My dreams, love and family. -pomalé přidávání-

21.

A teď jsem vážně v řiti. 

Jak se jim mám asi vyhnou!?

Ty nahoře mě vážně musí hodně nenávidět že mi pořád něco provádějí.

No nebo bych taky mohla zapadnout do nějakého křoví a počkat než odejdou.... Ježíši co mě nenapadne. 

No asi mi nezbývá nic jiného než kolem nich prostě projít. 

S nasazenými sluchátky se pomalu ale jistě vydám po pěšině.

Fajn, O'Brienová to zvládneš. Jednoduše dýchej a dělej že jsi si jich nevšimla.Jo jsem jasnej případ pro psychouše. Už mám rozdvojenou osobnost. Co bude následovat?

 Hudba mi hraje na plný pecky a vzdálenost mezi mnou a TOU lavičkou se rapidně zmenšuje. 

To byl vážně špatnej nápad. Tohle je zlý to je fakt zlý! Asi budu brečet.

Dva kroky. Jeden krok. A jsem přímo u nich.

No tak nohy debilní pohněte se. Jdeme dál. Krok a další a další. A lavička je za mnou. 

Oni si mě vážně nevšimli? Ani Quido? Nic? Naprostá ignorace?

Co vlastně chci?

Jsem strašně komplikovaná osoba.

******

Když přijdu domů brácha a ni rodiče tu ještě nejsou. 

Zalezu si do pokoje, zapnu počítač, písničky a zalezu si do postele. 

Vážně nevím co mám dělat. Z nudy vylezu z postele a jdu k rodičům do ložnice. 

Mají tu velkou knihovnu a tak se kouknu jestli je tu něco co bych si mohla přečíst. 

Tituly typu Deník jedné lásky, přejdu bez povšimnutí.

 Momentálně hledám něco kde se vše nebude točit okolo kluků, holek a vztahy mezi nimi. 

Nakonec to skončí tak že se plazím po zemi abych si mohla přečíst názvy knih úplně dole. Protože vše ostatní nahoře je buď až moc velkej sladák-jenom podle názvu-, či až moc hororové. 

A nakonec mé úsilí přináší poklady. Jedna z knih která mi padla do ruky mě dost zaujala. 

Hraničářův učeň: Rozvaliny Gorlanu. 

Myslím že jsem možná narazila na to co jsem hledala. Podle popisu by to mělo být vyhovující. 

Mega ale ultra mega krátký, o hovně a ke všemu po strašně dlouhé době!!! Omlouvám se.