Mafiánka bez srdce

20. Kapitola

TAYLER ADAMS

„Ano. Ano. Hmm. Ano. Ne. Dobře. Optám se a dám vědět. Ano. Zatím," ukončil jsem hovor a Emily nasadila zvědavý pohled.

„Známý vede podnik a ta firma má pozítří 10. výročí, tak nás zvou na ples, chtěla bys jít?" pohotově jsem vše Emily vysvětlil.

„Hádám, že si budu muset vzít šaty."

„Ano, je to společenská událost," odpověděl jsem na otázku.

„Viděl jsi mě někdy v šatech? Prostě, já a šaty? Ne!"

Zvedl jsem se z pohovky a postavil se co nejblíž k Emily.

Neklonil jsem hlavu na stranu a mírně se rtem dotknul jejího ucha. Ucítil jsem, jak jí přejel mráz po zádech.

Zašeptal jsem jí do levého ucha. „Ne, neviděl, ale chtěl bych."

Odstoupila ode mě, povzdechla si. „Dobře, že jsi to ty. Jenže já žádný šaty nemám. To znamená, že si něco půjdu koupit," dala mi mlaskavou pusu, kterou většinou dáváte mamce na dobrou noc a dala se na odchod. „Pa."

Spokojeně a vítězně jsem se usmíval a pozoroval, jak její nádherná prdelka mizí za dveřmi.

„Emily!?" křiknul jsem za ní.

„No?!" ozvalo se z chodby, přičemž strčila zvědavě hlavu do dveří.

„Jelikož tu akci organizuje jeho manželka, tak si vymyslela, že by hosté mohli mít škrabošky, tak si jí kup taky."

Hodila po mě pohled typu 'to jako vážně?' protočila očima a odešla.

EMILY SMITH

„Ahoj! Chyběla jsi mi," ozval se hlas přímo za mnou.

„Ahoj," usmála jsem se a běžela Ninu obejmout. „Díky, že jsi přišla, protože mě nějak šaty neberou."

„Nemáš vůbec zač, aspoň po dlouhý době opět poklábosíme. Jde se!"

„Tohle je poslední ochod! Poslední šance, pak už to vzdávám," prohlásila jsem po hodině chození po obchodech, ve kterých jsem si stejně nic nevybrala.

„Dobře, tady si určitě něco vybereš," odpověděla a zatáhla mě do luxusního obchodu.

Vyzkoušela jsem všechny šaty, které mi Nina podala, aniž by se mi nějaký zalíbili.

„Tak já už nevím, s tebou je to těžký," odfrkla si a sedla si do křesla naproti kabince.

Prodavačka si nás, holek v nesnázích všimla a bleskově přiběhla.

„Potřebujete s něčím pomoci, slečny?" zeptala se nás sympatickým a milým hlasem.

Obě dvě jsme zoufale přikývly.

Dala jsem se do vysvětlování. „Potřebuji nějaké společenské šaty a k tomu škrabošku, ale už nevíme jaký, všechny jsem vyzkoušela."

Prodavačka hltala každé slovo a přikyvovala.

„Možná vím, co hledáte," s těmito slovy zmizela ve skladě.

Po chvíli se objevila u pultu s krabicí v náručí. Otevřela jí. Uviděla jsem černou látku, na níž byla položená další, ale menší krabička.

Vyndala nádherné černé šaty s úzkými ramínky. Nebyli dlouhé, byly tak po kolena, ale to vůbec nevadí. Otevřela menší krabičku, ve které se nacházela černá škraboška s lesklými kamínky. Vypadalo to, jako by to bylo vyrobené přímo k sobě.

Koukla jsem na Ninu, která jen zírala a nic neříkala.

„Tady máte, slečno, běžte si je vyzkoušet."

Opatrně jsem převzala šaty, které byly vyrobeny z příjemné látky. Zašla jsem do kabinky.

„Tak už vylez! Chceme tě vidět," uslyšela jsem za sebou netrpělivou Ninu.

Odhrnula jsem závěs, vykročila jsem ven a otočila se kolem své osy.

„Emily?"

„Hm?"

„Jsi to ty? Vůbec by tě nepoznala! Strašně ti to sluší."

S úžasem v očích mě jak Nina, tak i prodavačky sledovaly. Bylo to až děsivé...

Pokrčila jsem rameny. „Ty si vezmu a tu škrabošku k tomu."

Zaplula jsem zpět do kabinky.

Sympatická postarší dáma je uložila zpět do krabice. Zvedla na mě pohled. „Musím vám jen říci, že jsou drahé."

„To nevadí, můžu si to dovolit."

***

„Zvu tě na skleničku, za to, že jsi to vydržela," prohlásila jsem vesele a vlekla za sebou Ninu do mého domu. Teda pardón, do Taylerova domu.

„Dobře, ale jen jednu."

Nalila jsem další. Další. Další. Další. A další... Začínalo nám to celkem lézt na mozek.

Vstala jsem. „Kam jdeš?" ozvala se za mnou zvědavě Nina.

„Pustit hudbu, s hudbou to je vždycky lepší." Doběhla jsem k přehrávači, vložila jsem CD a smáčkla PLAY.

„Tu miluju!" vyskočila Nina se sklenkou v ruce do vzduchu. Začaly jsme tancovat.

A tancovali jsme. A tancovali. A tancovali. Až se jedna sklenička změnila na jednu noc.

Odbila půlnoc, ale nehodlaly jsme ještě přestat...

Když v tom najednou. „Holky??!!"

A jéje pan domácí se vrátil.

Další kapitola je tu!♥ Nemůžu uvěřit, že je to už 20. Část! V dalším díle už Emily s Taylerem na plese! Napadlo mě, že pokud budu mít čas, tak jelikož jsou ty prázdniny, tak bych chtěla každý den vydat jednu kapitolu. :) Užijte si prázdniny! ♥