Nemysli a tanči

Nickův svět

Emily

Když jsem se další den po závodech probudila několik minut před jedenáctou hodinou cítila jsem se zvláštně odpočatě a uvolněně. Tohle se mi stávalo pokaždé, protože mi přišlo, že všechno je stejné jako bývalo dřív než táta zemřel, Dereka zavřely do vězení a máma dostala rakovinu. Ty časy bývaly skvělé, ale i přes nepříjemné okamžiky, které se mezitím staly až do teď byl i život od tátovy smrti byl skvělý.

Prohrábla jsem si rukou vlasy a vstala z postele. Měla jsem hlad a chuť na lívance s jahodami. Neměla by mít chutě spíš Kim? Možná bych jí mohla nějaké udělat a Lukovi taky, protože pochybuji o kvalitě nemocničního jídla.

Šouravým krokem jsem došla až ke schodům a pomalu je sešla až dolů do kuchyně. Ve vzduchu byla cítit káva a něco smaženého. Když jsem se zadívala ke sporáku, našla jsem u něj stát Kim v tílku a teplákách na spaní.

„Dobré ráno," popřála mi a otočila se i s pánvičkou v ruce.

„Dobré ráno," popřála jsem jí a natáhla se pro talíř, na kterém bylo asi z šest lívanců na sobě s javorovým sirupem a jahodami se šlehačkou u toho.

„Hele, brzdi, ségra. To je pro mě. Sice jsi chvílemi děsně nenažraná, ale tohle je pro mě." S úsměvem na tváři jsem si s Kim prohodila talíř, na kterém byli lívance jen čtyři a dostala k tomu i hrnek s kávou.

„Takže těhotenské chutě se k tobě už dostavili jo?" Kim se vedle mě posadila s neurčitým výrazem ve tváři.

„Asi jo. Luke už řeší, že hned jak ho pustí, půjdeme na ultrazvuk, aby co nejdřív mohl zjistit pohlaví a vybavit podle toho pokojíček pro malého. Dokonce už plánuje co bude dělat, když to bude kluk či holka. Chvílemi uvažuji zda není převtělená ženská." Vybuchla jsem smíchy a málem vyprskla i kafé, které jsem zrovna pila. Tohle Kim trefila, i když tak hrozné to s ním zase nebylo.

„Ale miluji ho až tak moc, že mě to děsí. Když tam ležel připojený na těch všech hadičkách, říkala jsem si jaké to bude pokud o něj přijdu. Bála jsem se toho nejhoršího." Přestala jsem jíst a objala Kim.

„Kdyby se Lukovi cokoliv stalo, stále máš nás," řekla jsem jí a položila hlavu na její rameno. Kim mi stiskla ruce a pak mě po nich poklepala.

„Nechceš si jít zaběhat?"

„Jasně. Stejně nějak budu muset spálit tu snídani a s Nickem jsem se ještě nebavila o tom, kdy se dnes sejdeme na zkoušku."

„Dobře, tak dojez a pak půjdeme," řekla Kim a začala do sebe cpát lívance. Určitě na ni už přišli chutě.

„Myslíš, že můžeš běhat teď když jsi těhotná?" zeptala jsem se jí s obavami. Chtěla jsem být tetou a nemínila podílet se na Kimině potratu tím, že jsem s ní byla běhat.

„Neboj, trochu běhu mému stavu vadit nebude. Navíc nedokážu jen tak sedět na zadku a přibírat všechnu tu hmotu. Později se z toho zblázním. Navíc už vidím Luka s všemožnými letáčky a informacemi co v těhotenství mohu a ne. Přepnul na modul ochranářský a nesnesitelný otec. Asi mu zas budu muset zbrzdit ještě zavčasu." Usmívala jsem se jako blázen, když jsem dojedla zbytek svých lívanců, vzala hrnek s kávou do ruky a zamířila do pokoje připravit se k běhu. Miluji víkend a vstávání klidně i v jedenáct hodin ráno. Jen jsem doufala, že cesta, po které poběžíme nebude plná jiných běžců.

Nick

Obdivuji, že se Jenny chce každé ráno chystat mi snídani. Otec sice zaměstnal hospodyni nějakou paní Lisbonovou, ale ještě jsem ji pořádně nepotkal. Často vstávám pozdě a snídani, pokaždé nachystá jen otci a Jenny pak mně. Vážně se divým, že ji to ještě nepřešlo.