Nemysli a tanči

Žití dvou životů

Nick

Když jsem se ráno probral, ležel jsem na posteli obklopený papíry všude okolo sebe. Dokonce se mi jeden přilepil i k obličeji a ráno nebylo ani až tak ráno, jak jedna hodina. Prospal jsem snídani i oběd. Možná jsem měl jít dřív spát a nehrát pořád.

Vzpomněl jsem si, že se skoro za půl hodiny musím sejít s Emily na zkoušku. Sesbíral jsem papíry a vložil je do svého batohu. Rychle jsem si hodil sprchu a převlekl se do čistého oblečení.

Cestou z domu jsem na chodbě potkal Jenny s toustem na talířku, který si nesla do pokoje. Sebral jsem jí ho s omluvou, že nestíhám. Až když jsem nasedl do auta jsem si uvědomil, že mi často bylo jedno zda budu někde v čas nebo ne. Tak proč teď dělám výjimku?

Potřásl jsem hlavou a nastartoval auto. Vyjel jsem z příjezdové cesty a po silnici jel přímo k tanečnímu centru. Cestou jsem si broukal písničku, na kterou jsme měli tančit a opakoval si kroky. Neboli se o to aspoň snažil. Některé části mi úplně vypadly, ale jiné jsem si pamatoval úplně přesně, Jakobech to dělal odjakživa. Přišlo mi to lehké jako složit text písně či melodii.

Dobroukal jsem si písničku už podruhé a zajel s autem na parkoviště před tanečním centrem. Zaparkoval jsem auto na volné místo hned vedle černé motorky. Vylezl jsem z auta a vzal si ze sedadla spolujezdce svůj batoh, který jsem si přehodil přes rameno. Vešel jsem do tanečního centra a zatímco jsem si broukal melodii tentokrát k jedné ze svých písniček, jsem šel ke zkušebně. Vytáhl jsem z kapsy mobil a podíval se na čas. Měl jsem ještě deset minut čas, takže jsem nakonec stíhal.

Když jsem procházel kolem ostatních zkušeben, všechny zeli prázdnotou a tichem, ale když jsem došel k té naší, ozývala se z tama hudba. Nakouknul jsem skrz malé okýnko ve dveřích dovnitř a zahlédl Emily, jak tančí. Nezahal jsem ani na chvíli a potichu otevřel dveře, jen proto abych ji nevyrušil z koncentrace. Jenže to bylo zbytečný. Emily byla plně ponořená do tance aniž by vnímala okolí. V černých teplácích a tílku vypadala drsně, ale její pohyby byly ladné a přesně koordinované. Vlasy měla rozpuštěné a volně jí poletovaly okolo hlavy, kdykoliv udělala přesnou otočku či víc naklonila hlavu. Netušil jsem co za styl tančí. Rozhodně to nebyly kroky pro nějaký společenský tanec, ale taky to nebyl ani hip hop či čistý street dance nebo balet. Spíš mi to přišlo jako totální mix. Jakoby tančila jen to co ji zrovna napadne. Plně ponořená do hudby a tance dělala kroky, které jí tam seděly a byla plně uvolněná.

Z jejího tance i z ní samotné zářila energie, která vás nutila se k ní přidat a začít tančit taky. Místnost naplnila pozitivní energie, která mě nutila k úsměvu. Neubránil jsem se mu a nedokázal z ní spustit oči. Z ní samotné z jejího tance. Bylo to něco jako neviditelné lano, které mě nutilo se usmívat tomu co ji dělalo šťastnou a přidat se k ní a prožívat tu radost s ní. A přesně tohle byla chvíle, kdy se mi vybavila slova, která jsem mohl použít do další písně.

Hudba skončila a Emily se zastavila na zemi v pro mě divné pozici. Ležela na zemi tak, že si seděla na kolenech, ale zároveň byla zakloněná tak, že se zády dotýkala země a hlavu měla zakloněnou. Bylo na ní poznat jak zhluboka oddechuje, ale na její tváři byl úsměv. I když měla oči zavřené, vsadil bych cokoliv, že se v nich ukrývaly ty jiskřičky, které se jí tam pokaždé objeví, když tančí.

Začal jsem tleskat a pomalu se přemisťoval k ní."Ty se teda umíš odvázat," řekl jsem. Emily otevřela oči a zadívala se mým směrem. Úsměv se jí rozšířil a pomalu prohnula záda a posadila se. Otočila se směrem ke mně a dala si nohy do tureckého sedu.

„No umím to i lépe, ale potřebovala jsem upustit páru," odpověděla a projela si rukou vlasy. Stále ještě oddechovala, ale dech se jí pomalu vracel do normálu.