Depressed//c.h., cz, DOKONČENO

19. I told I'll kill her!

Ve chvíli, kdy mi přiloží pistoli k hlavě se začnu třást."Odložte zbraň!"Vykřikne jeden z policistů, co přiběhnou do obýváku.

Ash, který už je vzhůru nás vyděšeně pozoruje. "Říkal jsem ji, že ji zabiju! Může si za to sama."Uchechtne se a já uslyším...výstřel.

Vyděšeně uskočím a podívám se na otce. Drží se za stehno, na kterém se mu začne dělat krvavá skvrna."Kurva!"Vykřikne, zatímco už k němu jdou oba policisté.

Třesu se. Poslední, co si pamatuji jsou Ashovy ruce, které mě zachycují, než se ponořím do temnoty.

Probudím se v nějakém, mě neznámém pokoji. Rozhlédnu se po něm. Naproti posteli, na které ležím, jsou další dvě. Dále jsou v místnosti dvě velké skříně a psací stůl.

Vyruší mě zaklepání na dveře, které se následně otevřou. Ashton přijde k mojí posteli a povzbudivě se na mě usměje."Jak ti je?"Zeptá se mě s úsměvem.

"Už mi bylo i lépe."Krátce se pousměji."Kde to jsem?"Zeptám se Ashe a znovu se rozhlédnu po tom strohém pokoji.

"V dětském domově." Řekne Ash trochu nejistě. Vyděšeně se na něj podívám. Ne, to ne. Nechci tu být! Bude to tu peklo. Sice ne horší, než doma, ale stejně. Určitě se mi tu budou smát...

"Ne... Ashi, já tu nechci být! Všichni se mi tu budou smát!" Vzlyknu, načež si mě vtáhne do obětí.

"Neboj, Bell. Určitě odsud brzy odejdeš."Usměje se a já od něj odtáhnu.

"A co když ne?"Zašeptám se slzami v očích. Co když mě nikdo nebude chtít? Je to dost možné. Jsem moc stará a navíc týraná.

"Určitě ano."Řekne s úsměvem a podívá se na hodiny, které visí naproti mé posteli.

"Promiň, Bell, už budu muset jít. Ale Cal říkal, že se za tebou chce stavit, takže dneska asi přijde."Povzbudivě se na mě usměje a vtáhne si mě do krátkého objetí.

"Tak dobře. Ahoj."Pousměji se na něj, když se ode mě odtáhne. Úsměv mi oplatí a odejde. Když vyjde z pokoje, několik holek zaječí, čemuž se musím zasmát.

Po chvíli ležení v posteli přijdou do pokoje dvě holky."Čau."Řekne jedna z nich tónem, který se mi vůbec nelíbí.

"Ahoj."Mile se na ně usměji, ale ta, co mě pozdravila, se jen uchechtne. Nelíbí se mi. Připadá mi jako jedna z těch namyšlených barbie. Stejně tak ta druhá.

"Jestli si myslíš, že budeme kamarádky, tak na to rovnou zapomeň."Odfrkne si a sedne si na jednu z postelí.

Ta druhá, co ještě ani nepromluvila si sedne na druhou postel, a obě začnou rozebírat kluky. Super. Na pokoji s namyšlenýma barbie. To bude ještě zajímavé...

Takže tu máte další díl, tentokrát z děcáku... Co říkáte na postřeleného otce? A na dětský domov? Najde si tam kamarády/ky, nebo bude sama? A přijde se na ní podívat John, nebo na ni už zapomněl? A hlavní věc... Co její spolubydlící? Doufám, že se díl líbil, i když vyšel později, než jsem měla v plánu... Ps: Příští díl máme další výročí... :D Tak hvězdičkujte, komentujte a mějte se hezky... :3 Miluju vás <3