Pokračování Dylan O'Brien.... is it dream? Ale v podstatě se to dá číst i bez toho, aniž by jste četli předchozí sérii .....
Sophii, Danie a i děti přátel jejích rodičů postupně dospívají a to přináší různé problémy. Jak je vyřeší? Dopadne vše tak j...
,,Fajn. Kam chceš jet?" trpělivě sedím na místě spolujezdce, kam mě dokopal můj drahý bratr.
,,Někam. To je jedno. Můžeme objet město někde si koupit kafe." pokrčí rameny a nastartuje.
,,Je hezký vědět že máš vše detailně naplánované. Co rodiče?" nadhodím.
,,Jim napiš." mávne nad tím rukou, kterou právě pokládá na řadící páku.
Zakoulím očima. Vytáhnu mobil z kapsy a naťukám mamce krátkou textovku.
****
,,Fajn. Už chci to kafe." založím si ruce na hrudi.
,,No jo no." zamručí Daniel.
Ještě chvíli v tichosti jedeme až zastavíme u nějaké malé kavárny.
Vylítnu z auta jako blesk míříc si to k pultu.
Je docela pozdě, čímž se vysvětluje to, že tu není ani noha.
,,Dobrý den. Co si dáte?" usměje se na mě slečna která může být jenom o pár let starší než já.
,,Dobrý den. Dvě velký latté, prosím." požádám jí a jdu se usadit ke blízkému stolku.
Po chvíli se tu zjeví i Daniel. Usadí se proti mě a něco dělá na mobilu.
Podle jeho debilního výrazu usuzuji že si píše se Sarah.
,,Tady jsou ty dvě kávy." přicupitá k nám servírka a položí před nás dva, po okraje plné hrnky.
,,Děkujeme." odpovím za oba jelikož bratr je stále mimo realitu.
Člověk by čekal, že když mě vytáhne ven, alespoň se se mnou bude bavit. Ale to on ne. Neustále se culí do mobilu.
,,Hned se vrátím." zamumlá po chvíli ticha a odejde ven. Přes velkou skleněnou výlohu vidím že s někým telefonuje. S kým asi...
Zkroutím hlavou a usrknu své kávy.
,,Jak to že tu taková slečna sedí sama?" usedne nějaký cizinec naproti mě.
Vzhlédnu od hrnku. Setkám se s naprosto psycho očima.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jedno oko je z části hnědé a z druhé modré. Druhé oko jo sice jako čistá studánka ale vypadá to velice zvláštně.
Z toho pohledu ztratím všechna slova.
,,Vrozená vada." uchechtne se neznámí.
,,Neřekla bych že vada. Člověk se rodí takoví jaký je z nějakého důvodu. Ty jsi se díky tomu narodil originální. Pravděpodobně budeš mít spoustu kamarádů a budeš oblíbený. Dívky v tvém okolí o tebe budou soupeřit a tvé ego každým dne roste víš a víš."
Netuším kde se ve mě vzalo tolik moudra. Nějak to ze mě všechno vypadlo. Po té co jsem si toho kluka více prohlédla jsem si o něm udělala svůj obrázek. Vím že bych neměla soudit podle prvního dojmu ale z něj čiší jakási..... energie, která jasně říká co je zač.
,,WOW. Hezké shrnutí mého života. Jak se jmenuješ, když už jsi mě tak hezky prokoukla?" vytáhne obočí.
,,Sophie." usměji se. Vím že právě porušuji jedno z nejzákladnějších rodičovských pravidel: nebav se s nikým cizím, ale pro tuto chvíli je mi to u pozadí.
,,Jonathan." podá mi přes stůl ruku. Přijmu a potřesu jí.
,,Ale teď se vraťme k mé původní otázce..... Co tu tak hezká holka jako ty dělá sama?" založí si ruce na prsou.
,,Brácha telefonuje." kývnu směrem ke dveřím.
Ty se právě otvírají a Daniel se vrací.
Když si všimne že jeho místo je obsazené, zamračí se a rázným krokem přejde ke stolu.
,,No nic. Těšilo mě Sophie. Doufám že se ještě někdy potkáme." mrkne na mě Jonathan, zvedne se a vydá se směrem ke dveřím.
,,Kdo to sakra byl?" zeptá se brácha, když padne na své místo.
Pokrčím rameny a věnuji se své kávě.
Mám absťák neboť....... jsem tři dny nic nepřidala.
Katastrofa! Země se hroutí! Zachraňte se kdo může! Démoni ve spojení s chimérami útočí na naší planetu!!!! Aaaaaaa!!!!!
Jo..... jinak jsem v pohodě. :D
Jaký máte názor na Jonathana? ( ignorujte fakte, že jsem se ZASE totálně vžila do Nástrojů smrti a začala jsem KONEČNĚ číst Pekelné nástroje)
