Depressed//c.h., cz, DOKONČENO

35. We were friends, Brad

Cal už dávno odjel, ale já pořád stojím na místě. Nedokážu se přemluvit k chůzi. Mám neskutečný strach. Strach z Brada. Pořád stojí před školou, čekajíc na mě. Naštěstí mě ještě nezaregistroval, ale hádám že každou chvíli se tak stane.

S povzdechem se přemůžu k chůzi, směrem ke škole. Už po cestě můžu zaregistrovat jak mě pozoruje jeden z jeho poskoků. Zašklebí se a něco řekne Bradovi, který se na mě poté podívá. Jen si povzdechnu a pokračuji v cestě.

"Kohopak to tu máme?"Ušklíbne se Brad, když se k němu blížím a zablokuje mi vchod do školy. Vážně? To je tak dětinské! Už tak za chvíli zvoní, díky mému postávání u auta jdu skoro pozdě.

"Za chvíli zvoní, Brade. Nechci mít neomluvenou hodinu."Zamumlám a chci se protáhnou kolem něj, zabrání mi v tom ale jeho poskoci, co si stoupnou vedle Brada, takže je vchod totálně neprůchodný.

"Myslel jsem že jsem ti včera dobře vysvětlil, jak mi máš říkat. No, asi jsem se mýlil."Zašklebí se a vrazí mi facku. Chytnu se za štiplavou tvář a probodnu ho pohledem.

"Nebudu ti tak říkat. Zapomeň."Zasyčím na něj, čímž si vysloužím další facku. Kde se to ve mně sakra bere? Ne že bych byla ráda za to, že jsem alespoň pro jednou trochu průbojnější. Moje rty si říkají co chtějí, a za to je nenávidím. Jen mi způsobují problémy!

Chytne mě za vlasy a přitlačí mě na stěnu nacházející se za mnou. Přiblíží tvář k mému krku, na který se mi vzápětí přisaje. On mi dělá cucflek! On mi dělá zkurvený cucflek? Jak to vysvětlím Calovi? Po chvíli se odtáhne od mého krku a v jeho tváři se zračí zlost.

"Tohle si ke mně dovolovat nebudeš, rozumíš? Myslel jsem, že za tu dobu co se známe jsi pochopila jak se ke mně máš chovat!"Zařve mi do obličeje, až mi z toho přeběhne mráz po zádech. Začnu se třepat. Nahání mi hrůzu.

"Myslíš za tu dobu co mě šikanuješ? Známe se déle, předtím jsme byli přátelé. Proč ses musel tak změnit? Podívej se, co s tebou popularita udělala. Když jsme byli na základce, choval ses normálně. Tak co se stalo?"Vyklopím ze sebe, zatímco mi slzy ve velkém stékají po obličeji.

"Neříkal jsem ti, že o tom nemáš mluvit?"Zeptá se a z mých vlasů přesune ruce na předloktí, které pevně chytí. Jen přikývnu, i když vím co chce, abych řekla. Ale já se k tomu prostě neodhodlám. Podívám se za Brada. Ano, všichni z jeho poskoků se mi vysmívají. Proč jsou tak krutí? To ani jeden z nich nemá city?

"Ne ne, zlatíčko. Ty víš co chci slyšet."Ušklíbne se. Po chvíli, když pořád nic neříkám upevní svůj stisk na mých předloktích. Bolí to, nezbývá mi nic jiného, než...

"Ano, pane. Říkal."Zamumlám a z mých očí se vydere ještě více slz.

Jeho poskoci se rozesmějí. "Vole, ona to fakt řekla."Zasměje se jeden z nich a dá Bradovi pětidolarovku. Oni se o mě sázeli? Dělají si srandu?

"Já ti to říkal."Zasměje se Brad a dál mě pevně drží za předloktí.

"Prosím, pusť. Bolí to."Vzlyknu a pokusím se uvolnit své ruce z jeho sevření. Ale to je mu očividně jedno. Bezcitný hajzl!

"Možná pustím. Kolik u sebe máš?"Zeptá se Brad. To si myslí že mu to dám? To určitě. Alespoň jeden den v roce se chci naobědvat.

