My dreams, love and family. -pomalé přidávání-

3.

A je to tady. Rodiče s námi stojí před tou velkou budovou které se říká škola. 

Kousek od nás stojí i Quido s rodiči a teta Tamara v náruči drží Stellu. Ketherin chodí už na vyšší stupeň takže ta tu s námi není. 

,,Takže..... teď půjdete do školy. Tam si vás najde vaše paní učitelka, odvede vás do třídy a bude tam s váma necelou hodinu. Pak.... hned jak skončíte, ihned po té, půjdete sem. My tu na vás počkáme." poučuje nás nervózně mamka asi už po desáté.

,,Ano mami. Neboj. My to zvládneme." odpoví Daniel.

,,Zlato neboj se. slyšíš oni to zvládnou. Jsou stejně šikovní jako ty." obejme taťka mamku okolo ramen. Mamka se pousměje a zaboří mu hlavu do ramene.

,,Sop?" ozve se mi za zády.

,,Quido!!" vrhnu se mu okolo krku místo normálního pozdravu.

,,Už by jste asi měli jít." popožene nás příchozí strejda Tyler. 

,,Jasně." odpovíme unisolo. 

*******

Ve třídě jsem si sedla s bráchou do jedné lavice, uprostřed řady u okna.

,,Tak děti. Teď máme čas.... tak co kdyby jsme každý řekl něco o sobě." tleskne paní učitelka. Řekla bych, že bude stejně stará jako vaši rodiče a zdá se být milá.

,,Takže já jsem Vaše třídní učitelka Emma Lincolnová. A říkejte mi paní učitelko, nebo paní Lincolnová." usmála se na nás mile.

Po té pokračovali ostatní děti. Začínala řada u dveří, takže mi budeme až ke konci. 

Snažila jsem se všechny jména zapamatovat, ale byl to nesplnitelný úkol.

,,Tak a ty." ukázala paní Lincolnová na mě.

,,Já jsem Sophie O'Brien. Jsem ze dvojčat. Naši rodiče jsou Alexandra a Dylan. A ráda si kreslím a zpívám." povídám po vzoru těch přede mnou. 

,,Počkat.... vy jste Sophie a Daniel O'Bienovi? Jako ten O'Brien? Dylan O'Brien?" vykulí na nás oči.

,,Ehm.....jo. To je náš taťka." odpovím nejistě.

Paní učitelka se zhluboka nadechne, zamrká a předá slovo dalšímu. 

Tohle bylo divný. Jako.... chápu. Táta je herec. Známí herec. Mamka mi říkala že ho zná spousta lidí, po celém světě. Ale nikdy nepochopím, proč ho třeba na ulici zdraví neznámí lidé. 

No pak se ozval zvonek. Všichni jsme vyběhli ven.

Rodiče stáli na stejných místech, stejně tak i strejda a teta.

S bráchou, jako by mezi námi proběhla domluva, jsme se rozběhli k rodičům. Já k taťkovi a Dan k mamce. 

,,Tak jak bylo?"

,,Super. Paní učitelka byla trošku zaražená po tom co jsme jí řekli jak se jmenujeme. Ale jinak to bylo fajn." odpoví místo mě Dan.

Rodiče si vymění mě nepochopitelné pohledy. 

,,Sop!! Sop!! Tak jak?" přilítl k nám Quido, čímž se má pozornost odvrátila od rodičů k němu. 

,,No docela to šlo." usměju se na něj.

*********

,,Jo ale kdyby šli na soukromou, tak se k nim dostanou novináři na sto procent." ozve se mamky hlas celým domem. Už nějakou dobu se s taťkou hádají. Vlastně od chvíle co jsme přijeli domů.

,,Jo ale soukromí školy jsou alespoň na takové situace zařízený."odpovídá taťka stejně nahlas.

Nejhorší je to, že v té hádce figurujeme my. A já mám pocit jako by jsme za to tak trochu mohly.

,,Ach jo!! To je pořád dokola to samí. I Quido je tam.... na té samé škole!! A zvládl to!!! Jedna učitelka!! Tak asi ví co jsou zač no! Mám o ně strach. Jistě. Ale v téhle situaci nejde říct co je lepší. Já nechci aby byli někde v novinách. Chci je před tím chránit. Alespoň co nejdéle to půjde. A tahle škola má být diskrétní. Ta učitelka by podle všeho neměla jít hned do nějakého nakladatelství a vše jim tam vykecat."  

Nemám ráda když se mamka a taťka pohádají.

,,Jo jasně diskrétní. Nemůžeš být tak důvěřivá." 

,,Ale já nejsem vůbec důvěřivá!! Ale nic jiného někdy nezbývá. Dylane..... já nechci aby naše děti žili ve strachu že jim jde neustále někdo za patami ale zase chci aby měli normální dětství. Nechci je nějak omezovat." mamky hlas už zní víc plačtivě než rozzuřeně.

Víc už neslyšíme. Už nekřičí.

Opatrně vyjdu z pokoje. Na chodbě narazím na Daniela. 

Sejdeme dolů do obýváku, kde rodiče sedí na pohovce. Taťka objímá mamku okolo ramen a ona má hlavu položenou v ohybu jeho krku. Něco si tam šeptaji.

Přejdeme k nim a také je obejmeme. Vtáhnou nás mezi sebe. Všichni tam v tichosti sedíme, v tom velkém obětí. 

,,Už na sebe nebudete křičet?" kuňknu.

,,Ne my na sebe nekřičíme. Jenom si ráznějším způsobem vyměňujeme názory. Ale už nebudeme." pousměje se taťka. 

,,Ale věř nebo ne..... takováhle výměna názorů je někdy potřebná. Všichni rodiče to tak mají.... a pokud ne tak není něco v pořádku." pohladí mě mamka po vlasech. 

,,Aha.... takže  ... to taky  je třeba u tety Tamary a strejdy Tylera?" zeptá se pro změnu bráška. 

,,Jo. Taky." šeptne taťka.

Tram ta da dá!!!! Druhý díl za jeden den!!!! No ale nevím zase kdy přidám jindy..... snad co nejdřív. :D

-měla jsem tendenci se zase vykecávat, ale tentokrát jsem se udržela..... dobře já :D.... potlesk! :DD

Crazy

P.S: hádky mi moc nejdou:(

P.S.S: nemůžu si pomoc ale tu učitelku si představuji jako Jennifer Blake..... zas*ana Jennifer!!!