My dreams, love and family. -pomalé přidávání-

10.

Je sobota večer a já jsem doma sama. 

Konečně se mi podařilo dokopat bratra, který je už týden zdraví, aby pozval Sarah na rande. Ku podivu přijala. Rodiče šli někam na večeři. 

Někdy když je pozoruji, mí přijde jako bych viděla dva čerstvě zamilované puberťáky. Taky bych chtěla najít takovou drahou polovičku.

Domem se rozezní zvonek, jenž mě vyruší z mých myšlenkových pochodů.

Sesbírám se ze sedačky a jdu ke dveřím. 

Za nimi na mě kouká Quido. 

,,Nazdar." pozdravím do a uhnu, aby mohl projít. 

,,Ahoj.... potřebuji tvojí pomoc." vyhrkne když zavřu dveře. 

,,No jasně." usměji se na něj a vedu jej do obýváku.

Posadíme se a pohledem ho vyzvu, ať spustí.

,,No dneska jdu s tou Frigou..... a nevím o čem si s ní povídat? Jak se k ní chovat?" zní lehce zděšeně. 

,,No na to jak neustále opakuješ že z toho nic nebude, jsi dost nervózní." uchechtnu se.

,,Hele nech si toho jo?!" okřikne mě. 

,,No jo. Ráda bych ti pomohla, jenomže si uvědom že já mám v randění asi takové zkušenosti jako ty." pousmála jsem se omluvně. 

,,No já vím ale jsi holka a tak...."kouká na mě s nadějí v očích. 

,,Fajn...co chceš vědět? Musíš mi říct přesný příklad....."

*********

Je pondělní ráno.

 Včera večer mi Quido napsal že nás nebude moct vyzvednout. Nenapsal ani důvod a po pravdě to byla první a poslední SMS od sobotního večera když jsem ho připravovala na to rande. 

Je to divný. Myslela jsem že aspoň dá vědět jak to dopadlo. Ale ono nic.

Vstanu, zaberu koupelnu a převléknu se. 

K snídani udělám pro sebe i pro bráchu kafe a rozpeču croisante. 

,,Díky sestřičko." líbne mě na tvář a pustí se do svého jídla.

,,Není za co." usměji se a následuji jeho příkladu. 

,,Jak pojedeš do školy?" zajímá se s plnou pusou.

,,Asi vytáhnu skate.Ty?" pokrčím rameny. Doufám že se nerozflákám. Dlouho už jsem na něm nestála. 

,,Hmm.... asi vytáhnu kolo. Díky bohu je ještě přijatelné počasí." 

No jo ale moc dlouho nebude. Je půlka listopadu a venku po většinu dnů svítí sluníčko. Přijde mi to jako nevydařený vtip. Stromy jsou v podstatě bez listí ale člověk vyjde maximálně v mikině. Bundu nevytáhne snad nikdo.

***********

Před školo se ani nezastavím a na chodbu školy přiletím ještě na skateboardu. 

Všichni mi uhýbají z cesty, takže v pohodě dojedu až ke své skříňce.

A tam mě čeká překvapení. 

O Quidovu skříň, která je hned vedle té mé, stojí opřená Friga a těsně před ní stojí sám majitel skříňky. Skláněl se nad ní.... a teď se mi nechce věřit co jsem viděla. On. Jí. Políbil.

To bylo keců okolo toho že z toho nic nebude. Hošánek by mi měl ještě poděkovat.

,,Ahojky." pozdravila jsem je s úsměvem, když jsem otvírala skříňku.

,,Sophií ... ahoj!" odskočil Quido od Frigi a tvářil se lehce zděšeně. 

,,Ahoj." špitla osoba se kterou se před chvíli vykusoval.

,,Ahoj." oplatila jsem jí pozdrav vesele.,,No... mějte se. Nechám vás pokračovat ve vaší....činnosti." otočím se a se šklebem zhulené kočky se vydám směrem k naší třídě. 

Počítám s tím že do oběda budou všichni vědět, že jeden z nejchtěnějších kluků na škole si někoho našel.

****************

Jak jsem říkala. 

Na chodbách bylo všude slyšet šuškání o nejnovějším páru. 

Vydala jsem se směrem na oběd. 

Na tác mi přistane talíř s rýží a játry. Blé játra.

Jdu ke stolům... a tam vidím něco se mi líbí asi tolik jako mé jídlo.

Na mém obvyklém místě sedí Friga. Na proti sedí jako vždy Quido.

Jako ať si spolu klidně chodí ale to je moje místo. Jsem zvyklá si s Qudem alespoň o obědě popovídat. 

Zatřepu  hlavou. Pro teď to nechám být.

Koukají na sebe jako by nic jiného neexistovalo. Pochybuji že by mě slyšeli kdybych na ně promluvila.

Sednu si tedy vedle Daniela a k té jeho partičce z fotbalu. 

,,Nazdar ségra! Co ty tady? Co pamatuju sis k nám nikdy nesedala?" podiví se bratříček.

,,To víš. Quido je s Frigou. Nechci je rušit." nimrám se v rýži.

I ta vypadá nepoživatelně. 

,,Žárlíš?" zeptá se s šibalským úsměvem.

,,Ne. Proč bych měla? Jestli je šťastnej, tak ať. Ale jestli mu ta holka zlomí srdce.... ať si mě nepřeje." pohrozím. 

Kouknu se na ostatní spolusedící. Snad všichni jedí ten blaf. Teda až na mého bratra. 

Nechuť k tomuto pokrmu nám proudí v krvi. Ani rodiče játra nejí. 

,,Hele hoši...nechce někdo mojí porci?" zeptám se.

,,Jasně." vyhrkne několik hlasů najednou.

Nechápu co na tom může být dobrého. 

,,Hele brácha.... kde máš vlastně Sarah?" otočím se na něj nechápavě.

,,Musela zůstat doma s nemocnou sestřičkou. Ani jeden z rodičů se prý nemohl uvolnit z práce ale zítra už přijde. " usměje se posmutněle. 

,,A jak přesně to mezi vámi je?" 

,,No.... asi spolu chodíme." začervená se. 

Je to sice můj bratr.... ale chová se roztomile. Někdy se chová jako pitomec ale zároveň uvnitř je hodný, milí, laskaví a ochotný. 

,,Tak to mi jí budeš muset oficiálně představit." mrknu na něj.

Bla Bla Bla....... co k tomu napsat? Jsem tak trochu navyklá se vám tu vykecávat, takže tuhle poznámku si neodpustím :D

Konečně pomalu spěji do bodu kam jsem se chtěla dostat. Bude to zajímavé a mám s tímhle příběhem ještě velké plány....teď už jenom ty nápady nezapomenout. Nedávno jsem si třeba uvědomila že u předchozí serie jsem toho chtěla tolik udělat ale nějak od toho seběhlo.....no nic. Teď si to radši vše zapisuju. :D Jo mám tak trochu problémy s pamětí :DSklerotiku!- to mě okřiklo mé druhé zlé já:D Ošklivé zlé já :D

Druhej den jsem doma s jakousi chřipkou a k tomu už třetí den za sebou poslouchám jednu jedinou písničku-je daná nahoře-a jistá osoba mě za ní asi zabije. Už mi z ní jebe-myslím z té písničky:D!! :D Takže.... jestli budu někdy psát úplné magořiny varujte mě prosím:*

Crazy