Mafiánka bez srdce

9. Kapitola

TAYLER ADMAS

„Ještě jsi mi neřekl ten tvůj geniální plán," pobídl jsem svého bratra, který mě už několik dní napíná.

„No.. Nech se překvapit." Vzhlédl jsem a spatřil Theův nadšený a sebevědomý pohled.

„Dobře, ale Theo. Nechci, aby ses do toho zamotal i ty. To radši zůstanu tam, kde jsem," usmál jsem se a koukl na něj důvěřivým výrazem ve tváři.

„Neboj, jen mi řekni, kdy a kde má tvůj šéfík další schůzku, ale abys tam nebyl ty. Nejlépe, abys byl mimo sídlo a to i s tou Emily."

Nechápu, na co zrovna tohle potřebuje vědět... „Ve středu po páté hodině. Myslím, že na parkovišti od staré banky National bank GEORGIA. Pokud se něco změní, tak tě o tom informuju."

„Díky brácha. Teď už musím jít, slíbil jsem Thalii, že hned přijedu," mávl na mě a odešel.

Možná bych mohl jít navštívit Emily. Nebo spíš rodiče? Už jsem u nich dlouho nebyl. Ne. Moje rodina není zvědavá na mafiány. Ano, různě mě kontaktují, ale už to není to, co to dřív bývalo. Nedodělal jsem školu, vykašlal se na celý můj život.. Tedy už bývalý život. Rozhodnuto, půjdu za Emily.

***

Seděl jsem v černém BMW. V rádiu hráli písničku THE BIG BANG od Rock Mafia.

'The Big, Big Bang
The reason I'm alive
Where all the stars collide
In this universe inside'

Vždycky, když začne hrát tenhle refrén, bubnuji prsty do rytmu. Písnička dohrála přesně v tu dobu, když jsem přijel k sídlu.

Otevřel jsem dveře od pokoje Emily, načež jsem zůstal zmateně stát mezi futry. Nechápavě jsem se rozhlédl po pokoji. „Nino!" zavolal jsem směrem k chodbě. Drobounká blondýnka ihned přiběhla.

„Děje se něco?" položila mi ruku na rameno a pak jí to došlo.

„Kde je?! Kde je Emily?!" zvýšil jsem na ní hlas.

Vyděšeně se na mě podívala. „No, William sem vtrhl, chytil ji silně za zápěstí. Táhl ji k východu a když jsem se ho zeptala, co to má znamenat, řekl, že je čas," pokrčila rameny.

„Čas!? Čas na co, Nino?!" křičel jsem na ni, jak smyslů zbavený.

„Hele Tayi, je mi to líto," smutně se na mě usmála.

Zajel jsem si prsty do vlasů. „Kdy jí odvedl?!"

„Před patnácti minutami? Myslím..." provinile sklopila zrak k podlaze. „Měla jsem ho zastavit," dodala.

„Nino, ty za to nemůžeš," objal jsem ji, protože jsem cítil, že to potřebuje a to i já potřeboval. „A nevíš kam jí odvedl?" doufal jsem, že řekne ano.

Odtáhla se ode mě a přikývla. V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce. „Uprostřed lesa je opuštěný barák, vede tam cesta lesem. Autem by ses tam měl dostat," ukázala směrem k lesu a druhou rukou mě pobídla, ať už jdu.

Okamžitě jsem vyběhl a nasedl do auta. Po pár minutách jsem uviděl starý barák a šéfův nový Mustang.

Vtrhl jsem tam. „Co s ní chceš dělat?!" křikl jsem na něj, William se na mě otočil. Měl v ruce mobil a v druhé zbraň. Odstoupil a mně tak umožnil pohled na rozklepanou Emily, která seděla přivázaná na polorozpadlé židli a měla pásku přes oči. Je živá! Hlasitě jsem si oddechl a rozešel se k ní. V tu dobu, co jsem chtěl udělat další krok, namířil na mě.

Pomalu jsem se otočil. Kmital jsem očima mezi jeho obličejem a nabytou zbraní. Zavrtěl jsem hlavou. „Williame, neblbni." Vydal jsem se dál, na což zareagoval tak, že vystřelil na zem kousek od mých nohou.

„Příště se už trefím. Nenuť mě tě zabít, Taylere," řekl vážným hlasem.

Emily zbystřila. Došlo jí, o co tu jde a snažila se dostat ze silně utažených provazů. Zkusil jsem vyndat zbraň, ale nebyl jsem dost rychlý. Uslyšel jsem dva výstřely. Přišla ostrá a nesnesitelná bolest. Podíval jsem se nevěřícně na Williama. Pak jsem pohled přesunul na Emily, která si stihla sundat pásku z očí, měla je zatopené slzami a pusu dokořán. Spadl jsem na studenou zem a poté viděl jen tmu.

Přidávám trochu smutnější kapitolu. Doufám, že Vám nevadí, že je psaná pouze z pohledu Taylera. :)

Protože jsem včera nepřidala novou kapitolu, tak bych chtěla dnes ještě jednu přidat, ale ještě uvidím.
Doufám, že se příběh čte dobře! :)♥