My dreams, love and family. -pomalé přidávání-

11.

Víte co je asi tak stejně strašné jako pondělky? Ne, tak já vám to řeknu.

Jsou to úterky. Nenávidím je. A to hlavně protože máme tělocvik. Kvůli němu tam vždycky zkejsnu do čtyř hodin.

Vyhrabu se z postele.

Když procházím kolem okna, do koupelny jedna věc mě zarazí.

Venku jsou závěje sněhu.

První reakce: ,,Joooooooo. Sníh!! Yes! Yes! Yes! Ha ha jé sníh!! Yes!! Aaaaaaaa!"

Jestli vám to nedošlo, miluju zimu. A stačí mi jeden pohled na sníh a mám celý den úžasnou náladu.

A druhá reakce:,,No kurva. Jak se teď dostaneme do školy? Nebo že by jsme nešli...."

,,V žádném případě. Já vás odvezu." ozve se z chodby mamky hlas.

,,To mluvím tak nahlas?" zakřičím přes dveře.

,,Jo!" ozve se bratr nevrle, ze svého pokoje.

,,Stejně už by jsi měl vylézt!"

***********

,,Stejně je to divný. Včera bylo hezky, svítilo slunce, jeli jsme jenom v mikinách a teď takováhle kalamita." hudruje Daniel, když vystoupíme z auta a míříme ke škole.

,,Jo, je to divný. Ale úžasný!" zapištím štěstím.

Vážně nechápu jak můžu mít tolik energie. Vždyť je úterý!

Za vchodem se rozdělíme, každý zamíříc ke své skříňce.

Quido už stojí u té své a Friga od něj právě odchází.

Využiju situace, že si mě nevšiml a skočím mu na záda.

,,Ježiš..... víš ty jak jsem se lekl?" zhluboka se nadechne.

,,Asi tuším..... ale teď chci podrobnosti o tobě a Frize." seskočím na své nohy a otvírám skříňku.

,,A co by to mělo být za podrobnosti?" vytáhne na mě obočí, když zamkne svou skříňku.

,,Ale no tak!! Jako tvá nejlepší kamarádka si zasloužím vědět jak na tom jsi v milostných vztazích. Ke všemu.... jsi mi ještě ani nepoděkoval! To díky mě jste spolu šli na rande. A to bylo odmlouvání." uchechtnu se a zamknu tu svou plechovou krabici.

,,Ano to máš pravdu děkuji. Jo a zvládáte se dostat do školy i beze mě že jo?" znervózní.

,,Jasně. Nějak to přežijem. A co se děje že nemůžeš?" zeptám se.

Nechci aby to znělo jako že jsem na něj naštvaná, nebo ho využíváme k dopravě do školy. Jenom mě zajímá co ta změna.

,,No víš..... jezdím pro Frighu. Ona bydlí opačným směrem než vy, a ke všemu to má dost daleko. Tak aby nemusela chodit pěšky." poškrabe se na zátylku.

,,Tak to jsi hodnej." usměju se na ně.

,,Děkuju." oplatí mi úsměv a zamíří do své třídy.

První hodina angličtina. A pak matika. Sakra.

Dneska se zkoušená nevyhnu jako minule.

Sednu do svojí lavice před tu bratrovu.

Ten stojí u lavice vzadu v rohu. U Sarah.

Hodina začne. Daniel se přiřítí do své lavice, zrovna ve chvíli kdy vejde naše třídní a zároveň angličtinářka.

Ale nejde sama. Následuje jí nějaký kluk s havraními vlasy a temnýma očima.

Má lehce snědou pleť. Čímž působí tak trochu exotickým dojmem.

,,Tak třído tohle váš nový spolužák Sebastian Edwards. Sebastiane jdi se posadit." představila ho učitelka.

Většina holek ve třídě na něj upírala oči, zatím co já jsem se snažila pohledu na něj vyvarovat. Byla jsem z něj nervózní. Nejspíš kvůli tomu že jediné volné místo byli v lavici vedle mě. Nesnáším seznamování s novými lidmi. Nikdy nevím co říct. Díky bohu za lavice po jednom.

*********

O přestávce se většina holek nahrne okolo toho kluka. Čímž mě v podstatě vytlačí z mého místa.

,,Hej bratře.... co by jsi řek na to nás představit?" dojdu k Dennymu který se zase baví se Sarah.

Otočí se na mě s pohledem tohle si odskáčeš.

,,Sáro tohle je moje otravná sestra Sophie. Sophie tohle je Sára. " představí nás po té co mě pohledem zabil asi deseti způsoby.

,,Ráda tě poznávám." usměji se plavovlásku.

,,Já tebe taky. Dost jsem o tobě slyšela. A vlastně bych ti měla poděkovat. Už se ke mě dostalo, to jakou máš v tomhle roli." usměje se na mě.

,,Kdo ti to řekl?"zděsím se trochu.

,,Friga. Řekla mi o tom jak jste se jí vyptávali v knihovně a něco taky dostala z Quida." odpoví se stálým úsměvem na tváři.

,,Sop! Soph!" přiběhne ke mě Mitzy

,,Nazdárek Mitz." obejmu jí.

,,No čauky. Co říkáš na toho nového. No není k sežrání." začne o něm básnit.
Bohužel zazvoní. A mě čeká matika.

A jéje.

*************

Přežila jsem matiku. Měli by mi vzdávat hold.

Za doprovodu Laili a Mitzy jdu na oběd, po kterém nás čeká oběd.

Dneska je výjimečně něco poživatelného. Krupicová kaše.

,,Hele holky... bude vám vadit když si dojdu sednout k Mattovy?" zeptá se nás elegantní brunetka Laila.

,,Ne." odpovíme zároveň se ztřeštěnou blondýnkou Mitzy.

Laila se na nás usměje a odejde ke stolu u něhož sedí její přítel.

,,Tak kam si sedneme my?" zeptám se já.

Když jsou holky ve škole, tak si obvykle sedají vedle mě a Quida. Jenomže moje místo je zase zabrané. Jako Friga se zdá být fajn. Ale to místo je prostě moje.

No asi to budu muset zatím ještě překousnout.

Kouknu se k bratrovu stolu. Na místě kde jsem seděla včera je Sarah. Jiné místo tam nemají.

,,No tamhle je volno." ukáže na jeden stůl úplně vzadu. Jediná osoba která u něj sedí je ten novej. Sebastian.

,,No asi si budeme muset sednout tam." pokrčím rameny.

,,Ahoj." pozdraví usměvavá Mitzy Sebastiana.

,,Ehmm ahoj." následuji jejího příkladu.

,,Ahoj." oplatí nám s úsměvem.

,,Můžeme si tu sednout?" zeptá se Mitz.

,,Jo jasně. Já jsem..." začne se představovat.

,,My víme. Jsi Sebastian. Chodíme do stejné třídy. Já jsem Mitzy a tohle je moje kámoška Sophie." přeruší ho nadšeně.

Už párkrát jsem si říkala že ta holka není normální. Ale ona je úplně ztřeštěná.

Tiše se pustím do jídla, zatím co Mitzy se povedlo s ním zavést konverzaci.

Nějak moc je nevnímám. Zdá se že si rozumí.