Mafiánka bez srdce

13. Kapitola

EMILY SMITH

O pár dní později
Dnes jsem vstala celkem brzy a jako každý den se převlékla z pyžama do sportovního oblečení. Už neběhám tou polní cestou, ale běhám lesem, kde se snažím hledat Abe. Od doby, co mě unesli, jsem ji neviděla. Asi se snažila najít cestu zpět domů, ale marně... Nechápu, jak se mohla ztratit, však tou cestou jsme běhaly furt. Nejspíš se musela leknout, vběhnout někam hluboko lesa a dál už ani nemyslím na to, co všechno se jí mohlo stát.

Když už jsem na sobě začala cítit únavu, zastavila jsem a opřela se rukama o nohy.

Narovnala se a vykřikla. „Abe!" Rozhlédla jsem všude kolem, ale po německém ovčákovi ani stopy.

Každým dnem, co jí hledám, běhám hlouběji do lesa. Nejspíš si říkáte, že to už nemá cenu, ale Abe byla jediný stvoření, kterému jsem věřila a teď je pryč.

Po pár minutách jsem se rozhodla běžet domů. Vyběhla jsem z lesa na polní cestu, po které musím chvíli pokračovat domů, protože vede přímo k mé vile. Vběhla jsem na cestu a otočila se, jestli tam není náhodou Abe.

„Auuu!" zasyčela jsem a koukla se, jaký idiot to do mě zase vrazil. Tohle už není snad ani možný. Podrážděně jsem si odfrkla a mrazivý pohled zabodla do oné osoby. Tayler, že mě to nepřekvapuje. „Panebože, Emily! Moc se omlouvám," neubránil se uchechtnutí a následně mi podal ruku.

Pomoc jsem nepřijala a zvedla se ze štěrkové cesty sama. „Mně to moc vtipný nepřijde, ale tak každý máme jiný styl humoru."

Okamžitě mu jeho úsměv zmizel z obličeje. „Tak když už tě furt takhle přepadávám, tak co kdybych tě pozval ke mně domů na sklenku vína?"

Zamračila jsem se. „Já mám něco na práci, pokud sis nevšiml."

„Tou prací myslíš padání na zadek?"

„To ty jsi do mě zase vrazil. Už potřetí. Řekla bych, že to děláš naschvál."

„Naschvál? Já?" pronesl ironicky a následně naklonil hlavu. „Nenech se přemlouvat."

TAYLER ADAMS

Otevřel jsem dveře od mého domu, který byl pro jednoho až zbytečně velký a ani jsem v něm moc času netrávil, ale i tak jsem si ho před pár lety koupil. „Vítej v mém království."

Jenou nohou překročila práh a rozhlédla se po domě. „Na chlapa pěkný, ale moc tmavý."

Taky jsem se podíval a přikývl. Má pravdu, je to tu moc tmavý... Nikdy jsem si toho nevšiml. Uchopil jsem si za ruku a vydal se s ní do obýváku, dokud se mi nevytrhla. Posadil jsem ji na pohovku a rukou naznačil, aby chvíli počkala. Přiběhl jsem zpět. V jedné ruce jsem svíral lahev Jacka Danielse a v druhé červené víno.

Ukázala na flašku Jacka. Posadil jsem se vedle ní a oběma nám nalil do skleniček s ledem. Měli jsme v sobě už třetí sklenku, když se konečně rozmluvila. Moc ukecaná teda není, ale jak už vím z dřívějška, alkohol jí s tím pomůže. Zničeho nic se začala smát až ji vytryskly slzy z očí. Nechápavě jsem si jí prohlížel a díky tomu si všiml, jak je nádherná, když se směje.

Dlouze jsem se na ní podíval a když si všimla, že na ní civím, přestala se smát a pohled mi opětovala. Pohladil jsem ji palcem po tváři. „Nemůžu to vydržet Emily," řekl jsem ji a ona se na mě nechápavě podívala. Usmál jsem se, znovu jí palcem pohladil po té krásně tváři a spojil naše rty. 

Přidávám další a taky kratší kapitolu! ♥

Ukončila jsem to v tom nejlepším, aby jste se měli na co těšit :) Myslíte, že se mezi Taylerem a Emily něco odehraje? Moc vám děkuji za veškerou podporu :))