Mafiánka bez srdce

12. Kapitola

TAYLER ADAMS

O MĚSÍC POZDĚJI

„Vítej doma!" ozvalo se z obývacího pokoje, když Theo otevřel dveře. Šel jsem dál. Stáli tam rodina, příbuzní, bráškova holka, která na mě furt dělá oči... Prostě skoro celý město.

Z kuchyně přišla mamka a v rukou držela menší čokoládový dort. Přistoupila ke mně, natáhla se na špičky a věnovala mi letmou pusu na tvář. „Jsem tak ráda, že jsi v pořádku."

„Mě se jen tak nezbavíte." Převzal jsem od ní dort a položil ho na nízký stůl v obývacím pokoji. Sice bych byl raději za klid, ale nechtěl jsem do mamce kazit, když konečně vypadá opět šťastná. Usadil jsem se do pohodlné sedačky a rozkrojil chutně vypadající dort.

***

„Na shledanou. Ahoj. Mějte se." Se všemi jsem se slušně rozloučil, načež jsem si vzal sportovní tašku přes rameno, ve které jsou všechny věci, které jsem měl s sebou v nemocnici a které také stihli za tu dobu načuchnout dezinfekcí a tou typickou nemocniční vůní.

„Když už všichni odešli, tak bych si šel rád vybalit a dát si pořádnou sprchu," omluvil jsem se a vyšlápl ty nekonečné schody. Dobře, je jich jen dvacet, ale než jsem se tam doplazil mou typickou unavenou zombie chůzí, tak bych byl dvakrát vysprchovaný. Jo, zase přeháním.

Všechny hadry jsem hodil do prádelního koše a následně přešel do koupelny, která patřila k mému pokoji.

Vstoupil jsem do dlouho nepoužívané sprchy, pustil vodu a pořádně se namydlil. Smyl jsem ze sebe všechnu pěnu a vysušil si vlasy, takže mi trčely do všech světových stran. Obmotal jsem si ručník kolem pasu a stoupl si před zrcadlo, které bylo celé zapařené. Rukou jsem ho utřel a celý se v něm prohlédl. Dotkl jsem se prsty jizev, které mi po tom dni zůstaly.

Po chvíli jsem otevřel dveře a vkročil do pokoje. Došel jsem ke skříni se šuplíky, ve které mám schované boxerky a jedny si navlékl.

„Pěkný zadek," ozval se ode dveří ženský hlas.

Okamžitě jsem se otočil. „Co tady kurva děláš?!" Stála tam Thalie, bratrova holka. Zavřela za sebou a mířila ke mně chůzí, která připomínala šelmu. Přistoupila tak blízko, že se nalepila na moje tělo, po kterém pořád stékaly kapičky vody. Skousla si spodní ret, koukla se mi do očí a rukou přejela po vypracovaném tělu. Začala mě dravě líbat a já spolupracoval. Uchopila mojí ruku a položila si ji na zadek, pevně jsem ho chytil. Vysadil jsem si jí, Thalie okamžitě obmotala nohy kolem mého pasu, aby nespadla. Položil jsem ji na postel a lehl si na ní celou svou vahou. V okamžiku byla nade mnou a pomalu sjížděla rukou k lemu mých boxerek.

Najednou jsem se jakoby probral a zastavil ji. Odstrčil jsem ji od sebe. Nechápavě se na mě podívala.

„Co to do prdele mělo znamenat!?" okřikl jsem ji, ale tak, aby dole nic neslyšeli. Kdyby tohle bratr viděl, nesnášel by mě.

„Víš Taylere, když jsem tě poprvé uviděla, tak jsem se do tebe zamilovala. No a Theo o mě začal mít zájem, tak jsem si řekla proč toho nevyužít a nedostat se přes něj k tobě," usmála se.

Vyskočil jsem z postele a začal se oblékat. „Tak tohle ne. Thalie, my nikdy spolu nebudeme, chápeš to? A to, co se teď stalo, nikdy nebylo. Nevím, co to do mě vjelo. Asi to, že mám v sobě alkohol a už sakra dlouho jsem neměl sex. A pokud nic k Theovi necítíš, tak nechci, abys s ním byla. A teď vypadni z mého pokoje. Nebo takhle, já teď vypadnu, musím na vzduch, rozdýchat to." odemkl jsem, seběhl dolů a práskl za sebou vchodovými dveřmi.

EMILY SMITH

„Christiane!" okřikla jsem mého staršího bratra, který se vyvaloval v mojí staré posteli... s botama na nohách. Od toho únosu teď bydlím zase u rodičů ve svém pokoji z puberťáckých let. Ale na dlouho to už nevidím, protože moje soukromí mi dost chybí.

„Co je? Však jsem si sem jen lehl."

„Ne, nelehl. Skočil jsi tam a rozhazuješ peřiny jako prase. Moment, proč jako? Ty jsi prase..." naštvaně jsem se zakřenila a neústupně našpulila rty.

„Bože, ty toho naděláš," s teatrálním protočením očí vstal a prohrábl si černé vlasy. „Stejně si nesteleš."

Zkřížila jsem si ruce na prsou. „Já si stelu!"

„Pokud říkáš zakopání peřiny do rohu postele stlaní, tak ano, steleš si," začal se smát.

Rychle jsem popadla polštář a hodila ho po Christianovi, který se stačil uhnout. Zasáhla jsem lampu, která stála u postele a samozřejmě, že se musela rozbít.

Chris leknutím nadskočil. „Být tebou, zdrhám, matka tuhle lampu milovala." Máma by neublížila ani mouše, ale když už o tom mluví, tak by mi čerstvý vzduch a hlavně prostor prospěl. Seběhla jsem schody a zavřela za sebou dveře.

Šla jsem tmavou ulicí, kde svítilo jen jedno světlo. Do tohohle města se nikdy neinvestovalo. Furt jsem se otáčela, protože jsem měla pocit, jakoby mě někdo sledoval. Rozhodla jsem se to vzít parkem. Možná už začínám být paranoidní.

Uslyšela jsem prasknutí větvičky a kroky. Okamžitě jsem se zastavila a začala se ohlížet všude možně, ale bylo mi to úplně k ničemu, jelikož všude byla tma.

„Je tam někdo?" pronesla jsem do černočerné tmy pevným hlasem. Co je tohle vůbec za otázku? Určitě by mi na tohle nějaký vrah odpověděl. Zavrtěla jsem sama nad sebou hlavou. Rozhodla jsem se pokračovat v cestě, ale najednou mě někdo chytl za ruku, přitáhl si mě k sobě a dal ruku před pusu, abych nemohla křičet. Přirazil mě ke stromu, neviděla jsem mu do obličeje. Něžně mě políbil. Sundal si kapuci a šibalsky se pousmál. „Furt si myslíš, že bych mafii nezvládl?"

Hluboce jsem se nadechla a strčila do něj. „Ani náhodou."

Nevěřícně nakrčil čelo. „Byla jsi vyděšená jako malá holka, měla ses vidět."

Protočila jsem očima a s nezájmem se vydala dál. Tayler se mnou po nějaké chvíli srovnal krok. „Co tady děláš, Taylere?"

„Procházím se."

„Uprostřed noci," řekla jsem nedůvěřivě a letmo pohlédla do jeho obličeje.

„Stejně jako ty."

Přidávám další kapitolu. Emily a Tayler jsou opět spolu na scéně! Budu ráda za veškeré ohlasy! :) ♥