Nemysli a tanči

Ublížíš jednomu, ublížíš všem

Nick

V rádiu zrovna hrála písnička od One Republic a Emily ji s nadšením zpívala a poklepávala u toho nohou. Byla plná energie, která z ní přímo sršela. Neodolal jsem a připojil se k ní se zpíváním. Tohle jsem dělal pouze s Jenny a lhal bych, kdybych tvrdil, že s Emily je to nepříjemná cesta. Užíval jsem si ji stejně jako Emilynu společnost. Bylo mi s ní příjemně a její smích, spontánnost i úsměv byly děsně nakažlivé.

Navigace mě navedla až před její dům. Jeho omítka byla stejně bílá jako na mém. Jenže tahle budova byla menší a na rozdíl od našeho domu působila moderně. S Emily jsme vystoupili z auta přesně ve chvíli, kdy na příjezdovou cestu přijel červený nissan. Z auta vystoupily dvě ženy. Jedna z nich byla černovláska, kterou jsem si pamatoval z nemocnice. Tu druhou s blond vlasy jsem zase viděl na pouličních závodech, ale ani u jedné jsem si nemohl vzpomenout na jméno.

„Prcku!" zařvala černovláska a roztáhla ruce. Náramky, které měla na pravé ruce o sebe zacinkaly. Musel jsem se usmát nad tím, jak Emily nazvala. Je pravda, že je menší než já, ale takovou přezdívku bych jí asi nedal. I když je pravda, že je to sladké a roztomilé jako ona.

„Ahoj, holky," pozdravila je Emily a přešla k nissanu. Objala se s černovláskou a následně blonckou. Teď by se hodilo vzpomenout si na ty jména.

Černovláska si zastrčila ruce do kapes od krátké riflové sukně a už tak krátké žluté tričko na jedno rameno se jí nadzvedlo a ukázalo kousek břicha. Sakra ta holka byla kus. Kdybych byl na starší možná bych se jí i pokusil sbalit.

„Tebe znám, fešáku. Byls v nemocnici i na závodech s karotkou. Ty jsi ten taneční partner, že? Mimochodem máte dobré písničky," řekla černovláska. Teď by se mi hodila lepší paměť na jména než obličeje.

„Díky, netušil jsem, že jsi faninka."

„Nejsem, ale mám dobrý hudební vkus. Rozhodně lepší než Lisa." Super jedno jméno znám, teď i to druhé. Hlavně to zas nesmím zapomenout.

„Ale noták. Co je na Bachovi špatného? Je to klasika a Mickovi se to líbí a poslouchám i jiné písničky než klasiku," ohradila se Lisa. Otevřela kufr auta a vytáhla z něj dvě papírové tašky a podala je černovlásce.

„Pomůžeš nám?" zeptala se černovláska a pohodila hlavou k autu. Chtěl jsem být slušný, tak jsem zamknul své auto, přešel blíž k nissanu a s Lisou jsme vzali další dvě tašky. Emily zavřela kufr, zamknula auto a pohodila s klíčky ve své ruce. Jako jediná nic nenesla.

„Kdo chce otevřít dveře a zbavit se tak té váhy co máte v rukách?" zeptala se škádlivě Emily a potutelně se usmála.

„Jestli je neotevřeš, řeknu to Derekovi a ten tě zlechtá tak moc, že zapomeneš své jméno," vyhrožovala jí černovláska.

„Jdi lechtivá?" zeptal jsem se jí zvědavě.

„Malinko," odpověděla.

„Spíš malinko víc a teď pohni, jinak ti neukážu své tetování," přidala se k vyhrožování i Lisa.

„Ty máš tetování? Proč jsi to neřekla dřív?" Emily se rozeběhla ke dveřím a rychle je otevřela.

„Tomu se říká fofr," popíchla ji černovláska. S Lisou se zasmály a následně vešly dovnitř. I když jsem chvíli uvažoval, zda jít dovnitř, nakonec jsem šel za nimi a Emily za mnou zavřela.

Rozhlédl jsem se okolo sebe. Nacházel jsem se v úzké chodbičce, kde u jedné stěny byl věšák s bundami a botník. Zbytek stěny pokrývaly obrazy a zrcadlo. Šel jsme malou chodbičkou než se přede mnou otevřela velká místnost.