Depressed//c.h., cz, DOKONČENO

29.You're beautiful

Jdu si kopat hrob... Měsíc nepřidaný díl? Stydím se za sebe xD No nic, snad si to alespoň užijete ^-^ Btw ten gif s touhle částí nemá nic společného xD Jen je brutálně cute ^-^ On je jak štěňátko *-*

"Víš proč ti říkám méďo?"Zeptá se mě Cal, přičemž se na mě neustále culí.

"Proč?"Zeptám se ho, a culím se na něj nazpět. I kdybych nechtěla... Moje rty si dělají co chtějí.

"Protože jsi sladká jako gumový medvídek."Zazubí se na mě a znovu se mi přisaje na rty. A zřejmě ho ni nezajímá, že mé srdce právě na chvíli přestalo bít...

"Proč, Cale? Nechápu to. Brad měl pravdu. Proč by měl Calum Hood zájem o někoho, jako jsem já?"Cituji Bradovy slova, přičemž se Calumovi dívám do očí.

"Už jsem to říkal Bradovi a řeknu to i tobě. Nemám nejmenší důvod nemít o tebe zájem. Jsi nádherná, talentovaná, chytrá a zkrátka úžasná. A navíc i potom, čím sis prošla, máš na tváři ten tvůj krásný úsměv. Obdivuji tě." Usměje se na mě svým zářivým úsměvem a mé srdce, dnes už podruhé přestává bít.

Slzy se mi nahrnou do očí a já ho zkrátka musím obejmout. Ano, sice mám na tváři úsměv, ale řežu se! A on to neví... Nevím jak mu to řeknu. Vlastně nevím, jestli mu to vůbec řeknu. Můžu se sice vymluvit, že mi to udělal otec, ale... Nechci mu lhát. Jestli spolu máme být, chci být upřímná.

"Ty brečíš?"Zeptá se mě Cal ustaraně, když ucítí mé slzy na jeho košili. Ani jsem si neuvědomila, že jsem mé slzy pustila ven."Co se děje?"

"Nic. Já jen... To co si řekl bylo tak hezké a.... Ty jsi prostě hrozně úžasný."Mé tváře naberou červenou barvu, čemuž se jen zasměje.

"Méďo"Povzdychne si s úsměvem a já se jen více zavrtám do jeho objetí, úplně zapomínajíc na můj hlad, a na nedotknutou pizzu ležící na stole.

Probudí mě čísi odkašlání. Jenom zamručím a více se zavrtám do Calovy hrudě. Když si ten 'někdo' odkašle podruhé, už mě to nutí pootevřít oči. Chvíli mi trvá, než rozeznám Charlieho, stojícího před gaučem. Vidím, že se dobře baví pohledem na mě, namáčklou na Calovi, který ještě chrupká.

Trochu do toho roztomilouše strčím, abych ho probudila. "My... My ne to... Nic jsme tu nedělali. Fakt..." Zakoktám se a mé tváře znovu naberou červenou barvu.

Neříkala bych to, kdyby jsme nevypadali jako by jsme si to tu zrovna rozdali. Rozcuchané vlasy, namáčklí na sobě a zalezlí pod dekou, kterou nás musel přikrýt Cal, když už jsem spala. Vážně na nás musí být skvělý pohled.

"Jo, jasně. Hele, v tomhle domě si dělejte co chcete, jenom ne na mojem gauči."Zasměje se Charlie a já se zas a znovu začervenám. Lépe řečeno jsem rudá jak rak. Ale alespoň v tom nejsem sama. Cal taky vypadá, jako by zrovna spadl do kýble s červenou barvou.

"Nic jsme tu nedělali. Vážně. Když už by jsme to dělali, bylo by to u Bell v pokoji."Nevím, jestli se nás tímhle snažil Cal bránit, každopádně ho mám za to chuť nakopat...

"Cale!"Zasyčím na něj a kopnu ho do nohy. On se jen zasměje a vyplázne na mě jazyk. A já si nemůžu pomoct. Ono je to tak roztomilé, že ho prostě musím políbit. Očividně mu to vůbec nevadí, jelikož mi mé polibky oplácí.

Vyruší nás až další Charlieho odkašlání. Páni, úplně jsem zapomněla, že tu je.

"Ehm, jo, promiň."Znovu, dneska už snad podesáté se začervenám.

"To je v pohodě. Jen bych byl rád, kdybyste se trochu šoupli, nejlépe do jiné místnosti."Zasměje se a sedne si vedle nás.

"Já už stejně budu muset jít."Pousměje se Cal a dá mi malinkou pusu do vlasů. Je to tak roztomilé gesto!