Vysvětlení

2.2K 110 3
                                    

Emily

Už od rána jsem měla tušení, že se něco stane a nebylo to jen tím, že jsme s Jesicou a Caroline usnuli v mojí posteli a mě bylo šíleně špatně a měli jsme kocovinu. Ne. Byl to nějaký vnitřní pocit a taky že se nemýlil. Nejdřív Nick napsal, že nestihne přijet na generálku a dojede později a pak se pro změnu přestal ozývat úplně, a když jsem se mu snažila dovolat, spadala jsem do hlasové schránky.

„Stále ti to nebere?" zeptala se mě Caroline. Zavrtěla jsem hlavou a zkontrolovala, zda mi nepřišla zpráva od Jenny, která se taky snažila zjistit, co se stalo, že Nick tak zmizel. Podívala jsem se na holky, která naproti sobě seděli v bílých křeslech. Na sobě měli taneční šaty a už byly i nalíčené a načesané stejně jako já. Odtikávaly minuty do začátku soutěže. Nick promeškal generálku, všechno a když ho mohlo před hodinou sehnat ani vedení, přistoupilo se k náhradnímu plánu, kdy úvodní tanec odtančím s někým jiným a ze soutěže automaticky odstoupíme.

„Třeba se mu jen vybil mobil a každou chvílí se tu objeví," konejšila mě Jesica. To jsem si říkala taky. Doufala jsem v to, ale naděje s každou minutou, kdy se blížil začátek soutěže mizela. Aniž bych si to uvědomila, vydral se ze mě vzlyk a holky se rychle zvedly z křesel, aby mě pořádně objaly. Rozvzlykala jsem se jim do ramen a bylo mi úplně jedno, že si poničím líčení. Tohle jsem nečekala. Ničilo mě to zevnitř.

Bála jsem se sice o Nicka, říkala si co se mu asi stalo, že nepřijel, co bylo důležitější než tahle soutěž, než já. A to vše hned den poté co mi řekl, že chce abych byla jeho holka a já opravdu chtěla, ale teď. Doufala jsem v to, že se v téhle soutěži dostanu dál, že neskončím hned v druhém kole, ale teď tomu tak je. A přesto jsem si hýčkala tu trošku naděje a doufala, že to stihne a nic z toho se nestane.

Jenže veškerá naděje zmizela ve chvíli, kdy mě maskérky rychle upravili. Ve chvíli kdy jsem se postavila na místo vedle svého náhradního partnera, nasadila si falešný úsměv a snažila se zaplnit tancem to prázdné místo, které mě sžíralo zevnitř. Jenže jeden tanec nezaplnil nic z toho. Hned jak jsem mohla, odjela jsem domů, prošla kolem Kim, která se s Lukem dohadovala o něčem ohledně svatby a zalezla do svého pokoje. Slyšela jsem, jak za mnou křičí mé jméno, ale jediné po čem jsem toužila byla má postel. Skočila jsem do měkkých přikrývek a rozbrečela se jako malé dítě, které zrovna přišlo o jeden ze svých uměleckých snů a taky o někoho s kým to konečně myslela vážně. Čím to bylo, že jsem od sebe všechny kluky odháněla? Nejdřív Daniel a teď Nick?

Slyšela jsem, jak se dveře od mého pokoje otevřely a čekala, že se Kim začne vyptávat, co se mi stalo, ale místo toho si lehla za mnou do postele a objala mě zezadu. Po chvíli se postel znovu prohnula a to hned na dvou místech. U mích nohou a po mém druhém boku. Zvedla jsem oči od polštáře a všimla si, že tu jsou i Lisa s Ritou. Myslela jsem, že jsem většinu slz už vyplakala, ale našly se další, které ze mě vycházeli společně se vzlyky. Nepochybovala jsem o tom, že brácha, Mick a Luke jsou dole, možná se k nim později přidají i Caroline s Jesicou, ale jediná osoba, kterou jsem tu chtěla mít, tu nebyla a to mě nutilo brečet do té doby než mě obklopila temnota.

Když jsem se znovu probrala, potřebovala jsem nutně na záchod. Poté co jsem si umyla ruce, jsem se na sebe podívala do zrcadla a málem se lekla. Vypadala jsem jak strašák. Líčení bylo celé zničené a rozmazané a vlasy mi čouhali do všech stran. Odlíčila jsem se, zalezla si do sprchy a pořádně se umyla. Jakmile jsem si ručníkem vysoušela vlasy a natáhla na sebe kraťase s uvolněnějším tílkem, podívala jsem se na mobil v naději, že mi třeba Nick konečně napsal, ale stále jsem od něj neměla žádnou zprávu ani zmeškaný hovor.

Nemysli a tančiKde žijí příběhy. Začni objevovat