The First Watermelon [CZ]

6/ Third time lucky

 „Takže ty mi říkáš, že jsi na sebe v jídelně zvrhla všechen svůj oběd, uklízet ti to pomáhal ten novej a ještě má skříňku vedle tebe? A já si říkala, že se na obědě určitě nic nestane, když tam pro jednou nepůjdu," řvala na mě Claire skrze tenkou stěnu záchodové kabinky. Jak příhodné setkání.

 „Jmenuje se Sten."

 „Huuu, jmenuje se Sten," snažila se teatrálně napodobit můj hlas.

 „A co jako?"

 „Jen, že jsi to řekla, jako by jsi ho chtěla nějak bránit. Ještě o bižuli ti byl ukradenej a najednou se jmenuje Sten," zasmála se a znovu to přehnala s emocemi, když opakovala moje slova.

 „Mě je ale pořád úplně ukradenej," zalhala jsem. Byl by vám ukradenej někdo, kdo svým pohledem dokázal do vašeho těla poslat elektrizující pocit už při prvním setkání? Jasně, že ne.

 „Ale prosím tě. Vždycky, když vyslovuješ jeho jméno, zní to jako by ses procházela rajskou zahradou."

 „Ty jsi pitomá," švihla jsem po ní pohledem, když vyšla z kabinky a dětinsky se zahihňala.

 „Ne, jenom geniální."

 „Chtěla jsem, abys mě podpořila, protože jsem se opět, opakuji –opět- , ztrapnila a ty mě místo toho přesvědčuješ o mých sympatiích k někomu, koho znám tak hodinu."

 „Chápu, že se teď cítíš ublížená. Ale, no bože, tak se ti stalo něco špatného, ale-"

 „Opět!" přerušila jsem ji.

 „No dobře. Takže se ti opět stalo něco špatného, ale ber to tak, že to s sebou přineslo i něco dobrého."

 „A to má být jako co?"

 „Potkala jsi lásku svých snů," přiložila si dlaně k místu, kde má -pravděpodobně- srdce a falešně povzdechla.

 „Stena? To teda těžko! Je tak arogantní. Řekl mi 'uvidíme se' , i když jsem ho od sebe neustále odháněla."

 „Co že jsi udělala? Ty jsi ho od sebe odháněla?!"

 „Jo," řekla jsem s naprostým klidem.

 „Každopádně se zase uvidíte, sám to řekl," nadšeně zatleskala a poskočila.

 „Měla bych ti i připomenout, že slečna Shelfová měla celkem pravdu. Je to fakt jiná liga."

 „A jak vlastně vypadá?" očí se jí rozšířily a objevily se v nich malé jiskřičky, zatímco ústa se jí zkřivily do zvláštního úšklebku.

 „No... je velmi pohledný. Má světlou pleť a kudrnaté blond vlasy. Jeho oči mají ledově modrou barvu a pyšní se ostrými rysy v obličeji. Ruce má potetované. A ten přízvuk. Celkově působí jako typ, co ti převrátí život vzhůru nohama."

 „Právě teď jsi se šeredně práskla, Rodgersová!" s těmihle slovy a s pobaveným obličejem odešla a mě tam nechala stát jako I ze slova Pixar. Kéž by tady byla i ta lampička, co by mě zabouchala hluboko pod povrch téhle zpropadené země.

 Ještě jsem zkontrolovala, jak moc strašidelně vypadám v tom triku ze své skříňky, prsty jsem si prohrábla své černé vlasy a když jsem zjistila, že by jim po tom incidentu prospěl jedině holicí strojek, raději jsem je zkrotila dvěma gumičkami do dvou roztomilých culíčků. A potom jsem vykročila k odchodu.

 Když jsem prudce rozrazila dveře, dnes již podruhé jsem do někoho vrazila. Co se to se mnou v poslední době sakra děje?

 „Já říkal, že se ještě uvidíme."

 No to mě namočte do mlíka a pak mě hoďte kočkám! Ze všech těch lidí na celé téhle škole musím dneska pořád narážet na tohohle člověka? Tam nahoře má někdo smysl pro humor.