"Dneska nemám peníze."Zalžu, čemuž se Brad jen zasměje."Jacku? Vysypej jí kabelku."Kývne na jednoho z nich, na toho, s kterým se sázel. Ten se jen uchechtne a přejde ke kabelce ležící na zemi, vedle mě. Ani jsem si neuvědomila, že jsem ji upustila.

Otevře kabelku a vysype její obsah na beton, na kterém právě stojíme. Můj mobil s prásknutím dopadne na zem, displejem dolů. Super, teď mám i mobil v čudu. Přehabe se ve věcech co leží na zemi, což jsou převážně tužky, propisky a sem tam nějaký sešit a make up (který používám zřídkakdy), až se dostane k peněžence. Otevře ji a vytáhne z ní dvacetidolarovku a pár drobných. Proč mám u sebe tolik peněz? Bože, někdy bych měla začít myslet, než udělám nějakou volovinu.

"Páni, nevěděl jsem že takhle vypadá nic. "Zasměje se a převezme od Jacka všechny mé peníze, což je nějakých dvacet pět dolarů, když k tou připočítám tu hromadu drobných, co si tam schovávám. Schová si peníze do kapsy a trochu uvolní svůj stisk. Už se chci kolem něj provlíknout, ale zabrání mi v tom silný kopanec do břicha.

"Ne tak rychle. Dneska ti dávám volno."Uchechtne se, zatímco já se snažím popadnout dech.

"Cože?"Zeptám se nechápavě, když už se trochu uklidním.

"Dneska tě nechci vidět ve škole."Zasměje se a kousek ode mě odstoupí, což mi konečně dává možnost se alespoň na chvíli uklidnit.

"Ale já budu mít neomluvené hodiny!"Postěžuji si, ale tomu se jen zasměje.

"To už si vysvětluj ředitelce."Zasměje se a i se svou partou se vydá do školy. Kde já nemůžu. Kam mám jít teď?

Sesunu se na zem, kde sedím pár minut, abych se trochu zklidnila. Po chvíli se rozhodnu napsat Calovi. Natáhnu se pro mobil a když ho otočím, můžu vidět přesně to, co jsem čekala. Displej mám rozdělený na malinké kousíčky. Proč ten mobil tak málo vydrží?

Povzdechnu si a odemknu ho. No, alespoň funguje. Hned najedu na zprávy a najdu Calovo číslo.

Já: Lásko? :)

Po pár minutkách odepíše.

Cal: Copak? :) Nemáš teď náhodou hodinu? O.o

Já: Máme nějakou pitomou akci :/ Je to dobrovolné a mně se tu nechce být. Nemáš čas?

Vážně? Jak originální výmluva. Ale alespoň něco.

Cal: Na tebe vždycky, méďo <3 Jsem kousíček od školy, hned tam dojedu :)

Pousměji se sama pro sebe a ještě chvíli hledím do mobilu. A pak mi to dojde. Sakra! Měl bych to uklidit, než přijede Cal.

Dodělám to zrovna když kousek ode mě zastavuje Calovo auto. Rychle začnu sbírat věci ze země.

"Co jsi zase dělala?"Zasměje se Cal zrovna vystupující z auta.

"Jen jsem zakopla."Usměji se na něj. Úsměv mi oplatí a zamíří ke mně, pomáhajíc mi posbírat mé věci.

"Páni, zajímalo by mě, jak to vysvětlíš Charliemu."Zasměje se Cal, poukazujíc na můj mobil, který vypadá jako po dopadu atomové bomby.

"Jo, nebude zrovna nadšený"Uchechtnu se a natáhnu se pro jeden ze sešitů ležících na zemi. Ale nedojde mi, že jsem na jednu věc zapomněla.

"Co to je, Bello?"

Tak, lidi! ^-^

Další díl na dobrou noc! _3

Co Calum viděl? O.o

A co říkáte na to, že Brad a Bella byli přátelé? Upřímně? Já jsem z toho taky překvapená xDD

Tak komentujte, votujte a přeji vám sladké sny <3

Love you, guyzzz <3