My dreams, love and family. -pomalé přidávání-

20.

Vážně netuším co to znamená. Vážně netuším co jsem to napsala.

Ale zároveň se mi ulevilo a mám pocit že to asi bude pravda. 

Aniž bych si to uvědomovala, po mích tvářích se kutálí jedna slza za druhou. 

Co jsem to udělala? 

Všechno jsem to úplně zpackala. Ježíši já jsem idiot. 

Složím hlavu do dlaní a naplno se rozbrečím. 

,,Ségra?" ozve se od dveří. 

Jenom zakroutím hlavou a doufám že mu dojde že chci být sama.

Dveře vrznou a jeho kroky se přibližují.

,,Sestřičko." šeptne, skrčí se blíž a obejme mě. 

Obtočím mu ruce kolem pasu a i když se to zdá nemožné rozbrečím se ještě víc. 

,,No tak. Šššššš." hladí mě po zádech. 

Jsem ráda že se neptá na důvod mích slz, nemohla bych mu odpovědět. Nezvládla bych to. 

********

Probudím se se zarudlýma a puchlýma očima.

Kouknu  na budík a zjišťuji že je půl desáté.

No sakra..... proč mě nevzbudili?!

Vylítnu z postele, přeházím oblečení a běžím dolů. 

Prolítnu kuchyní, kde na rychlo polknu džus a už běžím do chodby, když si všímám lístečnu na mrazáku.

Rodiče dneska ráno někam odjeli, ty jsi ještě spala a tak jsem si řek že tě nechám být. Ono se jednou nic nestana, když tam nepůjdeš. Mamce řekneme že ti bylo špatně. Dej se dohromady, vylež se, odpočiň si, třeba sněz kýbl zmrzliny to je jedno. Kdyby něco, zavolej. Bráška

Musela jsem se pousmát. Mám toho nejlepšího bráchu na světě.

Vlezla jsem do pokoje ale nechtěla jsem se válet. Přehodila jsem si pohodlnější oblečení, vzala mobil, sluchátka a šla ven. 

******

Procházela jsem se všude možně. Celou dobu jsem měla v uších špunty. 

Zrovna procházím parkem, kousek od domova, když mi začne hrát jedna písnička. 

flashback

Právě máme rozlučák na konci základky. S nikým se tu moc nebavím. Reprácích hraje nějaká muzika kterou skoro nikdo nevnímá a já sedím kousek od ostatních, v klidu popíjím stále jeden a ten samej kelímek co mi hned na začátku strčil do ruky brácha. Ten teď blbne s kluky. Předvádějí se před ostatníma holkama a tváří se jako největší borci na tomhle světě. No co no. Kombinace puberťák a alkohol je skoro nebezpečná

Nebaví mě to tady. Vezmu mobil, se zjištěním že není ani půlnoc vytáčím Quida.

,,Jestli tě budím tak promiň, ale sjel by jsi pro mě, prosím?" zeptám se bez pozdravu.

,,Ehm... no jo. Kde jste?" slyším nějaké šustění.

Nadiktuji mu adresu, položím to, nenápadně oznámím Danielovi že odcházím a jdu čekat k cestě na Quidovo příjezd.

Až ke mě se nesou tony písně, kterou jednu z mála poznávám. 

  I'm a flame, you're a fire
I'm the dark in need of light
When we touch you inspire
Feel the change in me tonight

So take me up, take me higher
There's a world not far from here
We can dance in desire
Or we can burn in love tonight

Our hearts are like
Firestones
And when they strike
We feel the love

Sparks will fly
They ignite our bones
But when they strike...

,,Ahoj krásko. Co tak sklesle? Nechceš si užít?" ozve se mi u ucha. Do nosu mě uhodí silný opar alkoholu.

O fuj.

,,Ne." odseknu a vyhlížím Quida. 

,,Ale no tak nebuď netečná. Noc je mladá, my jsme mladí. Pojď si užívat." sápe se po mě dál.

,,Ne!A už...." ,,Řekla ti že ne tak ji sakra nech." zjeví se má záchrana. 

Díky bohu za něj. On tu pro mě vždycky je.

The end of flashback  

A zrovna ta samá písnička mi teď hraje v uších. Nejde zamezit vzpomínkám na tož slzám. 

Vždyť já ho brala jako naprosto samozřejmost. Měla jsme za to že on tu prostě vždycky bude. 

Měla jsme si toho všeho víc vážit. Užívat si každou chvíli s ním.

Možná i zamezit, aby se mé city k němu znásobili. Jo to jsme měla udělat. 

Nadechnu se a rázným krokem se vydám tou nejkratší cestou domů. 

No jo, ale to bych neměla potkat určitou dvojici jak si kontrolují mandle na jedné z laviček okolo které prostě budu muset projít. 

Že já blbka nezůstala doma.