„Takže už víš, že tě miluji, že ano?"Zašeptá Calum jen kousek od mého ucha, zatímco si mě nepřestává tisknout ke své hrudi.
„Myslím, že mi to naznačuješ dost jasně."Uchechtnu se, zavrtávajíc se ještě blíže k němu.
„A víš, že tě vždy budu chránit, že ano?"Přestože ho nevidím, cítím jeho úsměv, když mi dává polibek na čelo.
„Ano, vím. S tebou jsem vždy v bezpečí."Nepřestávám se culit, když zavřu oči a pokusím se usnout.
„Vstávej."Trhnu sebou, když mě probudí hluboký mužský hlas. Oh, to byl jen sen? Otevřu oči, abych se ujistila, že je Calum stále vedle mě. Ale on není...
„Dělej."Řekne mě stále neznám muž ještě hlasitěji. Kdo to je? Bojím se otočit... Otec? Toho bych poznala. John? Ten tu nemá co dělat. Charlie? Ten by na mě nikdy hlas nezvýšil. Pomalu se přetočím na druhý bok, abych čelila mému nezvanému hostovi.
„Myslím, že mi Charlie něco dluží."Uchechtne se muž, kterého teď moc dobře poznávám. Přesně ten, co se teď sklání nad mou postelí s děsivým úšklebkem na tváři. Přesně ten, co mě chtěl koupit jako nějakou věc. Charlieho nechutný kolega.
A jako věc si také připadám, když mě za mé stále rozcuchané vlasy vytáhne na nohy a dotáhne do jeho dodávky. Přesně té špinavé staré dodávky co bývá ve filmech. A já jen můžu doufat, že je to jen blbý vtip. Kde je sakra Calum a jeho „vždy tě ochráním"?
Nebijte mě, lásky xD Mám vás moc ráda a chci vám poděkovat za neskutečných 11,3K co se tu právě nachází. Neskutečně moc to pro mě znamená. Tohle byl můj první příběh, takže si tak velkého čísla vážně vážím a je mi celkem líto, že už to končí :,(
Každopádně vám moc děkuji, že jste se mnou zůstali i přes mou neustálou neaktivitu.
Lovuju vás,
vaše Lucinka
DEPRESSED FAMILY FOREVER <3
ČTEŠ
Depressed//c.h., cz, DOKONČENO
FanfictionVíte, jaké je to mít depresi? Teď nemluvím o těch malých, nevinných depresích, které většinou zapříčiňuje škola a dostanete se z nich za pár minut. Teď mluvím o mnohem horších depresích. O těch, při kterých silně uvažujete nad sebevraždou. Právě těm...
