Věřte mi. Nikdy, opakuji nikdy nechoďte v zimě ven, když na sobě máte mokré oblečení. Ale proč by jste to dělali, že? To se totiž může stát jen mě.
Už jdu patnáct minut, a naštěstí už jsem poblíž školy. Hádám, že vypadám úžasně, když jdu v mokrém, špinavém oblečení po ulici. Ale momentálně je vzhled to poslední, co mě zajímá.
Když už jsem pomalu u školy, všimnu si lidí - lépe řečeno studentů, co postávají na hřišti, které patří škole. Tam se chodí o přestávce. Z čehož vyplývá, že je zrovna přestávka. Vážně, lépe jsem si svůj příchod naplánovat nemohla.
Povzdechnu si a vydám se k hlavnímu vchodu, do kterého následně vejdu. A samozřejmě, hned co otevřu dveře, všichni se na mě postupně otočí. Jak já nenávidím, když jsem středem pozornosti!
S povzdechem dojdu ke skříňce, zatímco můžu slyšet šepot a tichý smích mých spolužáků. Nejradši bych se otočila a běžela domů, ale musím to vydržet. Nechci chodit za školu. Vím, že bych se mohla vymluvit, že je mi špatně, ale já nechci lhát.
Vezmu si ze své skříňky nějaká učebnice a jdu do učebny matiky. Tam si sednu do své lavice, která se nachází až úplně vzadu, u okna. Sednu si na židli a na stůl si nachystám nějaké ty sešity.
Vytáhnu si mobil, na kterém na mě vyskočí nepřečtená zpráva, kterou hned rozkliknu.
Calum: Můžu se dneska stavit, méďo?
Já: Méďo? O.o
Calum: Jo, vymyslel jsem ti novou přezdívku :)
Já: A proč zrovna méďa? :D
Calum: To ti vysvětlím u vás :D
Já: Oukej :D Končíme ve tři, takže 15:30 budeš u nás :3
Calum: To zní spíš jako rozkaz :D
Já: Však taky je :) Pokud tam nebudeš 15:30, nebude žádná pizza :)
Calum: To bys mi neudělala :/
Už se mu chystám odpovědět něco hrozně cool, ale zastaví mě Bradova ruka, která mi vytrhne mobil z ruky, díky čemuž si vyslouží můj vražedný pohled.
"Takže Calum, jo?"Uchechtne se Brad a koukne na mě s nadzvednutým obočím."Kdo to je?"Zeptá se, jelikož mu soukromí asi nic moc neříká.
"To tě nemusí zajímat."Drze odseknu a vytrhnu mu můj mobil z ruky.
"Myslel jsem, že po tom, co všechno si se mnou zažila už ke mě máš nějaký respekt. Být tebou bych si dával pozor na pusu."Přiblíží se ke mě, proto se i se židlí kousek odsunu. Ano, mám z něj respekt, ale snažím se to dávat co nejméně najevo. Nemusí vědět, jak se ho bojím.
Naštěstí mě zachrání zvonek, oznamující začátek hodiny.
"Uvidíme se další přestávku, méďo."Zasměje se a zapadne do své lavice, zrovna když přijde do třídy učitelka.
Zbytek školního dne probíhal...otřesně. Brad pořád prudil, a samozřejmě mi nezapomněl předat jeho úkoly. A posměch mých spolužáků mi k dobrému dni moc nepřidal. I když se jim nedivím, že se mi smáli. Vypadám příšerně. Rifle mám špinavé, stejně jako bundu, kterou mám na jednom místě dokonce i roztrhlou.
Když se školou rozezní zvonek, oznamující konec vyučování, jsem šťastná, že odsud konečně můžu vypadnout. Zalezu do své skříňky, kde vyhodím nepotřebné učebnice a hned nato konečně vypadnu z té pitomé školy.
Už přecházím přes parkoviště, ale zastaví mě... Calův hlas!
