Mafiánka bez srdce

16. Kapitola

EMILY SMITH

Probudilo mě lechtání na tváři. „Abe! Nech toho!" máchla jsem rukou ve vzduchu a otočila se.

„Sice nevím, proč zrovna Abe, ale klidně mi tak říkej," odpověděl neznámý hlas. Počkat. Cože? Okamžitě jsem vyskočila na nohy a vyděšeně si prohlédla zelenookého chlápka v mé posteli. Ještě teď jsem se motala a proto jsem musela udělat krok vzad.

„V pohodě?" Zeptal se, s čímž se vyzvedl do sedu.

„Hele, je mi to trapný... Ale mohl bys mi říct, jak se jmenuješ?"

Uraženě se na mě podíval. „Takže si ani nepamatuješ včerejší úžasnou noc, co?"

S přimhouřenýma očima jsem zavrtěla hlavou.

„Hmm... Tak to bych ti měl osvěžit paměť," šibalsky se usmál, vstal a jenom v boxerkách přešel ke mně. Nechápavě jsem si ho prohlédla, ovšem když si mě k sobě prudce přitáhl, došlo mi to. Celou svojí silou jsem do něj strčila a on spadl zpět do postele. Přeběhla jsem ke skříni a dala si ruce před sebe. „Myslím, že je jedině dobře, že si to nepamatuju... A ani to osvěžit nechci."

„Je mi jedno jestli chceš nebo nechceš. Já chci a ty budeš poslouchat!" začal mě líbat a různě osahávat. Normálně by mi to nevadilo, ale teď? Nemám na to chuť ani náladu. Otevřela jsem šuplík a vyndala zbraň. Namířila jsem na něj.

„Čemu jsi na větě Nechci to a ani chtít nebudu, nerozuměl?"

Vyděšeně se na mě díval, zatímco já jsem si ho výsměšně prohlížela.

Začal ode mě pomalu ustupovat. „Klid jo? Chápu to."

Ironicky jsem se usmála. „Vypadni."

Sesbíral si ze země oblečení a vydal se směrem k východu. Sledovala jsem ho, protože jsem mu nevěřila. Sáhl po klice, otočil se na mě a já mu s radostí zamávala.

Otevřel dveře a stál tam Tayler. Oh... Takže tahle komedie ještě nekončí.

TAYLER ADAMS

Chystal jsem se zaklepat, když v tom se najednou prudce otevřely dveře. Stál tam chlap v trenkách a oblečení měl v rukou. Podíval se na mě. „Nechoď tam. Ta ženská je cvok." Rychle vyběhl, nasedl do auta a odjel.

Otočil jsem se zpět ke dveřím. Na schodech hned naproti jsem uviděl Emily ve spodním prádle s bouchačkou v ruce. „Jedna moje část se chce zeptat. Ta další říká, že vědět, bude víc znepokojující než cokoliv, co bych si kdy mohl představit. Takže půjdu pryč a budu dělat, že jsem nic neviděl," otočil jsem se a udělal jeden krok, ale zarazila mě její ruka.

„Počkej, já ti to vysvětlím."

Přikývl jsem a vešel dál. Posadil jsem se a chvíli počkal, aby se Emily mohla obléct. Po chvilce přišla a dala se do vysvětlování.

„A lituješ toho aspoň trochu?" Ano, na to jsem se jí fakt musel zeptat.

„Jako toho, že jsem se s ním vyspala? Ne. Taková už jsem."

„Dobře, takže toho, že ses se mnou vyspala taky nelituješ?"

„Ne."

„A žádný city v tom nebyly?"

„Taylere... Pochop, že já na tohle nejsem stavěná."

Proč nemůže aspoň jednou normálně odpovědět? „Jo víš, já radši půjdu. Nechci, aby dnešní den zase skončil hádkou," usmál jsem se a vstal.

Postavila se i Emily. „Nemusíš odcházet. Taky nechci, aby to skončilo hádkou, ale když změníme téma, tak by to mohl být pěkný den, co říkáš?"

Přikývl jsem a povzdechl si. „Dobře, ale slib, že žádný hádky. Nechci si kazit den," varovně jsem se na ni podíval.

„Já se s tebou nikdy nechtěla hádat," odpověděla tiše a pobídla mě abych se znovu posadil.

Přidávám další kapitolu! Doufám, že se bude líbit♥ A strašně bych chtěla poděkovat za 1K reads! Jste úžasní!♥ :) Moc si toho vážím. :')