Depressed//c.h., cz, DOKONČENO

16.Somebody

Škola probíhá... nudně, ale alespoň mě už neotravuje Brad. Poslední hodinu už nedělám nic jiného, než sleduju ručičky hodin, které jdou snad dvakrát pomaleji, než obvykle... nebo se mi to alespoň zdá. Když konečně zazvoní, naházím si všechny věci z lavice do tašky. Skoro vyběhnu ze třídy ke své skříňce a vyházím do ní nepotřebné učebnice z tašky. Vezmu si vestu, kterou si následně obléknu, a zamknu skříňku. S batohem na zádech, se vydám ven, kde mě ovane studený vzduch. Je snad ještě větší zima, než ráno. Chci jít domů, ale zastaví mě něčí hlas."Bello!"Zakřičí na mě někdo, a tím mě přiměje se otočit. Všimnu si Johna, který ke mě zrovna běží. Zářivě se na něj usměju, když ke mě konečně doběhne."Ahoj."Pozdraví mě zadýchaně, čemuž se musím zasmát."Ahoj."Oplatím mu pozdrav. Najednou mě pevně obejme."Neměla jsi doma problém?"Zeptá se mě, a naráží tím na můj pozdní příchod, včera večer. Samozřejmě , že měla!"Ne."Pousměju sem abych utvrdila svou lež."To je dobře."Usměje se John a políbí mě."Nemáš teď náhodou čas?"Zeptá se s nadějí v hlase, proto je mi ještě více líto, když ho musím odmítnout. "Promiň, ale mám hodně úkolů. Možná jindy."Povzbudivě se na něj usměju, a on mi hned úsměv oplatí."Tak jindy. Nechceš alespoň svézt domů?"Úkáže ke svému autu a já s úsměvem přikývnu. Když dojdeme k autu, otevře mi dveře na straně spolujezdce, jako pravý gentleman, a sám si sedne na místo řidiče.

Cesta probíhá dobře. Celou dobu si povídáme. Když dojedeme před náš dům vystoupím, a stejně tak i John. Přejde ke mě a dá mi ruce kolem pasu."Zavoláš, až budeš mít čas?"Zeptá se s úsměvem."Jasně."Přikývnu a zazubím se na něj. Se smíchem zavrtí hlavou."Tak... Já už asi půjdu."Řeknu po chvíli, co jen tak stojíme na chodníku. "Dobře. Měj se... A zavolej."Usměje se a políbí mě. Já mu úsměv oplatím."Ahoj."Rozloučím se, a vydám se ke vchodovým dveřím. Po cestě se ještě otočím, a oplatím Johnovi zamávání. Odemknu a vyzuju se. Hodím batoh na podlahu a sundám si vestu, kterou následně pověsím na věšák. Jelikož dnes nepotřebuju být znovu seřvaná, popřípadě zmlácená, první co udělám je, že uklidím.

Když už po hodině konečně všechno uklidím, plácnu sebou na gauč v obýváku a pustím televizi, ve které stejně nic není. Co bych dala za týden volna, někde daleko odsud... Povzdechnu si a přejdu k velkému zrcadlu. Vysleču se do spodního prádla, ať vím, jak na tom jsem. Oddělám si obvaz z ruky pořezané ruky, který už je celý zakrvácený. Hodím ho do koše a vrátím se zpět k zrcadlu. Na břichu mám nespočetně modřin, stejně jako na stehnech, a pár i na lýtkách. Na levé ruce už mám zahojené jizvy, ale na pravé mám pořád krvavé šrámy.Vypadám příšerně! Slzy se mi začnou valit z očí. Ještě chvilku se prohlížím, ale něco mě zarazí... Lépe řečeno někdo...

Takže po delší době nový, ne moc dlouhý díl... :D Kdo ji asi překvapil? :D Takže doufám, že se díl líbil :3 Hvězdičkujte, komentujte a mějte se úžasně... :D Miluju vás <3