Nemysli a tanči

Zkouška

Nick

Zíral jsem s otevřenou pusou na video, které mi Emily před chvílí pustila na mobilu. Proč jsem si jen myslel, že tahle soutěž bude hračka. Blbost. Jedna velká blbost. Tahle soutěž nebyla hračka. Měl jsem poslechnout sestru a omrknout o jaké tance se bude jednat než jsem s tímhle souhlasil.

„Tohle budeme tančit?" zeptal jsem se nejistě Emily, která stála u rádia a dávala do něj CD.

„Ne," odpověděla mi a já zhluboka vydechl. Už jsem se lekl."Budeme tančit na jinou písničku a jinou choreografii, ale kroky jsou stejné jako v tom tanci co jsi viděl. Pustila jsem ti to jen pro představivost, jak rychlý asi jive je.

„Vždyť si kroky od něj ani nezapamatuji v té rychlosti. Nebudu mít čas ani přemýšlet." Ten tanec byl děsně rychlý a už v čače mě Emily vybízela k tomu, ať dělám ty kroky rychle, ale teď. Teď od ní budu poslouchat jen samé rychle, rychle, kolena, kolena, zvedej nohy a usmívej se.

„Zvládneš to. Pustím ti písničku na jakou budeme tančit a po zítřejší zkoušce se budeme muset stavit v kostymérně. Chtějí se s námi domluvit o tom jaké šaty budeme mít." Emily zasunula CD do přehrávače a pak ho pustila. Jedno bylo jisté. Ta muzika byla až příliš rychlá a já jen oněměle sledoval, jak Emily přechází po parketu. Už od pohledu šlo vidět, že uvažuje nad kroky do choreografie. Tohle bude má smrt. Ona bude má smrt. Utančí mě k smrti a nejhorší je, že já jí to díky jedné debilní smlouvě domluvím.

„Zabij mě hned nebo to udělá ten tanec," řekl jsem jí, když písnička skončila a ona se na mě zadívala. Usmála se. Rád bych se smál s ní, ale mě do smíchu nebylo.

„Kam se ztratil tvůj pozitivní přístup k tanci?"

„Zůstal za dveřmi, když jsem jimi dnes prošel a viděl to děsné video." Emily si přisedla na podlahu naproti mně.

„Slibuji, že když ti nějaký prvek bude dělat moc velké potíže, vynecháme ho a nahradíme něčím lehčím."

„Ty znáš slovo lehčí?" dobíral jsem si jí. Zasmála se.

„Jo znám a teď vstávej, ať můžeme začít se základními kroky a pak vyzkoušet nějaké prvky, co tam chci dát." Emily se zvedla a natáhla ke mně ruce, aby pomohla i mě.

„Zrovna teď tě nemám rád," řekl jsem jí, ale přijal její nabízenou pomoc. Když jsem stál opět na svých nohou, přitáhl jsem si ji do obětí a zatočil se s ní. Rozesmála se.

„Tak jo, jdeme na to, ať už to mám za sebou a můžu si pak zavčasu domluvit maséra nohou kvůli tomu, jak mě budou bolet."

„Ty máš maséra?"

„Jo máme ho celá skupina, jezdí s námi na koncerty a turné. Klidně ti s ním domluvím schůzku až tě něco bude bolet," nabídl jsem jí a pak se zarazil. Nikdy jsem nikomu nenabízel služby lidí, kteří byli najímáni pro potřeby skupiny. Dokonce ani Jeny ne.

„To zní sice dobře, ale masáže zatím nepotřebuji. A teď nežvaň a pojď sem, ať tě naučím kroky." Přešel jsem k Emily a nabídl jí ruku. Nechť má pomalá smrt započne.

Odpočíval jsem na pohovce u stěny a pil z láhve. Emily mi řekla, že chce po zkoušce ještě zkusit jeden sólový tanec, takže já měl pro dnešek volno. Našla na mobilu písničku a hodila mi ho. Chytil jsem ho.

„Pusť to," nařídila mi a postavila se na parket. Odložil jsem láhev s vodou a poslechl ji. Sundal jsem si tričko, které jsem měl zpocené a zadíval se na Emily, která se už pohybovala do rytmů hudby. Štěstí, že dnes neměla sukni, ale svůj obvyklý úbor, který se skládal z černých tepláků a bílého tílka. Teď k tomu jen přidala i mikinu, kterou během chvíle odhodila. Dost často mě překvapovalo, jak je ta holka ohebná a zabraná jen do tance. Jakoby nic jiného neexistovalo. Znal jsem ten pocit. Zažíval jsem ho během koncertů. Pokaždé když jsem stál před publikem a dělal to co mi šlo nejlépe.