Nemysli a tanči

Proč se nepobavit?

Tak na obrázku je prstýnek, který jsem se snažila v příběhu poznat, takže tantokrát asi budete bez tanečního videa. :/ Ale teď zpátky k novému dílu tanečnice, který klepe na dvířka a nutí vás, aby jste si ho přečetli. :)Přeji příjemné počtení. :)

Emily

Zaparkovala jsem motorku v garáži a sundala si přilbu. Zvláštní, že jsem na rozdíl od rána teď plná energie a to mě čeká ještě tolik práce. Měla jsem jasnou představu choreografie a prvků, podle kterých budeme tančit, ale otázkou bylo, jak to Nicka naučit. Základy sice uměl, ale v laickém podání. Mým úkolem bylo naučit ho tančit na lepší úrovni a to už bude boj.

Otevřela jsem dveře od hlavního vchodu a skopla k botníku svoje tenisky. Všimla jsem si, že tam ještě nejsou Kiminy černé lodičky, které vyměnila za svoje oblíbené tenisky, ale místo toho tu byly Lukovi boty. Takže nejsem doma sama. Pohodila jsem si batoh na rameni a zamířila do další místnosti, kde Luke seděl na pohovce zády otočený ke mně s pohledem upřeným na něco, co držel v ruce. Koho by nelákalo ho vylekat tak jako mě? Potichu jsem našlapovala až k němu. U pohovky jsem hodila batoh na zem a skočila na pohovku hned vedle Luka.

„Nazdar, staříku!" zařvala jsem z plných plic a smála se tomu, jak se Luk lekl až samým zděšením poskočil. Okamžitě zaklapl malou černou krabičku, kterou držel v ruce a schoval si ji do kapsy. Až potom se jeho oči upnuly na mě a zhluboka si oddechl.

„To jsi ty prcku. Myslel jsem, že jsi Kim," řekl s úlevou v hlase a rukama si promnul oči.

„Co je v té krabičce? Typuji, že něco co Kim nemá vědět, tudíž to bude nějaký dárek pro ni, ale nikdy jsi jí nic v tak malé krabičce nedal, jedině ve velkých, které obsahovaly součástky do auta či motorek. Podle velikosti krabičky v tom nebudou ani klíče od auta, protože by si ho stejně chtěla vybrat sama nebo sestavit, takže se nám možnosti snižují," přemýšlela jsem nahlas a uvažovala co v té krabičce může být, ale pak se mi v hlavě rozsvítilo, a pokud mi to potvrdí, tak tomu asi ani smím nadšením a překvapením neuvěřím. "Ty ji chceš požádat o ruku!" vykřikla jsem nadšeně.

„Víc nahlas by to nešlo?" zeptal se mě podrážděně Luke, protože jsem jeho záměr odhalila. Přitiskla jsem si ruce na pusu, abych ho rovnou nepolíbila a neskrývala jsem svoje nadšení.

„Ukaž mi ho! A jak dlouho už o tom přemýšlíš," vyhrkla jsem na něj a natáhla k němu ruku.

„Hele brzdi prcku. Nežádám o ruku přece tebe," odpověděl mi a vytáhl krabičku z kapsy. Začal si ji v ruce předělávat a otevírat a zase zavírat.

„No jo fajn a teď mi ho ukaž," řekla jsem mu nedočkavě a naznačila rukou, aby mi krabičku podal. Luke ke mně natáhl ruku, ale potom ji ihned stáhl.

„Kim o tom nesmí za žádnou cenu vědět." Jeho varovný tón jasně vypovídal tomu, že se jí dneska ještě nemíní ptát. Souhlasně jsem přikývla a dostala krabičku do ruky. Nedočkavě jsem ji otevřela. Uvnitř krabičky byl na červeném polštářku položený stříbrný prstýnek s jedním velkým briliantem a vedle něj další dva menší. Jedním slovem byl nádherný až jsem ho Kim záviděla.

„Myslíš, že se jí bude líbit?" zeptal se mě zvědavě Luke a projel si rukou vlasy. "Vím, jak je nevrlá, když se musí zdobit těmi všemi věcičkami. Chtěl jsem jí udělat radost a vybrat nějaký, který se jí bude líbit, ale nejsem si jistý, zda jsem ho opravdu vybral správně."

„A mě se ptáš na názor?" zeptala jsem se ho udiveně. "Žiješ s ní okolo dvou rokou a ještě stále jsi nepochopil, že snem každé dívky je super partner a ne prsten. Jde jí o tebe a ne o prsten." Od hlavních dveří se ozval zvuk, jak je někdo otevírá a vzápětí se ozvalo i dopadání podpatků na podlahu. Luke se na mě vyděšeně podíval a rukou i přikázal, abych mu krabičku s prstenem vrátila.