Nemysli a tanči

Máme to v hrsti

Poslední nudná hodina angličtiny a budu mít dneska už od školy pokoj. Celou dobu se snažím dávat pozor, ale moje myšlenky se stále upíraly ke konkurzu na taneční soutěž, který jsem prodělala snad před týdnem. To čekání mi drásá nervy. Navíc jsem toho dnes moc nenaspala díky tenkým stěnám u nás v domě, protože si Kim zase s Lukem užívali.

„Slečno Monterová, chápu že máte stejně jako ostatní ve třídě nervy kvůli té taneční soutěži, ale aspoň mi v hodině nespěte," napomenula mě učitelka. Super, takže už ani ležet na lavici nemůžu. Opřela jsem se do sedadla nepohodlné školní židle, překřížila si ruce na prsou a odpočítávala minuty do konce hodiny. Učitelka si mezitím vedla dál svůj nudný monolog o nějakém hodně známém spisovateli, ale ten mi byl momentálně ukradený. Dneska se má zveřejnit seznam žáků, kteří se budou soutěže účastnit a já jenom doufám, že to budu já. Několikrát jsem si přehrávala v hlavě jestli jsem před porotci neudělala nějakou chybu, ale zatím jsem na žádnou nepřišla.

Konečně mě z hodiny osvobodil slastný zvuk zvonku a honem jsem si sbalila učebnice se sešity do tašky. Přehodila jsem si ji přes rameno a zamířila k lavici, na které ležela moje kamarádka Caroline. Je dobré vědět, že jsem nebyla jediná, kdo málem usnul.

„Slečno Tisová!" zařvala jsem ji u ucha a rychle se vzdálila do bezpečné vzdálenosti.

„Zde!" křikla Caroline a rychle vystřelila do sedu. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Caroline na mě vrhla vražedný pohled, když zjistila, že jsem si z ní vystřelila, ale na Kim stále nemá. Ta je v smrtícím výrazu až děsivá.

„Já tě zabiju. To mě nemůžeš vzbudit jako normální člověk a ne jako ta největší bestie na planetě?" zeptala se mě a ospale si prohrábla svoje blonďaté vlasy, aby dostali svůj obvyklý sexy objem.

„To je pro mě kompliment. Málem jsem tak byla buzená sama, když mě svým výkladem málem ukolébala až k věčnému spánku," řekla jsem a opřela se o vedlejší lavici, dokud si milostivá Caroline nesbalí věci. Caroline si zhluboka povzdechla a ukázala na mě prstem.

„Jo málem, ale u mě se jí to opět povedlo. Rašple jedna stará," zanadávala a hodila si učebnice se skoro nepopsaným sešitem do tašky. Nebýt učebnic, tak z těch hodin angličtiny nic nemáme, protože slovo dělat si pravidelně poznámky do sešitu, nám nic neříká. Především ne v hodinách, kde se člověk může prospat.

„Tak polez, ať tu znovu neusneme," řekla jsem jí a vydala se pomalým krokem ven ze třídy doprovázená klapáním mých kozaček na podpatku.

„Hej čekej rychlíku. Někteří ještě spí za chůze!" křikla za mnou Caroline. Zamířila jsem směrem k nástěnce, kde měl být už brzo seznam lidí, kteří se dostali do soutěže.

„Hej, už je tam ten seznam!"zakřikla na nás jedna holka, která zrovna mířila po schodech někam nahoru. Tyhle slova Caroline okamžitě probrali, protože mě chytla za ruku a táhla přímo k nástěnce, kde měl být vyvěšený seznam.

„Hele, taky tě mám ráda, ale kvůli tomu ti nedrtím ruku, kterou potřebuješ k tančení," řekla jsem jí naštvaně, když její stisk ještě víc zesílil. Caroline okamžitě pustila moji ruku a omluvně se na mě podívala.

„Promiň, ale jsem děsně nervózní. Ty jsi to odtančila čistě, ale já tam udělala chybu, které by si všiml i slepý," odpověděla mi a pohodila si svoji tašku na rameni. Ona aspoň o své chybě ví, ale já ne. Navíc jen zapomněla na otočku, kterou nahradila přidáním jiného prvku. To není tak hrozné.

„Hlavně klid byla to jenom otočka." Jestli něco teď opravdu nechci, tak je to hysterická Caroline.

„Klid to se ti řekne. Že to byla jen otočka, jo byla ale docela podstatná." A už je to tady. Pomoc. Sama mám nervy na dranc. Zastavila jsem se, chytila Caroline za ramena a pořádně s ní zatřásla.