu s úsměvem a vydám se ke dveřím, které následně otevřu. Než stihnu vůbec nějak reagovat, dva kluci si mě vtáhnou do silného, hodně silného objetí.
"Vy paka! Umačkáte mě!"Zasměji se, načež ty paka, kdo jiný než Cal s Ashem, trochu povolí své objetí.
"Jsme na tebe tak pyšní!"Vypískne Cal, čemuž se musím zasmát.
"Jak vůbec víte, že jsem tady?"Zeptám se s nadzvedlým obočím, když už se konečně odtáhnou.
"Byli jsme v děcáku, a když nám řekli, že už tam nejsi, snažili jsme se získat tvoji adresu. První nám ji dát nechtěla, ale pak, pravděpodobně díky našemu sexy vzhledu konečně povolila." Pochlubí se Ash a já se znovu musím zasmát.
"Zavolali by jsme, kdyby nám to tady princezna zvedala."Řekne Cal rádoby 'naštvaně' a cvrnkne mě do nosu, načež se zašklebím.
"Tak promiň, no. Půjdete dál, nebo tam budete stát celý den. Už mi začíná být celkem zima."Upozorním na to, že stojí pořád v otevřených dveřích.
"Jo, jasně. Promiň."Zasměje se Cal a i s Ashem vlezou dovnitř.
"Bell? Kdo to byl?"Zavolá na mě z kuchyně Charlie a já slyším jeho přibližující se kroky. Když vejde do chodby, trochu strne, ale pak se usměje.
"Nechceš nás představit?"Zeptá se mě s úsměvem, načež přikývnu.
"Takže kluci, tohle je Charlie Jackson, můj adoptivní táta. Charlie, tohle je Ashton Irwin, a tohle Calum Hood."Představím je, načež si podají ruce.
"Odněkud vás znám."Přeměří si je pohledem, jako by byli nájemní vrazi.
"To je možné. Ještě s dvěma klukama máme kapelu 5 seconds of summer. Jsme celkem známí."Pyšně se pochlubí Ash. Ach jo, z toho jeho ega mu jednou praskne hlava.
"Něco už jsem o vás slyšel."Pousměje se Charlie. Chvíli všichni mlčí, což mi přijde dost trapné, takže promluvím.
"My půjdeme do pokoje, tak zatím."Usměji se na Charlieho a kluky skoro dostrkám do svého pokoje.
"To bylo divný."Řeknu potom, co zavřu dveře.
"To bych řekl."Zasměje se Calum, přičemž si i s Ashem prohlížejí můj pokoj.
"Máš to tu hezký."Usměje se na mě Ash, a začneme probírat... Všechno. Všichni tři mluvíme několik hodin, o všem možném. A já nemůžu uvěřit, že už se mi život začíná obracet k lepšímu. Snad...
Lidi! Čtyři dny nepřidaný díl?! Notáááák, Lucie!! Vzpamatuj se trochu!
Lépe řečeno... Prosím nekamenujte mě. :D Vím, že už jsem měla přidat díl dávno, ale věřím, že pokud taky píšete, pochopíte mě. Protože znáte ten pocit, když možná máte vymyšlený příběh, ale prostě se vám vůbec nechce psát. :D A mě přijde lepší, když napíšu dobrý díl, když se mi chce, než abych napsala díl, do kterého bych se nutila, a on byl naprosto o ničem... :D Až na to, že tenhle díl je naprosto o ničem. :D Četla jsem ho několikrát, a je... divný... :D No nic, tak doufám, že jste si ho užili alespoň trochu, a že mě neukamenujete... :D Tak jako vždycky... Komentujte, hvězdičkujte a mějte se nádherně... :D Já přidám další díl asi až zítra, i když je nějaká pravděpodobnost, že ho přidám ještě dnes... :D No nic, mějte se krásně a pa :3 Miluju vás <3
Ps.:Lidi, všimli jste si, že už máme 1K přečtení? Wow, moc děkuju ! :D
ČTEŠ
Depressed//c.h., cz, DOKONČENO
FanfictionVíte, jaké je to mít depresi? Teď nemluvím o těch malých, nevinných depresích, které většinou zapříčiňuje škola a dostanete se z nich za pár minut. Teď mluvím o mnohem horších depresích. O těch, při kterých silně uvažujete nad sebevraždou. Právě těm...
