Depressed//c.h., cz, DOKONČENO

12. John

Vzbudím se samozřejmě zase na studené podlaze. Pomalu vstanu, což se mi i dokonce povede. Vydám se do kuchyně, kde pohlédnu na hodiny.
Za deset minut šest. Super, alespoň mu stihnu nachystat snídani. Udělám mu míchané vajíčka, které dodělám přesně v šest. Dám mu vajíčka na talíř a donesu je do jídelny, kde už sedí otec.
"No vidíš, že to jde."Zašklebí se, když se podívá na hodinky.
"Dneska půjdeš nakoupit."Řekne a já jen kývnu a odejdu do svého pokoje. Jsem tak ráda, že jde do práce. Alespoň budu mít klid, a dostanu se na čerstvý vzduch.
Obleču se (viz média) a vydám se do chodby. A teď mi to dojde. Nemám peníze! Poslední peníze, co jsem měla jsem utratila za tu pizzu. Teď nemám ani dolar. Jediná možnost je... vzít peníze otci.
I když se k tomu musím přemáhat, přejdu k čeerné skříňce v obýváku, ze které vytáhnu malou vázičku. Tam má otec schované peníze. Povzdechnu si a vytáhnu z ní 20 dolarů, to snad bude stačit.
Super, teď už otci opravdu kradu peníze. Ale co mi zbývá? Kdyby jsem nenakoupila, zmlátí mě. S povzdechem přejdu zpět do chodby, kde si vezmu svou peněženku a schovám do ní peníze.
Obuju se, obleču si bundu a vezmu si klíče. Vyjdu ven, kde už je vrstva sněhu, a zamknu za sebou. Vydám se do jednoho z blízkých supermarketů, kde následně nakoupím všechno potřebné. Když vyjdu z obchodu, vezmu to přes park, jelikož prostě miluju zasněženou přírodu. Jdu kousek parkem až mě zastaví něčí hlas.
"Hej!"Zavolá někdo, ale já se rozhodnu jít dál. To určitě nebylo na mě. Se mnou se přece nikdo nebaví. Jdu dále, ale najednou mě někdo chytí za rameno. Otočím se a tam stojí... Ten kluk s pizzou! Um... John, myslím?Usměju se na něj.
"Ahoj"Pozdravím ho s úsměvem.
"Holka, tebe je těžké dohnat."Zasměje se.
"Proč jsi nezavolala?"Zeptá se s nakrčeným obočím a já se kousnu do rtu. Když tak nad tím přemýšlím... Je dost sexy. Ne! Nad čím to zase přemýšlím? Měla bych spíše vymyslet výmluvu
."J-já... Neměla jsem čas. Teď jsem toho měla opravdu hodně."Pousměju se, aby tomu lépe uvěřil.
"No, jeden telefonát by tě nezabil."Zasměje se a podívá se na hodinky.
"Hele, nechtěla bys teda někam zajít teď?"Zeptá se s úsměvem. Když nad tím tak přemýšlím... Není to vůbec špatný nápad.
"Jo, klidně."Usměju se na něj, načež mi sebere tašku z ruky.
"Musím vypadat jako gentleman, no ne?"Řekne a nasadí poker face, čemuž se musím zasmát.
"Děkuji."Poděkuji mile a spolu se rozejdeme do centra města...

Tak tu máte další, trochu kratší (407 slov :D) díl :D Doufám, že se líbil... Co říkáte na Johna? Přetvařuje se, nebo opravdu chce Bellu? Nebo to je jen přátelská procházka? :D Budu moc ráda za komentáře a hvězdičky. Tenhle díl je trochu slabší, ale teď se skoro v každém díle něco stalo, takže je nechte trochu vydechnout :D Doufám, že jste si díl užili, a já jdu psát další... :D Jednou mi z toho hrábne :D Tohle už je dneska 6. díl, takže to další možná přidám až zítra :D Ještě uvidím :D No nic, já jdu psát :D Miluju vás <3