My dreams, love and family. -pomalé přidávání-

1.

,,Tati! Tati? Kam to jedeme?" vykřikovala jsem ze zadní sedačky. Dělali jsme tu s bráškou strašné kraviny.

,,Do nemocnice." odpověděl tatínek stručně a stále se koukal před sebe na ostatní autíčka co jeli okolo nás.

,,A proč jedeme do nemocnice?" vypískl Daniel.

,,Protože tetě Tamaře a strýčkovi Tylerovi se narodilo miminko." otočila se na nás tentokrát maminka.

*****

Mamka s taťkou nás chytli za ruce a procházeli jsme nemocnicí, která se mi vůbec nelíbila, samí lidé v bílo-modrém či zeleném, a vůbec mi to tu nevoní.

Maminka se šla na něco zeptat jedné paní. Pak jsme nastoupili do výtahu a když jsme vystoupili, šli jsme další chodbou.

,,Tak děti..... nezapomeňte se chovat tiše. Miminko bude nejspíš spinkat, tak ať ho neprobudíme." usmála se na nás mamka mile. Podle mě má ten nejúžasnější úsměv na světě. Teda hned po tom taťkovo. (žádné úchylárny prosím, uvědomte si že těm dětem je takovejch 5 let a svý rodiče milujou ze všeho nejvíc, a dávají to najevo :D)

Vešli jsme do nějakého pokoje kdy bylo spoustu dalších lidí. Většinu si pamatuji. Někdy k nám chodí a povídají si s rodiči.

,,Jé strejda Daniel a teta Kiki"(je to budoucnost, a nikdo nevíme s kým Daniel bude:D.... jo a ta shoda jmen je opravdu jenom shoda. Nebyl to úmysl. To že se jmenují stejně mi došlo až dneska.....dlouhé vedení:D). hrnul se brácha ke svému kmotrovi. Teď bych ráda věděla kde je moje kmotřička teta Tamara.

Rodiče přešli k velké posteli na které byla právě teta. Hrnula jsem se za nimi.

,,Strejdo." zatahala jsem strejdu Tylera za mikinu.

S trochu červenýma očima se na mě otočil, vypadal smutně ale na mě se usmál.

,,Ahojky Sophii. Chceš se kouknout na Stellu?" zeptá se mě.

Kývnu hlavou, načež mě strejda vezme v podpaží a vyhoupne mě na kraj postele.

Maminka se baví s teto Tamarou zatím co tatínek hned vedle o něčem diskutuje s druhým strejdou Tylerem.

,,Ahoj teto." pípnu směrem ke své kmotřičce. Taky má uplakané oči.

,,Ahoj zlatíčko. Koukni..... tohle je Stella." ukáže mi malý uzlíček, ze kterého kouká hlavička panenky.

Chci jí pohladit, ale maminka mou ruku zastaví. Nechápavě na ní kouknu.

,,Na miminka se musí opatrně. A hlavně na hlavičku. Když se narodí, mají jí hodně citlivou." poučí mě tiše.

,,To není panenka ale miminko? Vždyť je tak malí. A má zavřené oči." divím se.

,,Oni všechny miminka když se narodí vypadají takhle." vloží se do toho strejda.

,,Aha....."

,,Jé panenka." přiřítí se k nám Daniel.

*******

,,Mami proč teta plakala?" zeptám se, když nás zapínají do sedaček v autě.

,,To je složité. Někdy ti to vysvětlím. Až budeš starší." pohladí mě po vlasech, obejde auto a sedne si na své místo.

Tatínek nastartuje a mě se klíží oči.

Taková první kapitolka je tu. Možná dneska ještě přidám. Doufám že se líbilo. Crazy