Mafiánka bez srdce

7. Kapitola

TAYLER ADAMS

Seděl jsem se šéfem v autě. Dnes má dobrou náladu, protože schůzka dopadla dobře. Zkusím se ho zeptat na Emily. „Co plánuješ s tou holkou?" Podíval se na mě podezřívavým pohledem.

„Proč? Přirostla ti k srdci?" Odpověděl mi otázkou.

Ne, nepřirostla. Jen se prostě ptám. Jestli ji chceš znásilnit nebo..." nedořekl jsem větu, protože při pomyšlení na to, že by ji zabil, se mi udělalo zle.

Pobaveně zakroutil hlavou. „Nebo zabít? Nevím, co s ní udělám. Nejde mi o to, ji znásilnit, na sex mám kurvy... Jen chci, aby ten starej dědek Smith trpěl." William pevně sevřel volant.

Možná bych vám měl vysvětlit, proč William tak Smitha nesnáší. Svým způsobem ho i chápu, ale jde se pomstít i jiným způsobem, než unést nebo dokonce zabít Emily. Dá se říct, že mu vlastně zabil celou rodinu. Byl ještě mladý, když doma našel mrtvého bratra a otce. Jeho matka to neunesla a vzala si život. Proto si dal Will slib, že Smitha zničí, ať to stojí, co to stojí.

Přijeli jsme před sídlo a rovnou jsem šel za Emily. Chci ji vidět, musím ji vidět!

EMILY SMITH

Celé dny nedělám nic jiného, než sedím na posteli, civím z okna a myslím na Abe. A když mě to omrzí, tak si prohlížím celý pokoj. Takže kdyby, jste mi zavázali oči a otočili třeba stokrát dokola, nenarazím do jediný věci, protože tuhle zatracenou místnost znám celou nazpaměť!

Uslyšela jsem kroky, které byly čím dál tím hlasitější. Pohlédla jsem směrem k nim, protože jsem zvědavá, kdo se rozhodl mě poctít svojí návštěvou. „Hmmm, to jsi ty?" odsekla jsem nepříjemně, když jsem spatřila Taylera a protočila očima.

„To nejsi ráda, že mě vidíš?"

„Ty se fakt ještě ptáš?" Nevraživě jsem přimhouřila oči a představovala si, jak trpí.

„Škoda... A to jsem tě chtěl vzít ven."

„Nech si ty tvoje milosrdný dary, laskavě. Kdyby nebylo tebe..."

„Tak co, hm? Já v tom únosu prsty nemám."

„Buď alespoň upřímný, Taylere. Když už ne ke mně, tak k sobě." Nad jeho chováním jsem zavrtěla hlavou a otočila se zády k němu. Už ho nechci ani vidět.

„Dovol mi ti jen někoho představit, dobře? Pak už tě nechám být." Uslyšela jsem šeptnutí a následné jemné a pomalé kroky. Otočila jsem se a uviděla drobnou blondýnu v mém věku. Nechápavě jsem nadzvedla obočí. Co si tímhle chce jako dokázat?

„Emily, tohle je Nina. Nino, tohle je Emily. Myslím, že si budete rozumět. Vezmi prosím Emily ven, už tam dlouho nebyla," mrkl na mě a já se na něj apaticky podívala. Pokud si myslí, že si mě tímhle získá, spletl se.

Po chvíli jsme s Ninou vyšly ven. Do nosu mě praštil čerstvý vzduch. Celé jsem si vše prohlédla a snažila se najít způsob, jak téhle situace využít. Ovšem všechno tu obklopovaly pouze stromy a i když vedle mě stála pouze ta naprosto neškodná blondýna, ani trochu jsem se necítila uvolněně. Určitě nás pozorují.

Obě jsme si sedly na kameny kousek od příjezdové cesty. Chvíli trvalo, než jsem se rozmluvila, ale ta holka byla tak otravná, že by mi jinak nedala pokoj.

Přidávám kratší kapitolu!

Doufám, že vás baví příběh číst. :)