Mafiánka bez srdce

8. Kapitola

EMILY SMITH

Musím uznat, že ten včerejšek nebyl zas tak hrozný, tedy když pominu to, že si nemůžu jít, kam se mi zlíbí. S Ninou jsme si celkem rozuměly, ta je naprosto neškodná a trošku natvrdlá. Sice mi Tayler dal příležitost k menšímu rozptýlení,  ale to ho však neomlouvá, co způsobil.

Uslyšela jsem kroky, načež se otevřely dveře, v nichž stál Tay. My o vlku a vlk za dveřmi.

„Ahoj, jak ses vyspala po včerejšku?" optal se ihned, co otevřel.

„Fajn. A jinak díky," odpověděla jsem mu. S nadějí naklonil hlavu a mírně se pousmál. „Ne, stále jsem ti neodpustila, abych tě vyvedla z případného omylu."

Přišel blíž a sedl si na kraj postele kousek ode mě. Pozorně jsem ho sledovala, co má v plánu. Upřímně se usmál a odvrátil zrak k oknu. Najednou se zamračil. „Ten výhled je strašný."

„Co zas chceš?"

Podíval se na mě trošku dotčeně, ale následně spustil. „Šéf je pryč, tak co kdybych tě vzal na menší výlet?"

„Co to děláš, Taylere? Jendou jste mě unesli, tak to tak nech. A pokud tím menším výletem myslíš výlet do zahrady, tak..."

„Proboha, Emily! Kolikrát ti mám vysvětlovat, že jsem se na tom nepodílel?" skočil mi do řeči. „Pojeď, bude se ti to líbit."

„No dobře," zamručela jsem otráveně.

TAYLER ADAMS

Už dobrou půlhodinku sedíme v autě. Já se soustředím na řízení a Emily pozoruje stromy, které se míhají za sklem.

„To už jsi tak závislá na tom koukání z oken, že to musíš praktikovat i tady?" pobaveně jsem se usmál a dál se soustředil na cestu.

„A jako kam jinam se mám dívat? Pokud sis ještě nevšiml, sedíme v autě a tady jsou všude okénka," odpověděla celkem rychle. Ani se na ni nemusím dívat a vím, že mě propaluje pohledem. Alespoň už komunikuje.

„Vedle sebe máš sexy chlapa, můžeš se dívat na něj," po očku jsem na ní pohlédl, usmál se a prohrábl si prsty tmavě hnědé vlasy.

„Fakt? Kde? Já žádného nevidím... a moment, ty jsi na chlapy?" Otráveným pohledem jsem ji přejel od hlavy až k patě. Zastavil jsem, ironicky se usmál a odpověděl. „Kdybych byl na chlapy, tak bys to poznala. Já jsem na tebe, kotě." Emily si znechuceně odfrkla, což jsem hodlal ignorovat. „A vystupuj, už jsme tady," sáhl jsem po klice, vylezl ven a čekal, než vystoupí i ona. Když se její noha dotkla země, uviděl jsem jí v obličeji, jak zvažuje útěk. Nijak jsem nezareagoval, protože mám okolo pár lidí, kteří mě jistí. To ona ovšem vědět nemusí.

„Ještě kousek půjdeme lesem a budeme tam," prohlásil jsem a pomalu jsme se vydali lesní cestou.

„A kam to vlastně jdeme?" zeptala se mě a tím zároveň prolomila to nepříjemné trapné ticho.

„To je překvapení," mrkl jsem na ni a přidal na kroku, což ona napodobila.

Po pár minutách jsme konečně došli na určené místo.

„Ale to je loď, Taylere," ukázala tím směrem, kde stojí motorový člun.

„Ty jo! Ty máš fakt dost dobrý postřeh." To bych samozřejmě nebyl já, kdybych si nerýpl.

Hodila po mně zamračený pohled. „Já ale neumím plavat."

„A od toho je tu taky ta loď."

Emily se nepohodlně zavrtěla, ale nakonec se nenechala dlouho přemlouvat.

Přidávám další kapitolu! ♥

Děkuji, že tento příběh čtete :)