Pokračování Dylan O'Brien.... is it dream? Ale v podstatě se to dá číst i bez toho, aniž by jste četli předchozí sérii .....
Sophii, Danie a i děti přátel jejích rodičů postupně dospívají a to přináší různé problémy. Jak je vyřeší? Dopadne vše tak j...
Kašlu na to že jsem měla namířeno na hodinu. Nebo na to že už zvonilo na hodinu.
Zahnu na záchody.
Taškou mrsknu Bůh ví do jakého rohu, přejdu k umyvadlu a pustím si proud ledové vody na ruku, jenž nese krvavé stopy po nehtech.
Hayley jsem neměla nikdy moc ráda. Teda nesnášela jsem jí. Ale nijak jsem se s ní nevrhala do sporů.
Tohle je ale vyhlášení války. Já si tohle nenechám líbit.
Odmotám z rule pár papírových ubrousků, vypnu vodu a ruku si utřu.
Nemělo by to být protizákonné? Mít takové nehty. A vůbec.... jak s tím může žít.
Protočím oči, upravím trochu vlasy, seberu batoh a jdu pryč.
++++++
K mému štěstí jsem přišla na hodinu dřív než učitelka, což znamená že vše je okay.
Brácha se sice ptal proč jsem přišla. Já nad tím mávla rukou a lehla si na lavici.
,,Hej O'Brienová!!" sykne na mě Peter přes uličku.
Zvednu oči v sloup a hlavu otočím na druhou stranu.
Dostane se mi výhledu na Mitzy kontrolující Sebastianovu dutinu ústní.
No tak nevím co je lepší. Peter se svými návrhy nebo vykusující se kámoška.
Z obojího se mi žaludek předvádí nádherná salta.
Radši oči zavřu a ponořím se do svého světa.
+++++++
Po příjezdu domů se zavřu v pokoji. Hodím sebou na postel, vytáhnu MP4 přehrávač, zarazím si sluchátka do uší a pustím na co největší hlasitost. Jak jinak.
Pohodlněji se uvelebím a znova si začnu přehrávat vše co se za poslední dobu stalo.
Připadá mi to jako roky co jsme s Quidem zdrhli ze školy a jeli do Luna parku. Přitom je to skoro jenom měsíc. (nevím přesně)
Od té doby to vše šlo dolů.
A vlastně si za to všechno můžu sama. To kvůli mě jsme jeli do Luna parku, ze kterého jsme přijeli pozdě. Brácha mě jenom bránil ale něco za to chtěl. A neboť jsme dostatečně férová chtěla jsem to splnit a tak jsem pak přemluvila Quida k tomu aby šel s Frigou.
Vše nějak začíná u mě. Všichni jsou šťastní díky mě jenom já ne. Že já vůl si vždy myslela že si s Quidem vystačíme.
Vždycky jsem tu byla pro něj a on pro mě. Teď mě ani nepozdraví. Kdyby si všímal ihned by vyděl že se mnou něco je. Ale on se dívá. Připadám si jako vzduch.
Teprve teď si všímám toho že se mi po tvářích kutálí slzy. Jako by to nestačilo do uší mi právě hraje dost depresivní písnička.
Trošku starší ale co. Ke všemu mi přijde že dost vystihuje mou situaci.
Kdyby teď Quido přišel a něco potřeboval. Jenom bych se usmála a udělala bych pro něj cokoli. V tu chvíli bych nevnímala fakt že mě předtím ignoroval, byla bych ráda že je chvíli se mnou a že nezapomněl.
Najednou se postel prohne. Kouknu a hele me se sedí tam brácha.
Setřu stopy po slzičkách, vyndám sluchátka z uší a tázavě se na něj kouknu.
,,Co se děje Sophii?"pohladí mě po vlasech.
,,Nic s čím by jsi si měl dělat starosti." snažím se být co nejmilejší.
,,Já si je dělat musím. Jsi moje ségra a já se nehodlám koukat na to jak se trápíš. Chci znát důvod a pomoc ti. Ať se jedná o cokoliv." v očích se mu odráží něha.
Díky Bohu že on na mě ještě nezapomněl.
,,Dneska jsem potkala na chodbě potkala Quida a on mě ani nepozdravil. Mitzy a Laila to samí. Jako bych neexistovala. No a pak jsem šla z knihovny na hodinu a srazila jsem se s Hayley." dostanu ze sebe na jeden nádech.
,,Zdá se že jsem jí dost naštvala. A rozhodla se že má budoucnost bude peklo." řeknu hned na to a ukážu mu ruku se stroupkama na rankách po nehtech.
,,Jak ti to udělala?" vyjeví se Daniel.
,,Nehty. Uvažuji o tom že jí udám na polici. Protože ty její nehty jsou jako zbraň v rukou nezletilého." ušklíbnu se.
,,Potřebuješ zlepšit náladu. A já vím o jedné ze které by jsi mohla být nadšená. Pojď." vezme mě za ruku a táhne mě za sebou.
Dojdeme dolů odkud jdeme do garáže.
Obejdeme taťky auto, mamky auto, Pumu a za ní stojí motorka. Motorka kterou jsem nikdy neviděla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Kde se jí sebral?" zeptám se.
,,Nesebral. Já si jí totiž koupil. Skoro celou za své peníze." poučí mě.
,,Skoro celou?" vytáhnu na něj obočí.
,,Táta mi trochu pomohl. Skoro rok chodím zaskakovat za Dj v jednom baru. Věděl o tom jenom taťka. No a auto jsme taky vybírali spolu. Domluvili jsme se na tom že vybereme tak aby se líbilo hlavně tobě. Protože ty s ním budeš jezdit víc než já." vysvětlí.
Nemůžu si pomoct. Hodim se mu okolo krku.
,,Takže jsi celé to jak jsi po tátovi chtěl auto jenom hrál?"
,,Jo. Aby jsi měla překvapení. Byli jsme domluvení." sevře mě ještě víc do obětí.
,,A jak to chceš říct mamce?"
,,No.... to nevím. Budu jí muset nějak obměkčit. Zřejmě bude mí takové ty kecy: Co když se ti něco stane? Jak to že jsi mi o tom neřekl? " dokonale napodobuje mamky hlas.
Konečně jsem se k tomu dostala. Omlouvám se za své nepřidávání ale ani netušíte kolik mám práce. Je to strašný a čím blíž bude jaro a léto tím to bude horší! Takže se omlouvám!
