Mafiánka bez srdce

17. Kapitola

O 2 MĚSÍCE POZDĚJI

EMILY SMITH

S Taylerem to je jak na horské dráze... Jednou nahoře a pak zase dole. Furt se hádáme a usmiřujeme a přiznám se, že mě to vysiluje. Dneska mě pozval na procházku a nabídl, že bychom mohli zkusit najít Abe.. I když on tomu moc šancí nedává a to mě na něm nehorázně sere. Možná už i já to pomalu začínám vzdávat, ale hledat nepřestanu... Sice to už je dlouho, co jsem jí neviděla, ale furt tam ta šance je! I kdyby byla skoro nulová, tak stejně jí budu furt hledat.

CRRR.

CRRR.

„Už jduu, moment!"

Otevřu dveře. „Ahoj, můžeme jít?"

„Ahoj, jo jdeme," odpovím svěže a vykračuju směrem k cestě.

Už dobrou hodinku jdeme po zablácené lesní cestě, voláme na celej les jak největší idioti a na Tayovi je vidět jak ho to úkrutně 'baví'.

„Možná bychom mohli zkusit jít hlouběji do lesa," navrhnu a Tay 'nadšeně' přikývne.

Došli jsme ke starému přejezdu, kde pod mostem teče hnědej potůček. „Tady není, půjdem dál," prohlásím, ale Tayler nehne ani brvou.

„Co je? Neslyšel si? Jdeme."

„Ne, Emily vzdej to. Nemáme šanci jí najít. A pokud jo, tak někde vyhladovělou a zdivočelou a takovýho psa fakt potkat nechceš. Bude lepší, když jí necháš jít."

„Děláš si ze mě prdel? Jak tohle můžeš říct! Tak proč jsi sám navrhnul, že jí půjdem hledat? Jsi normálně namyšlenej bezcitnej idiot!" otočím se od něj, protože po tomhle ho nechci vidět.

„Jo, říká holka, která se nazývá mafiánkou bez srdce... Fakt Emily, už jdi někam. Nevíš, co chceš. Jendou bys byla schopná pro někoho umřít a pak bys ho zase nejradši zabila."

Zhluboka se nadechnu, rychlým krokem dojdu k Taylerovi a vrazím mu tu největší facku, jakou dokážu.

Zatnu pěsti a přecedím přes zuby: „Kvůli tobě je teď Abe někde v prdeli a ty mi budeš říkat, co mám a nemám dělat?! Táhni k čertu!"

Dám se na odchod, ale ještě zastavím a dodám: „Vy chlapi jste všichni stejní," odcházím směrem k mému domu, protože po tomhle nemám fakt náladu na hledání.

TAYLER ADAMS

Jako fakt se na mě naštvala za to, že jsem jí řekl pravdu? Ach bože... Prosím, probuďte jí někdo, protože já na tohle fakt nemám.

Usedám k domácímu baru a beru do ruky burbon. Uhodím pěstí do dřeva. „Do prdele!

Když už začínám cítit, jak mi alkohol leze na mozek, tak uslyším známý hlas. „Brácha, stalo se něco?" kouknu se ke dveřím a tam stojí Theo.

„Co tu zase chceš?"

„Jsi opilý?!" zeptá se mě.

„Já nevím mami... Jsem?" odpovím mu na to otázkou.

Protočil očima a sednul si vedle mě. „Co se stalo?"

„Emily... Neunese pravdu. Takže jsme se zase pohádali, ale tentokrát celkem hnusně." odmlčím se a zasměju. „Dala mi dokonce facku," zase se uchechtnu.

„To nám ty holky dávaj co?"

Podívám se na něj opileckým pohledem a přikývnu. „Jo, to máš pravdu."

„A co se vůbec stalo?"

Odvyprávěl jsem mu celou dnešní historku.

„Jooo, jak jde o psy, tak je zle. Takže by ses měl radši omluvit."

„Cože?! Proč zase já? To ona mi dala facku, za to, že jsem jí řekl pravdu."

„Taylere. Jsi kluk, to my děláme. Omlouváme se."

Povzdychnul jsem si a přikývnul.

Zamračil jsem se a mezi obočím se mi utvořilo písmeno V. Naklonil jsem se a podíval se na Thea. „Hele, nejsi ty náhodou dneska nějakej chytrolín?"

„To jsem od malička brácha," poplácal mě po rameni a odešel do kuchyně.

Zasmál jsem se. „Tak tenhle vtip se ti povedl. Ten byl fakt dobrej," začal jsem se smát.

Theo se postavil do dveří a opřel se o futra. Nejdřív se zamračil a pak se začal smát taky. „Ten nebyl dobrej. Ten byl vynikající."

S úsměvem na tváři jsem se podíval na sklenku s burbonem a nalil jí do sebe.

Přidávám další kapitolu! ♥ Doufám, že se zatím čte dobře :) Děkuji za veškerou podporu! Mám Vás ráda!♥ :)