Nemysli a tanči

Skvěle prožitý den

Emily

Vyšli jsme s Nickem z kina a oba jsme se stále usmívali. Nechápu, jak ho napadlo vzít nás na film Alvin a chipmunkové čtyři, ale bylo to perfektní ukončení dnešního dne. I když jsme tam byly asi jedni z nejstarších návštěvníků, užila jsem si to.

„Díky," řekla jsem mu.

„Za málo. Takže se ti to líbilo?" zeptal se a poznala jsem v jeho hlase i nejistotu. Netušila jsem proč. Ten film jsem si dokonale užila i s tím popcornem, který nám koupil. Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem byla v kině na film a on zrovna vybere tenhle, u kterého jsem se pořádně nasmála.

„Jasně, že jo. Alvin a chipmunkové jsou jeden z nejlepších filmů co znám. Možná je to trochu dětinské a střeštěné co?"

„Možná maličko. Obzvlášť, když jsi na konci u titulků zvládla do hudby tančit a povedlo se ti to i u těch prcků." Cítila jsem se za to trochu trapně, ale taková jsem já prostě byla.

Pokrčila jsem rameny. "Celá já a ty děti se bavily, to musíš uznat stejně jako fakt, že to byl skvělý film. Obzvlášť ten mladý herec byl hezký." Nick vypadal zamyšleně. Rozhlédla jsem se po okolí a zahlédla blízko parkoviště dětské hřiště s houpačkami. Nikdy mě nepouštějte k houpačkám.

Popadla jsem Nicka za ruku a táhla ho na hřiště. Pustila jsem jeho ruku a celá nadšená z dneška se posadila na jednu z houpaček. Dnešek byl prostě perfektní až na to ráno s Danielem, ale na to jsem radši nemyslela. Zase to mezi námi bude dobré chce to jen čas.

„Ženským nikdy neporozumím," řekl nakonec Nick a já se zasmála.

„A já zase chlapům." Rozhoupala jsem se na houpačce a užívala si jemný vítr ve vlasech.

„Jsi v pohodě, když se chováš potřeštěně," vyrušil mě Nick z mého vyžívání téhle chvíle. Otočila jsem se na houpačce k němu.

„To je kompliment?" Pokrčil rameny.

„Klidně to tak ber." Zasmála jsem se a slezla z houpačky.

„Vadilo by ti, kdybys mě odvezl domů? Motorku jsem si zase nechala u centra, ale myslím, že mi ji někdo od nás už převezl." Strčila jsem si ruce do zadních kapes a cítila se nepříjemně pod jeho zkoumavým pohledem.

„Jasně," řekl nakonec. Zvedl se z houpačky a sundal mi z hlavy cebku. Otočil mi ji kšiltem dozadu a potom mi ji nasadil zpátky. "To je lepší."

Bouchla jsem ho do ramene a potom jsme společně zamířili směrem k jeho autu. Já jsem spíš skákala jako postřelená koza, protože jsem byla až příliš šťastná tak proč si to ničit? Přesně jak zní naše úplně první přísloví Nemysli a žij. A podle toho se řídím, jak nejlépe umím.

Nasedla jsem do Nickova auta a připoutala se. Nick se posadil za volant a vyjel z parkoviště. Vzala jsem si do ruky jeho navigaci a naťukala do ní naši adresu. Pak jsem mu ji vrátila zpátky na místo a nechala ho řídit podle navigace až k našemu domu. Nick zastavil u příjezdové cesty do garáže. Odpoutala jsem se a otočila se k němu.

„Děkuji, za všechno co jsi pro mě dneska udělal. Užila jsem si to," poděkovala jsem mu a přitrouble se usmála.

„Nápodobně," odpověděl mi. Otevřela jsem dveře a vysedla z auta.

„Takže zítra na tréninku?" zeptala jsem se nejistě.

„Už teď se na to netěším," odpověděl Nick a zasmál se u toho. Taky jsem se zasmála, vytáhla z auta svoji tašku a zavřela dveře. Odstoupila jsem od auta a pozorovala, jak odjíždí ulicí pryč. Bylo fajn poznat ho z nového ůúhlu pohledu, protože tenhle se mi líbil. Ten kde nebyl namyšlený a egoistický kretén, ale super kluk, který se nechoval jako známá hvězda, ale jako normální kluk. Stejně jsem to dělala já, ale já byla pořád svá. I když se z nás s Kim stali chvilkové hvězdy, tak stále jsem zůstala svá.