Mafiánka bez srdce

18. Kapitola - Všechno je pryč!

TAYLER ADAMS

Dal jsem na bráchy slova a rozhodl se omluvit Emily. Vzala to celkem s klidem a za to jsem fakt rád.

„Takže všechno dobrý?" chtěl jsem se ještě ujistit.

„Jo, všechno dobrý," podívala se na mě a usmála se.

Najednou odvrátila zrak na hodiny. „Panebože! To už je tolik? Taylere nezlob se, ale já už musím. Nějakej zákazník děla potíže... Vyhrožuje smrtí a my dneska máme poradu, že se dohodneme, co s tím. Takže já pojedu," zvedla se z křesla.

Následoval jsem ji. „Víš co? Já bych tě tam mohl hodit. Aspoň budu vědět, kde jsi bydlela jako malá."

„Dobře, ale rychle."

Zastavili jsme před obrovským domem. Vylezl jsem s auta a doprovodil Emily ke vchodovým dveřím.

„No, tak děkuju. Ahoj," otočila se a zabrala za kliku.

„Počkej, to mě ani nepoz..."

„Ne," odpověděla dřív, než jsem stihl doříct větu.

Nadzvedl jsem obočí a pootevřel pusu. „Dobře, tak já už pojedu," ukázal jsem směrem k autu.

Přikývla a otočila se ke dveřím. Vzala se kliku, a když jsem uviděl její zděšený výraz, když otevřela, nemohl jsem si pomoct a nakouknul dovnitř.

„Panebože..." vypustil jsem z pusy, aniž bych nad tím přemýšlel.

EMILY SMITH

Vytáhla jsem zbraň a nabila ji. Vkročila jsem dovnitř, na Taylera jsem mávla, aby se držel hned za mnou. Všechno tu je od krve... Co se tu jen mohlo stát?!

Dole jsem nic nenašla, jen stopy po zápasu. Vydala jsem se nahoru s Taylerem v patách. Vyšli jsme schody, natáhla jsem se po klice od ložnice. Váhavě jsem se koukla na Taye, ten nic neříkal a pouze přikývl.

Otevřela jsem.

V kalužích krve tam leželi. Ležel tam otec, matka a bratr. Zahodila jsem zbraň a přiběhla k tělům bez jediné známky života.

„Ne, ne, ne, ne, ne, ne!!! To není pravda! Taylere, řekni, že to není pravda!!" rozeřvala jsem se jako malá.

Vztekle jsem si začala utírat slzy. Ale pláč neustával.

Tayler ke mně přicupital a obejmul mě. „Bude to v pořádku Emily. Všechno bude v pořádku."

Začala jsem nesouhlasně vrtět hlavou. „Nebude! Jsou mrtví. Oni jsou mrtví..."

Přitáhla jsem si kolena k tělu a zajela si rukama do vlasů. „Všechno je pryč!"

Koukla jsem se na zeď, kde visela rodinná fotka. Vyvolalo to ve mně takový vztek. Rychlostí blesku jsem vstala a namířila si to přímo k zarámované fotce. Strhnula jsem ji ze zdi a hodila s ní co největší silou. Hodila jsem se vším, co mi přišlo pod ruku, div se, že jsem nezabila Taylera.

„Hej! Klid Emily," okřikl mě.

„Jak mám být sakra v klidu?! Tohle jim nedaruju! Zabiju je, i kdyby to mělo stát cokoliv! Tohle nepřežijou!"

Něco mě napadlo. Přišla jsem zpět do ložnice s benzínem v ruce. Tayler se na mě vyděšeně podíval.

„Co to jako děláš?!"

Semknula jsem ruku v pěst a začala polívat celý pokoj.

„Nechci to tu už nikdy vidět! Všichni by se ptali, co se stalo. Takhle to bude lepší."

Hodila jsem prázdnou flašku do rohu a přešla ke krbu. Vzala jsem zápalku a škrtla. Postavila jsem se proti Taylerovi.

„Hele, nechceš si to ještě rozmyslet? Co když se sem budeš chtít vrátit?" spustil, ale já ho stejně nevnímala.

„Ne nechci! Nikdy se sem nevrátím," podívala jsem se dlouze na zápalku a pak zase na Taylera.

Pustila jsem ji a nechala ji volně spadnout na zem.

Přidávám další kapitolu. Tentokrát trochu smutnější. Moc děkuji za votes, tuto kapitolu můžete ohodnotit buď * nebo komentářem. Děkuji, že čtete tento příběh♥