Mafiánka bez srdce

4. Kapitola

EMILY SMITH

Už týden jsem Taylera neviděla a ani mě to nějak nežere. Stačil jeden nezávazný sex a hned jsem to zase já.

Seděla jsem v kuchyni a snažila se cokoli dohledat o Taylerovi, abych si ho lépe proklepla. Ani nevím, zda je dobře, že jsem o něm nenašla ani zmínku, jakoby neexistoval, nebo jestli to je podezřelé. Tohle já většinou nedělám... Najednou mě vyrušilo tiché cvakání drápů o dlažbu. Abe ke mě přiběhla, protáhla se a podívala se směrem, kde se nachází vchodové dveře.
„Chceš se jít proběhnout? Dnes je venku hezky, tak můžeme jít," s úsměvem jsem se na ni podívala. Abe jen radostně vrtěla ocasem.

Jako vždy jsme běžely stejnou trasu. Abe se někde za mnou potácela s jazykem až na zemi. Otočila jsem se za ní, když v tom jsem do někoho narazila. Srážku jsem nevybalancovala a když jsem dopadla na štěrkovitou zem, sykla jsem bolestí a pevně stiskla víčka k sobě. Najednou se přede mnou objevila osoba s nataženou rukou ke mně a pomohla mi vstát.
„Promiň, nekoukal jsem na cestu," promluvil ke mně polohlasem. Podle tónu hlasu jsem ho poznala..
„Tohle je už podruhé, co ses tady najednou zjevil. Začínám mít pocit, že to není náhoda," odpověděla jsem mu, zatímco jsem si oprášila svůj zadek, který jsem stále necítila.
„Že by štěstí?"
„Náramný," ironicky jsem se usmála, poplácala německého ovčáka na boku a opatrně vyběhla dál.

Cestou jsme  se zastavily u nedalekého potůčku, kde se Abe napila, jelikož dnes bylo opravdu horko. Po chvíli odpočinku jsme naběhly zpět na štěrkovou cestu a už zamířily domů.
Byly jsme už u lesa, kousek od mého domu, když najednou u mě zastavil černý Jeep. Abe byla někde vepředu a než se stihla vrátit, už jsem schytala silnou ránu do břicha, po které se mi začernilo před očima. Během minutky jsem seděla v něčím autě, na zadním sedadle, vedle obrovskýho plešatýho mamuta.
„Nevíte, s kým si zahráváte," procedila jsem skrze zuby, načež mi okamžitě přistála facka. Hlava se mi málem roztříštila. I přes bolest jsem se ušklíbla, když mi došlo, že tam někde zůstala Abe.  Všem docvakne, že se něco stalo, já bych svojí holčičku dobrovolně neopustila.

***

Po dlouhé cestě jsme dojeli na místo. Zastavili jsme před obrovskou vilou obklopenou ze všech stran lesem. Jeden z mužů otevřel dveře a předal mě jinému, který už na nás na velkém štěrkovém parkovišti čekal. Snažila jsem se poznat ono místo nebo alespoň odhadnout polohu, kde se nacházíme, ale nic mi nepřipadalo povědomé. 
Vstoupili jsme do velké haly, ze které vedly rozdvojené schody do patra. Zahli  jsme doleva. Muž mě vedl velmi prostornou a tmavou chodbou, která měla na levé i pravé straně několik dveří. My zamířili do těch na samém konci. Po otevření masitých dveří, se mi naskytl pohled do prostorné a prosvětlené místnosti, která kontrastovala s tmavou, do šera zahalenou, chodbou. Uprostřed stál kulatý stůl a u něho sedělo spousta celkem pohledných chlapů, teda až na pár výjimek.

„Šéfe, jsme tu. Společně s tou kurvičkou, jak jste chtěl," místností zavládlo hrobové ticho a všichni odvrátili svůj pohled od karet a pokeru na mě.

Přidávám další kapitolu! Doufám, že se příběh líbí :) ♥