 „Jo, jenže já zase odcházím."

 „A kam tak spěcháš?"

 „Třeba na hodinu? Jo pardon, to je něco, kam ty nechodíš."

 „Ani ty nepůjdeš."

 „Co prosím?" vykulila jsem na něj oči a jsem si jistá, že bych teď, s tímhle výrazem ve tváři, udělala konkurz na kreslený film.

 „Můžeme si zajít třeba na jídlo. Ty musíš být extra hladová, tvůj oběd skončil poněkud...jinde než měl."

 „Proč bych s tebou měla někam chodit a zatáhnout školu?"

 „Protože to zrovna teď potřebuješ jako sůl. Pojď se mnou, Ivy," pohrál si s mým jménem na jazyku a natáhl ke mně svou ruku, dlaň rozevřenou.

 Chvíli jsem váhala, ale pak jsem si bolestivě skousla spodní ret a pomalu vložila svou ruku do té jeho. On ji pevně stiskl a pak se na mě zářivě usmál. A mně v tu chvíli vystřelily koutky úst úplně samy.

*********************

 „Takže jsi sem přijel si zlepšit angličtinu?"

 „No, to taky. Ale hlavně jsme se sem přistěhovali kvůli otcově práci."

 „Můžu se zeptat odkud? Podle přízvuku a jména hádám Švédsko?"

 „Skoro. Dánsko," hrdě se na mě podíval a usmál se.

 „Tam musí být nádherně."

 „To je. Nemůžu si na Ameriku vůbec zvyknout."

 „Nedivím se. Já se tady narodila, ale nejraději bych vypadla. Třeba do Dánska," zasmála jsem se a jemu jemně zacukaly koutky.

 Nemůžu uvěřit, že se s ním procházím po městě, zatímco bych měla sedět na hodině chemie. Ale nejvíc mě překvapuje, že mi to ani trochu nevadí. Jeho klid zvláštním způsobem uklidňuje i mě.

 „Někdy se tam spolu podíváme."

 Cože?

 „To jsou velké plány, na to, že se známe jeden den."

 „Ale rozhodně to takhle nezůstane. Poznám tě víc," najednou zrychlil krok a skoro se mi ztratil v davu.

 Ještě jednou. Cože?

 Když jsem ho konečně doběhla, našla jsem ho u stánku s ovocem, jak právě kupuje dva kelímky nakrájeného melounu s tou malou, roztomilou plastovou vidličkou. Jeden kelímek mi podal a mrkl na mě.

 Něco mi říkalo, že bych si ten meloun neměla dávat. Měla jsem v sobě pocit, že to není dobrý nápad. Zvlášť s ním. Protože od té doby, co se tahle věc objevila v mém životě, najednou se toho nějak moc děje. Ale ta chuť byla veliká, byla silnější a přemohla všechno.

 S poděkováním jsem se pustila do toho osvěžení a během chvilky byl kelímek úplně prázdný. No teda Ivy, spadlo to do tebe jako nádobí do dřezu. Ty jsi dáma!

 Kelímek jsem vyhodila do koše a spolkla jsem úplně poslední sousto. V žaludku mě začal hřát zvláštní pocit, který se bleskurychle rozšířil do celého mého těla. Spokojeně jsem vykročila naproti Stenovi a nevšimla jsem si hrbolku, který na mě ďábelsky čekal a změnil mou celkem sebevědomou chůzi v paralympickou zkrouceninu předcházející krkolomnému pádu. A když jsem čekala na tvrdý dopad, silné paže mě zachytily a pevně objaly, abych se žádného pádu nedočkala.

 Podívala jsem se do Stenovi tváře, ze které se nedalo vyčíst absolutně nic. Postřehla jsem jen oči, které těkaly sem tam a důkladně si mě prohlížely.

 Říká se do třetice všeho dobrého. Já jsem dnes už třikrát použila Stena Kristiansena jako rohožku. Co dobrého mě konečně čeká?