My dreams, love and family. -pomalé přidávání-

19.

Zase ten pětidenní stereotyp. Vstát, nasadit masku spokojené osoby,připravit se, skočit do auta, dojet do školy, učit se, o přestávce na oběd jít do knihovny a zase se učit nebo jet domů.

Holky mě tak pozdraví a Quido skoro ani to ne. 

Poznali jste někdy ten pocit zrady od někoho komu jste věřili víc než komukoli jinému na tomhle světě? Ne?

No tak to buďte sakra rádi.

Je to nesnesitelná bolest. Ať jste sebelepší herci, tak tenhle atomoví výbuch ve svém srdci, neschováte ani pod tou nejlepší maskou. 

Vždycky když ho potkám na chodbě, většinou jak se usmívá na Frigu, mám pocit že se tříštím. Že jsem porcelánová panenka padající králičí norou. Vždy se propadnu hlouběji do své osobní Říše divů. 

Jenomže v tom mém světě není žádná Bílá a Srdcová královna. Ani Kloboučník nebo zajíci v modrých kalhotách. 

Jsem tu jenom já, nová nejlepší přítelkyně Samota, její bratr Smutek a jedna zlá ježibaba Vzpomínka. 

Jsem tu ztracená ve tmě. Beze zbraně nebo jiskřičky světla. 

,,Sophii?"objeví se před mnou Sarah.

Kývnu hlavou na znamení že jí vnímám.

,,Já sem ti jenom chtěla říct že, když budeš chtít, klidně za mnou přijď já tě ráda vyslechnu. " promlouvá ke mě tichým hlasem.

Kývnu ale v duchu si říkám že ona bude poslední za kým půjdu. Za prvé to ona stojí na počátku toho všeho. Neviním jí zato, jenom konstatuji jasnou věc. A ke všemu, to kvůli její kámošce se na mě vykašlal nejlepší kámoš. 

++++

Po příjezdu domů si zalezu do pokoje. Zapnu si písničky, svalím se na postel a z batohu si vytáhnu další úlovek z knihovny.

Divergence.

Ten název mi je nějaký povědomí. 

Otevřu a po první stránce zjišťuji že se prostě nemůžu začíst. Nedokážu se na to soustředit. Prostě ne. Přistihla jsem se dokonce u toho že jsem jednu  větu četla snad desetkrát.

Knihu jsem položila na noční stolek a snažila jsem se nějak zabavit. Jenomže to nešlo, pořád jsem musela přemýšlet nad tím, co jsem komu udělala že na mě snad zapomněli. Nebo si to moc beru? Dělám snad z komára velblouda?

,,Zlato?" pootevřou se dveře a v nich se objeví mamka.

,,Ano?" snažím se, aby to vypadalo že uklízím stůl, díky čemuž mi nevidí do obličeje.

,,Já vím že mi nejspíš nechceš říct co tě trápí a chápu to. Ale jestli že nám to nechceš říkat, alespoň to napiš. Přinesla jsem ti starý dopisní papír, ten je na to dokonalý. Prostě piš, napiš jak se cítíš. Vypiš se z toho. Dostaň ze sebe ty pocity. Pak to můžeš spálit ale alespoň se ti na chvíli uleví." položí na stůl nějaký papír a  zase odejde.

To je to na mě tak vidět? Asi budu muset na té přetvářce zapracovat. 

Vezmu papír do ruky.

Jeto list tvrdého papíru, po okrajích zdobeného drobným kvítím a lístečky. 

Usednu na židli. Papír položím před sebe. Z kelímku vytáhnu jednu propisku a začnu. Prostě nepřemýšlím a píšu co mi běží hlavou.

           Pamatuješ jak mi bylo asi tak deset a hráli jsme si na pískovišti? Vím, asi by se hodilo to upřesnit, takových dnů bylo hodně. Tehdy jsi pronesl něco ve smyslu že NIKDY nedopustíš, aby mi někdo ublížil. A že mě NIKDY nenecháš samotno se trápit. No a vidíš jak to dopadlo? To ty jsi teď ten, kdo mi ublížil nejvíc. Sám jsi mě nedokázal ochránit před sebou samým. A já se teď o samotě trápím. Už NIKDY neříkej NIKDY! Nebo alespoň nedávej sliby co nedodržíš! Víš co je asi nejhorší? To vědomí že za to všechno si můžu v podstatě sama. To já jsem si tohle všechno způsobila.
A víš co je ještě horší? Nikdy jsem nevěřila přísloví: Nikdy si pořádně neuvědomíme co vlastně máme, dokud to neztratíme. No... tak teď vím že to tak opravdu je.
          Vždycky jsem se na tebe koukala jako na bratra. Milovala jsem tě jako by měla sestra svého sourozence. Nebo alespoň jsem si to myslela. Ukazuje se že to není úplná pravda. 
Miluji tě tak jako bych Daniela nikdy milovat nemohla. Tak jako ty nejspíš Frigu. Je to těžké ale pokud jsi šťastný já se budu snažit se nezhroutit a vyrovnat se s tím. Záleží mi na tobě tak moc že budu uvnitř pomalu umírat zatímco ty budeš čišit štěstím a rozdávat úsměvy na každém kroku.
          Sám dobře víš, že jsem tyhle slova ještě nikdy nikomu nahlas neřekla. Že je šetřím na tu nevhodnější chvíli. Na chvíli kdy si budu na 100% jistá. No teď to tak je, i přes ty nepříznivé podmínky...a i když tohle nikdy nebudeš číst.... Miluji tě. 

Sophie

Sophie pochopila!!! Hurááááá!! A ano poslouchala jsem u toho Never say never od The Fray.... jak nečekane!!! ale to vás asi moc nezajímá což?! :D Ale upřímně..... všichni mě už pěkně štvou!! Quido si to u mě teď naprosto posral!! A její kamarádi.... to prostě nejsou kámoši, když se chovají takhle!! Jinak jsem v pohodě!Úplně normální být naštvaná a nadávat na své vlastní postavy! Why not?! :D

No nic...... už bych měla jít taky spát :D