Tři hodiny. Blbé tři hodiny už sedím na úkoly. Možná si myslíte, že přeháním, ale Brad nebyl moc skromný. Úkol z matiky, kterému jsem vůbec nerozuměla, dva referáty, každý na dvě A4... A pak ještě mé úkoly. No, zkrátka už mě z toho všeho bolí hlava.
Když už mám po těch třech úmorných hodinách konečně hotovo, vezmu prázdný hrnek od Charlieho horké čokolády a vydám se do kuchyně, kde ho dám do myčky. Vlezu do lednice, kde na mě vykoukne mísa plná těstovinového salátu. Mého nejoblíbenějšího jídla!
Jelikož jsem od oběda nejedla, vezmu rovnou celou mísu, do které zabodnu vidličku a vydám se o obýváku, kde na gauči sedí Charlie. Přisednu si k němu a vrhnu se na salát, přičemž s Charliem sem tam prohodím slovo.
Po večeři si udělám večerní hygienu a zalezu si do své vyhřáté postýlky , kde se zachumlám do peřiny a s ne-moc příjemnými myšlenkami na Brada po chvíli usnu.
Probudí mě ten nejhorší zvuk na světě... Budík!
Zabručím, a i když mi to dělá velký problém, vyhrabu se z postele. Zamířím do kuchyně, kde mou pozornost upoutá žlutý papírek na stole.
Přijdu k němu a přečtu si ho. 'Musel jsem do práce. Snídani a peníze na autobus máš na stole. Měj se krásně, zlato'.
S povzdechem si vezmu talíř, na kterém leží ještě trochu teplé palačinky.
Když dojím, hodím talíř do myčky a jdu se nachystat do školy. V mém šatníku toho pořád moc není, takže si obleču stejné věci, co včera a z vlasů si upletu cop. Batoh si hodím na záda a vydám se do chodby, kde se obuji a obleču si bundu.
Povzdechnu si a vydám se do té hnusné zimy. Po chvíli dojdu na zastávku, kde už pár studentů stojí. A mezi nimi i... Brad a jeho parta. To mi dělá naschvál!
Stoupnu si za hlouček studentů, aby mě šlo co nejméně vidět. Ale pravděpodobně to moc nefunguje, jelikož na mě upře pohled jeden z jeho věrných kamarádů. Něco pošeptá Bradovi, a já se jen modlím, aby mu o mě neřekl. Ale to je asi vážně zbytečné. Proč, proč je to takový kretén?
Brad se na mě otočí a ušklíbne se, přičemž se já snažím dívat kdekoliv, jen ne na něj. S jeho povýšeným úšklebkem se vydá mým směrem, a já jen doufám, že se teď něco stane. Cokoliv! Zasáhne ho blesk, srazí ho šílený řidič... Cokoliv!
"Hele kdo nám tu začal používat hromadnou dopravu."Ušklíbne se na mě, přičemž se pár z jeho nohsledů -co mu poslušně stojí za zadkem-uchechtne. Povzdychnu si a dál se ho snažím ignorovat, jako by mi to snad mělo nějak pomoct.
"Copak, dneska se mnou nemluvíš?"Zeptá se pobaveně, a když pořád nic neříkám, zasměje se.
"Snad nejsi naštvaná?"Nasadí 'smutný' pohled, přičemž se zase pár z jeho nohsledů zasměje.
"Jsi na mě naštvaná, Isabello?" Přiblíží se ke mně, díky čemuž se mi rozšíří zorničky. Strachem. Malinko zavrtím hlavou na náznak, že na něj naštvaná nejsem. Až na to, že na něj naštvaná jsem. Ale strach u mě převládá nad drzostí.
"Já jsem si to myslel."Zasměje se, stejně jako ostatní.
"Možná jsi jen smutná, protože je tvůj táta v base? Chybí ti, co?"Dál mě provokuje, přičemž už mi ukápne i slza.
"A kde je vlastně tvoje máma?"Zeptá se posměšně, přičemž na něj vrhnu skoro vražedný pohled.
"Kde je tvoje máma, Isabello?"Zopakuje svou otázku, a ještě více se ke mě přiblíží.
"Je mrtvá, a ty to víš."Řeknu potichu, přičemž se pár z těch pablbů zase zasměje.
"Možná bys ji někdy mohla navštívit, nemyslíš?"Zasměje se Brad, přičemž mi zase ukápne pár neposlušných slz. Ti pitomci se pořád smějí, vyruší je až přijíždějící autobus.
Už se chci protáhnout kolem Brada, a vydat se k autobusu, ale zarazí mě jeho ruka. Lépe řečeno mě zastaví jeho ruce, které mě shodí do kaluže rozpouštějícího se sněhu, která je kousek vedle autobusu.
"Užij si cestu do školy, kočko."Zasměje se Brad a jeho parta, a všichni vlezou do autobusu, který stihne odjet, ještě než se vyhrabu na nohy. A že mi to dělá velký problém. Ale když už se postavím, vydám se k jízdnímu řádu, a jenom se modlím, ať jede za chvíli další autobus.
Další autobus jede za dvě hodiny. Úžasné. S povzdechem se vydám do školy, což mi bude trvat pěknou chvíli. Ale mě nic jiného nezbývá.
Oukéj, tak s tímhle jsem totálně nespokojená, hlavně teda s tou první polovinou :/
Pak prosím omluvte chyby, jelikož moje klávesnice si řekla, že když už se rozhodnu psát, začne vynechávat písmena. :D Snažila jsem se to ještě překontrolovat, ale stejně si myslím, že tam ještě chyby jsou :D
No nic, doufám, že se díl líbil a... Co říkáte na Brada a jeho partu? :D
Komentujte, hvězdičkujte a jelikož je tohle dneska asi poslední díl, tak dobrou noc, lásky <3
Miluji vás <3
ČTEŠ
Depressed//c.h., cz, DOKONČENO
Hayran KurguVíte, jaké je to mít depresi? Teď nemluvím o těch malých, nevinných depresích, které většinou zapříčiňuje škola a dostanete se z nich za pár minut. Teď mluvím o mnohem horších depresích. O těch, při kterých silně uvažujete nad sebevraždou. Právě těm...