"Méďo!"Zařve na mě od jednoho z aut, které je pravděpodobně jeho. Zasměji se a jdu k němu.
"Co jsi dělala?"Zeptá se, když k němu dojdu. Hádám že naráží na mé 'úžasně' vypadající oblečení.
"Radši se neptej."Pousměji se, načež mě Calum obejme. A je to úžasný pocit.
"Co tu vlastně děláš?"Zeptám se, zatímco mě pořád objímá.
"No, nechtěl jsem riskovat, že přijdu o pizzu. Tak jsem pro tebe radši zajel."Zasměji se nad jeho posedlostí jídlem. Lépe řečeno posedlostí pizzou.
"Hele, kohopak to tu máme. Není to méďa?" Zasměje se Brad za mým zády. Protočím oči a otočím se na něj, přičemž zachytím Calumův nechápavý pohled.
"Co zase chceš?"Zeptám se ho otráveně, díky čemuž se uchechtne.
"Nic, jen jsem se chtěl kouknout na toho tvého tajného ctitele. Kdo by tušil, že se bude samotný Calum Hood zajímat o někoho, jako jsi ty."Zasměje se, a zřejmě ho ani nezajímá, že Cal stojí vedle mě.
"Bell, kdo to je?"Zeptá se Calum a v jeho hlase můžu slyšet dokonce i naštvanost.
"To je Brad. Školní hvězda a tyran." Přesládle se na Brada usměji, čemuž se jen uchechtne.
"Oukej. Takže ti něco řeknu, Brade. Bella je úžasná, krásná a chytrá holka. Takže ano, zajímám se o ni. A jestli ji jen jednou ublížíš, jen jednou na ni sáhneš, věř mi, že ti můžu pěkně zkazit pověst. Jsme v Sydney, na téhle škole po mě touží většina holek (Calovo ego level up! :D). Řeknu jedno slovo, a každý mi uvěří."Nevěřícně se na Cala podívám. Vážně to řekl? On se mě zastal! A řekl, že jsem krásná! Právě se ze mě stává ten nejšťastnější člověk na této planetě...
"Hej, klid kámo. Už mizím."Zasměje se Brad, a odběhne za jeho partou, která na něj jako vždy čeká před školou.
"Jedeme?"Usměje se na mě Calum, jako by jeho naštvání zmizelo.
Jen přikývnu, jelikož bych teď nedokázala složit souvislou větu. Otevře mi dveře spolujezdce, za což si vyslouží můj úsměv. Nasednu do auta a Cal se ke mě - hned potom, co obejde auto - připojí.
Oukej, lidi :D
Doufám že jste alespoň trochu s dílem spokojeni. :D A sorry za chyby :D
A co říkáte na Cala? :D Mě přišel takový 'Hero of the day...' :D
A ještě jedna otázka: Proč ji Cal říká 'méďo'? (já to vím, heč :D)
Začala jsem psát hned jak jsem přišla ze školy (kolem tří), ale přišel táta a zakecali jsme se :D
No nic, já teď jdu do výtvarky, ze které se vrátím v sedm, ale pokusím se dneska ještě jeden díl přidat :D
Takže komentujte, hvězdičkujte dál buďte v naší úžasné Depressed Family :3
Miluju vás, zlatíčka <3
A ještě jedna věc... VŠECHNO NEJLEPŠÍ, CALE!!! Protože je mi jasné, že Calum Hood čte Depressed... :3 Doufám, že jste mu o tomhle příběhu řekly...
ČTEŠ
Depressed//c.h., cz, DOKONČENO
Hayran KurguVíte, jaké je to mít depresi? Teď nemluvím o těch malých, nevinných depresích, které většinou zapříčiňuje škola a dostanete se z nich za pár minut. Teď mluvím o mnohem horších depresích. O těch, při kterých silně uvažujete nad sebevraždou. Právě těm...
