Depressed//c.h., cz, DOKONČENO

30. Yes, sir

Lidi, všimli jste si? Já jsem začala pojmenovávat kapitoly! Někdy musím ještě přejmenovat ty minulé xD No nic, užijte si díl, lásky <3

"Slečno Carterová, jste v pořádku?"Zeptá se mě profesor chemie, když vidí můj naprostý nezájem o předmět a můj vzhled právě umírajícího člověka, který tomu také moc nepomáhá.

Ano, není neobvyklé, že ve škole studenti nedávají pozor. Ale zrovna chemie je jeden z mála předmětů, který miluji. A jde to na mě vidět - mám neustále ruku nahoře.

"Jen mi není moc dobře." Řeknu se sklopenou hlavou, jelikož nepotřebuji vidět Brada, který sedí pár lavic přede mnou.

Ale zvědavost mi stejně nedá. Nakouknu před sebe a naskytne se mi pohled na Bradův vražedný pohled. Ten mě asi nepustí dříve domů, že?

"To vidím. Běžte na chvíli na čerstvý vzduch. Za patnáct minut zvoní, omluvím vám zbytek hodiny."Jen přikývnu, i když v duchu skáču radostí. Mám od Brada pokoj! Tedy, alespoň na patnáct minut.

Naházím si věci ze stolu do tašky, a s tichým 'nshledanou' se vydám pryč ze třídy. Zamířím do školního bufetu, kde si koupím sandwich, jelikož umírám hlady a pak už si to mířím rovnou do momentálně prázdné jídelny.

Sednu si k jednomu z mnoha stolů. Musím si to užít, moc často tu díky Bradovi netrávím. Většinou mi peníze na sandwiche bere.

Už vytahuji sandwich z obalu a chci se do něj zakousnout, abych na chvíli utišila mé kručící břicho, ale zarazí mě 'něčí' hlas.

"Dík."Než stihnu nějak zareagovat, už mi bere sandwich z ruky a sedá si vedle mě. Kdo jiný, než Brad.

"Brade, mám hlad!"Zabručím na něj a pokusím se mu sandwich sebrat, samozřejmě neúspěšně.

"Jo, já už jsem taky chvilku nejedl. Naposledy minulou přestávku."Zazubí se na mě a zakousne se do toho vynikajícího sandwiche. Přesně do toho, na který jsem se tak těšila.

"A vůbec, co tu děláš? Vždyť ještě nezvonilo."Zamyslím se, čemuž se jen uchechtne.

"Zeptal jsem se učitele jestli mě za tebou pustí. Že mám o tebe starost."Pokrčí rameny jako by se nic nestalo. Ale stalo. Bolí mě, když někdo lže o tom, že má o mě starost. Je to to samé, jako když si otec před Lukem hrál na hodného tatínka.

"Co po mě zase chceš?"Povzdechnu si a jen se snažím vyhnat z hlavy otce. Proč jsem si na něj musela vzpomenout? Vždycky když si na něj vzpomenu, zůstane mi v hlavě trčet celý den. Nenávidím ho.

"Co bych měl chtít? To si nemůžu jenom tak přijít popovídat s mojí malou kamarádkou?"Přesládle se na mě usměje a odloží sandwich na stůl. Otočí se na mě a já vím, že nemá v plánu nic hezkého.

"Nejsme kamarádi."Zasyčím na něj, možná až moc naštvaně. Ale co, zaslouží si to, hajzl. Vím, že bych k němu neměla být drzá. Ale mě už nebaví dělat mu poskoka. I když vím, že když přestanu, neskončí to pro mě dobře.

"Už jsem to říkal jednou a řeknu to znovu a naposled. Dávej si pozor na pusu. Nemusí to pro tebe skončit dobře, to snad víš, ne?"Jen s povzdechem přikývnu. A je to tady. Nedokážu se mu postavit ani na chvíli. Když už se mu chci vzepřít, řekne něco takového a já zase couvnu.

"Po škole pro tebe přijede Hood?" Zeptá se s tím jeho povýšeneckým úsměvem.

"Ano" Povzdechnu si. Jak už se těším, až budu ležet v posteli, v úžasném Calově objetí.

"Ano co?"Zeptá se a já na něj vrhnu nechápavý pohled.

"Vidíš, já se ti ještě nezmínil, co mě napadlo. Je to geniální nápad!"A už teď vím, že to bude ta největší kravina, jakou svět kdy slyšel.

"Budeš mi říkat 'pane'"To snad nemyslí vážně...

Hej, lidi! 30. díl! Táákže jako vždy.

3,51 K reads

587 votes

390 comments

Já vás miluju, lidi!

Mám ještě jeden díl předepsaný, tenhle byl krátký xD

Co to udělat takhle? U minulého dílu byly jen-bez mých odpovědí- dva komenty... No tak, lidi, máte na víc! xD Když tu dneska najdu nějaké hezké komentíky, přidám můj předepsaný díl ještě dneska.... Já nevím, třeba 4 komenty by jste alespoň mohli dát, ne? <3

Dobře, 4 komenty, a dneska tu máte ještě jeden díl, co má cca 700 slov ^-^

Komentujte, hvězdičkujte, komentujte a komentujte <3 Love you, guyzzzzz