Mafiánka bez srdce

6. Kapitola

EMILY SMITH

Vzbudilo mě otevření dveří. Když jsem k nim pohlédla, stála v nich starší paní. „Dobré ráno. Nesu vám snídani, musíte mít hlad," s úsměvem ke mně promluvila.

„Děkuju," se smutným úsměvem jsem se na ní podívala. Byla na odchodu, ale já ji odkašláním zastavila. „Mohla bych se zeptat, jak se jmenujete?" Paní s prošedivělými vlasy se na mě otočila.

„Margaret," odpověděla tichým hlasem a opět byla na odchodu.

„Já jsem Emily, určitě mě znáte. Měla bych pár otázek... Můžu se vás zeptat, s kým mám tu čest? Ten váš šéf se mi ani nepředstavil a já ho nikdy neviděla. Zajímalo by mě, proč mě tady zavřel." Celé jsem to na ní vyhrkla tak rychle, že jsem musela popadnout dech.

„Poslyšte slečno, vůbec bych s vámi neměla mluvit. Můžu vám odpovědět jen na jednu otázku. Jak vy říkáte, tak vás unesl pan William Davison. Je to vcelku milý chlapík, ale..." nedokončila větu, protože se ozvalo mužské odkašlání.

„Margaret, prosím odejděte, chci si tady se slečnou promluvit," upřímně se na starší paní usmál. Ona poslušně přikývla a odešla.

Jejich šéf William šel pomalou chůzí ke mně a postavil se k oknu, ze kterého se následně podíval ven.

„Jak ses u nás vyspala?" zeptal se mě už ne tak příjemným hlasem, jakým mluvil s Margaret.

„Šlo to. Doma se spí líp. Obzvlášť, když doma nejsem vězněná v jednom pokoji zakomplexovaným debilem," vyprskla jsem na něj a přitom se mu dívala do jeho zelených očí.

Jeho silný stisk mně drtil zápěstí, po chvilce mou ruku prudce pustil. Chytla jsem se za bolavé místo, promnula si ho a zamračeně jsem se přes řasy podívala na Williama. Pak mi ještě na tváři přistála facka.

„Dobře, jak vidím, tak slečna vstala prdelkou nahoru. Ale já tě už naučím slušnému chování. Se mnou takhle mluvit nebudeš! A je na tobě, jak si vybereš. Buď po dobrém, nebo po zlém! No.. Už půjdu, ať ti nevychladne snídaně," přešlápl si a podíval na talíř s míchanými vajíčky, který mi přinesla Margaret. Otočil se na patách směrem ke dveřím a byl na odchodu. Než zavřel dveře, ještě jednou se na mě podíval.

„Hajzl.." zamumlala jsem si pro sebe. Sedla si na kraj postele koukala z okna, myslela na Abe a vajíčka nechala netknutá.

TAYLER ADAMS

„No, tak mi řekni ten tvůj zázračný plán, kterým mě z toho chceš dostat," pobídl jsem Thea.

„To ještě nevím, ale vymyslím ho," odpověděl a prohrábl si vlasy.

„Dobře, ale bráško. Nezamotej se do toho i ty. Will mě jen tak nepustí," mrkl jsem na něj.

Zamyslel se ještě víc. Mnul si oči, prohrabával vlasy, chodil po pokoji tam a zpátky, koukal z okna, drbal se na hlavě... Já jsem ho jen pobaveně pozoroval. Když přemýšlí, vypadá vtipně.

„Mám to! Unesl tu Emily, že? Řekneme to jejímu tátovi, ten ho zabije a bude klid," vyhrkl na mě.

„Tak na to zapomeň! Zabije nás všechny. A mě zabije jako prvního. Zkus vymyslet něco, z čeho vyváznu živý. Díky." Poklepal jsem prstem na sklenku s whisky a podíval se pryč.

Chytil se za hlavu, promnul si čelo a odpověděl. „Tak zapoj mozek i ty. Jsi mafián, ty víš, jak přemýšlí zločinci." Naštvaně jsem se na něj podíval. Theo se na mě koukl omluvným pohledem.

„Tak jo, něco vymyslíme. Ale já už musím zpátky za šéfem, máme obchodní schůzku," odvrátil od země zrak na mě s úsměvem na tváři a rozzářenýma očima.

„Co je?" Nechápavě jsem se na něj podíval.

„Mám plán!" Vyletěl ze židle, šel ke mně, chytil mě za hlavu a dal mi pusu na čelo. Otevřel dveře, seběhl dolů po schodech a hrábl po bundě.

„Zbláznil ses?" křikl jsem na něj s vykulenýma očima, ale neodpověděl a zabouchl za sebou dveře.

Je tu další kapitola! ♥

Tak, co myslíte, že Theo vymyslel? :) Snad něco, z čeho vyváznou oba bez úhony!