Depressed//c.h., cz, DOKONČENO

33. Are you kidding?

Sorry za chyby, lidi. Klávesnice stávkuje xD Užijte si díl <3

"Hele, měli by jsme si objednat tu pizzu. Umírám hlady."Řeknu po chvíli. A je to pravda. Jediné jídlo co jsem dneska měla byly ranní lívance.

"S tím nemám problém. Takže dvě sýrové."Zazubí se na mě a vytáhne mobil, načež vytočí číslo pizzerie.

"Já si musím promluvit s Charliem. Za minutku jsem tu."Řeknu ještě než mu to pizzerie zvedne a vydám se směr Charlieho pracovna. Přede dveřmi se zastavím, protože vevnitř slyším Charlieho hlas. Natisknu se na dveře abych lépe slyšela. Asi s někým telefonuje.

"Ne, to nejde. Je to moc. Tolik převézt nestihneme."Skoro zařve. Asi se s někým hádá. Říkal že má v práci problémy. Na chvíli se odmlčí.

"Kurva Petere, říkal jsem ti že to nestihneme. Nesváděj to na mě. Říkal jsem ti to už předtím. Za dva dny to prostě nestihneme."Řekne rozzuřeně a já uslyším ránu. Pravděpodobně bouchl rukou do stolu, alespoň to tak znělo.

Takhle jsem ho ještě neviděla. A je to děsivé. Nebojím se ho, jen jsem překvapená.

"Udělejte si to jak chcete, ale mě do toho netahejte. Já jsem vám říkal že se to nestihne, takže já nebudu ten koho oddělají."Při posledních slovech se mi z obličeje vytratí snad všechna barva. Jak to myslel? To má tak nebezpečnou práci, že může i umřít?

"Dobře, takže naposled. Já do žádného zkurveného přístavu nepůjdu. Běžte si tam sami, protože já nebudu ten, kdo jim bude vysvětlovat, že jejich zásilka se opozdila. Seru na vás."Po tomhle nastane ticho. Už se chci odtáhnout, ale najednou mě něco odstrčí na zem. Jsou to otevírající se dveře...

"Bello, co tu děláš?"Zeptá se Charlie a v jeho hlase můžu pořád slyšet trochu naštvaný tón. Pomůže mi vstát.

"P-promiň, já... Nechtěla jsem poslouchat. Jen jsem se tě chtěla jít na něco zeptat, ale ty jsi zrovna telefonoval, tak jsem..."Odmlčím se.

"Tak jsi mě poslouchala za dveřmi?"Nadzvedne obočí.

"Promiň."Sklopím pohled k zemi. Cítím se jako malé dítě, které zrovna ukradlo bonbón v cukrárně.

"To je v pořádku. Jen je to neslušné, už to nedělej, dobře?"Zeptá se a pohladí mě po zádech, načež přikývnu na souhlas.

"S kým jsi to mluvil? Zněl jsi hrozně naštvaně."Zamumlám. Děsil mě. Zněl skoro jako můj otec a to mě děsilo nejvíce.

"Jen můj kolega. Na co si se to chtěla zeptat?"Zeptá se s malým úsměvem. Proč se mi zdá, že vždycky když se mluví o jeho práci, hned změní téma?

"Kde pracuješ? Neříkej že na tom nesejde, protože mě na tom sejde. Když mi to tajíš, zní to jako by jsi byl nějaký mafián."Uchechtnu se, jenže jemu do smíchu očividně moc není. V jeho očích vidím lítost... Počkat. Cože? Nechcete mi říct, že...

"Počkat. Nejsi mafián, že ne?"Zeptám se malinko vyděšeně. On přece nemůže být mafián... Nebo jo?

"Ne tak úplně. Spíše s nimi hlavně obchoduji."Přizná po chvíli s povzdechem.

"Děláš si srandu?"Prosím, ať řekne že jo. Já nechci otce skoro-mafiána!

"Je mi to líto, Bell. Nechtěl jsem ti o tom říkat, nechtěl jsem tě tím zatěžovat." Povzdechne si a obejme mě.

"Říkal si, že nebudeš ten, koho oddělají... To znamená že tě můžou i zabít? Co když se ti něco stane?"Vzlyknu. Ano jsem s Charlie jen týden, ale přirostl mi k srdci. Už ho neberu jako cizího člověka, teď je to můj táta, a podle toho ho taky mám ráda.

"Nic se mi nestane, zlatíčko. Dělám to už nějaký ten rok a pořád žiju. Neboj se, budu opatrný. Už jenom kvůli tobě."Řekne a políbí mě do vlasů.Ještě víc ho obejmu. Nemohla bych o něj přijít. Domem se rozlehne zvonek.

"Jdu tam!"Zařve Calum z pokoje a pak už vidím jen blesk, co se prožene přes celý dům až ke vchodovým dveřím, aby si vyzvedl svou pizzu.

"Vy někoho čekáte?"Zasměje se Charlie Calovu chování.

"Pizzu"Uchechtnu se"Asi bych měla jít."Odtáhnu se od Charlieho.

"Jo, a... Byl bych radši kdyby o tom nikdo nevěděl, dobře?"Zeptá se opatrně. To si myslí že budu všude rozkřikovat že je skoro-mafián? To určitě.

"Neboj."Usměji se a zamířím si to do pokoje. Sednu si na postel, a za chvíli přiběhne i Calum s krásně vonícími pizzami.

"Co jsi zjistila?"Zeptá se, mezitím co si sedá vedle mě a bere si svou pizzu na klín. A mě si na klín nevezme!

"Umm... Je to jen...obchodník... Prodává jakési auta nebo tak něco."Zamumlám a sama si vezmu kousek pizzy.

"Já ti to říkal. Buřtík má vždycky pravdu!"Zamumlá s pnou pusou... Jaká to ironie...

Po dvou pizzách a filmu 'Doba ledová'

"Tak mě napadlo... Nechceš zítra k nám? Klukům už chybíš."Obmotá kolem mě paže, když mu sedím na klíně, opírající si hlavu o jeho rameno.

"Nevím jestli se mi chce být s Lukem v jednom domě... Už mi stačí že je ve stejném městě jako já."Zašklebím se a upevním naše objetí.

"Noták! To chceš zničit ubohé dětské dušičky dvou chlapců co touží se s tebou setkat?"Zakření se na mě. Idiot...

"Pokud bude Lucas prudit, dám mu prachy na pizzu a on už vypadne."Zazubí se na mě. Kde sakra bere ten optimismus? Taky by mi ho mohl trochu dát.

"Tak dobře."Svolím po chvíli sestavování 'pro a proti'. Došla jsem k závěru že mám milion 'pro', a jedno 'proti'. Luke.

"Hele, tak mě napadlo... "Achjo, zase ho něco napadlo..."Co kdybych tu přespal? Teda jenom pokud to nevadí."Dá mi pusu do vlasů.

"Vážně? To by bylo super!"Zazubím se na něj, čemuž se jen zasměje.

"Takže hádám, že nevadí."Pobaveně zakroutí hlavou a políbí mě. Jak já to miluji!

"Ani trochu."Usměji se do polibku.

Okay, další díl, lásky <3

Co říkáte na Charlieho jako skoro-mafiána?

Komentujte, hvězdičkujte a mějte se krásně ^-^

Love you, guyzzz <3