Grilování

4K 180 16
                                    

Takže předem píši, že toto je výjimečná situace, co se dlouho asi zase nebude opakovat. Rovnou dávám vědět, že jsem v prvním ročníku na výšce a je toto období pro mě velmi těžké a není kolikrát nálada na psaní právě tohoto příběhu. Avšak hned jak zase bude dostanete další kapitolu. :) A nyní k samotnému příběhu. Užijte si další díl. :)

P.S. Terlipus tato kapitolka je hlavně pro tebe. :)

Nick

Dostat se k stadiónu, který se nacházel na druhém konci města mi zabralo docela dost času. Silnice byli plné a auta jela dle mě zbytečně pomalu. Nakonec jsem se, ale dostal před velkou cihlovou budovu se skleněnými dvoukřídlími dveřmi a nápisem Standis station. Před budovou na obrubníku seděla Jenny.

Zatroubil jsem na klakson. Jenny zvedla hlavu od knihy, kterou četla a usmála se, když si všimla mého auta a mně v něm. Vytáhl jsem sluneční brýle z přihrádky a nasadil si je, zatímco Jenny mířila k autu.

„Zdárek, bráško. Díky, že jsi přijel," řekla hned, jak otevřela dveře na straně spolujezdce.

„Mám to u tebe, sedej," odpověděl jsem jí a poplácal sedadlo spolujezdce. Jenny se na mě usmála a vyplázla jazyk. Dala si modrý batoh s šedými hvězdami pod nohy a nasedla. Musela si ještě poupravit skládanou školní sukni, aby ji neměla pokrčenou a pak si přetáhla bezpečnostní pás přes zelený svetr s logem školy. Hnědé vlasy měla stažené do drdolu. Upřela na mě svůj zelený pohled. Ty oči měla po mámě.

„Jedeme?" zeptala se mě, když jí došlo, že je připoutaná a já se ještě nerozjel. Natočil jsem se k ní.

„Mám na tebe otázku," začal jsem opatrně.

„Ano?" odpověděla mi Jenny a úsměv z její tváře pomalu mizel. Místo toho jsem v jejích očích četl nejistotu. Ta holka mě znala dobře.

„Říkala jsi, že chceš poznat Emily."

„Jo to jsem říkala a?" Jenny byla stále zmatená, ale mě prostě nešlo jí to všechno najednou říct. Bál jsem se, že mou teda Emilynu prosbu rovnou zavrhne.

„Můžeš mít tu možnost."

„Kdy?"

„Dnes navečer."

„Kde?" A tady se to začalo zamotávat. Nejlepší bude jí to říct asi vše najednou.

„Pamatuješ, jak jsem nedávno přijel pozdě domů a já ti řekl, že jsem byl u Emily doma?" Jenny nejistě přikývla. „Měli grilovací večer s rodinou, ale pak se tam k nim přidali i její kamarádky, no a dnes pořádají něco podobného a byl jsem pozvaný stejně jako ty." Jenny uhnula pohledem a zavrtěla se na sedadle. Prosím sestřičko hlavně neříkej to co chci slyšet, ale to co chceš ty.

„Chceš tam jít?" zeptala se mě, ale zadívala se z okýnka místo na mě.

„Ta volba je na tobě. Emily nás pozvala oba a dle jejích slov to nikomu nevadí." Jenny byla chvíli zticha než si povzdechla a zadívala se na mě.

„Potřebuji sprchu a převléct se a taky před tátou schovat brusle a od tebe jistotu, že když budu chtít odjet, budu moct a nebudeš se na mě zlobit." Usmál jsem se na ni a položil jí ruku na rameno.

„Zlobil jsem se někdy na tebe kvůli tomu, že jsi dřív odešla z nějaké akce?" zeptal jsem se jí. Zavrtěla hlavou. „Tak vidíš. Nejsem táta, Jenn, takže můžeš odjet kdykoliv budeš chtít."

„Dobře," vydechla a trochu se usmála.

„Takže se stavíme doma a oba si hodíme sprchu, protože ji taky potřebuji jako sůl a pak zamíříme rovnou za, sluníčkem," shrnul jsem to. Jenny přikývla. Nastavil jsem ruku, abych si na to s ní mohl plácnout a ona nezklamala a plácla si se mnou. Zasmála se.

Nemysli a tančiKde žijí příběhy. Začni objevovat